KDE SE SOPKA VZALA?
Všude okolo písek, písek a zase písek, ze kterého vznikla časem pískovcová kra zvaná Podtrosecká. Její složení je stejné jaké mají Prachovské skály vzniklé nánosem východního ramene říční delty v křídovém moři asi před 120 miliony let. V třetihorách (před 60 miliony let) sopečné výbuchy dvěma komíny, v hloubce spojenými, vyvrhly na povrch lávu a popel a vytvořily sopečné kužele. Po výbuchu se stáhl zbytek lávy do nitra sopouchů, kde napovrchu ztuhl v čedičové sloupky, které v této krajině zůstaly navěky.
O PŮVODU JMÉNA
Kdekdo se odedávna domnívá, že ta dnešní vykotlaná skála se jmenuje podle zříceniny hradu, kterou nese na svém vrcholu a ze kterého jsou již od 17. století pouhé trosky. Ale ono je to spíše naopak. Čeněk z Vartenberka, který si tento pevný hrad postavil v letech 1380 - 1390, převzal pro něj i název, kterým prostý lid častoval dvoukomínovou horu.
OZDOBA TROSEK
Od nepaměti zdobí čedičovou skálu dva sloupy - komíny - vyhaslé sopky, které tak umně dovedli využít stavitelé hradu a postavili na nich dvě hradní věže. Štíhlou, východní Pannu a nižší Babu, stojící na západě. Obě dvě spadají příkře na severovýchod k Libuňce a do hlubokého Želejovského údolí na straně severozápadní. Libuňka časem vymlela hluboký, úzký kaňon se skupinou skal zvaných U Apolenky.
ZVLÁŠTNOSTI HRADU TROSEK
Hrad nebyl nikdy opevněn a chráněn ani příkopy, ani hradbami, ani padacími mosty a jinými středověkými pomůckami. Jeho ochranou byla výška a strmost svahu celého hradu. Ostatně na tato obranná zařízení zde ani nebylo dost místa. Hrad měl tedy dvě věže zastavěné obytnými budovami, zvanými horní a dolní hrad. Sídlem panstva býval horní hrad, na který vedly strmé schody z nádvoří. Obě věže měly obranný charakter, sloužily vojenským hlídkám, jen Baba měla v nejužším bodu společenský sál.
Trosky byly patrně hradem, který patřil mezi nedobytné. Vždyť ani husité je v boji nezískali. Až zrada zvítězila. V roce 1439 se hradu zmocnili loupeživí rytíři Šof a Švejkar, kteří odtamtud podnikali své loupeživé výpravy. Tolik historie.
HORA POVĚSTMI OPŘEDENÁ
Jak léta jdou, pověstí přibývá. Nejznámější a nejstarší pochází z první poloviny 15. století, kdy Trosky vlastnil ne právě nejčistší rytíř Otta z Bergova, který si sem tam přivydělával pašem a loupeží. Pán z Bergova měl z celého širého okolí nejkrásnější ženu a dceru. Měly jen jednu vadu. Byly hádavé až k nevydržení. Bylo toho moc i na tak ostříleného rabijáta, jakým Otta byl.
Po poradě s dvorním šaškem vyřešil situaci raz dva. Ženušku zavřel do jedné věže a dceru do druhé, a mnul si ruce, jak chytře to zaonačil, jaký nastane na Troskách klid. Ale chyba lávky. Ženy jen přidaly na hlase a hádaly se dál. Celé okolí se pod hrad sjíždělo, aby si vyslechlo ty roráty. Z těch dob se datují názvy obou věží. Tu tlustší, rozkynutou, kde byla paní z Bergova, pojmenoval prostý lid Babou, a tu štíhlou pak Pannou.
VZÁCNÉ HISTORICKÉ NÁVŠTĚVY
Trosky až do poloviny 17. století byly velice málo známé. Pro širokou veřejnost je zviditelnil až učený jezuita Bohuslav Balbín, který je ve svém díle "Rozmanitosti království českého" z roku 1681 pěkně popsal. Bez toho bychom snad ani nevěděli, jak původně vypadaly. Do povědomí Rusů se pak Trosky dostaly zásluhou ruského slavisty Srezněvského, kterého k nim v 18. století přivedl turnovský osvícenec, vlastenec a národovec Antonín Marek.
POSLEDNÍ MAJITEL
Byl jím Alois Lexa z Aerenthalu, který nechal pod Pannou vystavět vyhlídkovou plošinu přístupnou kamenným schodištěm, ze které je překrásná vyhlídka po Českém ráji, jeho skalních útvarech, borových lesích a rybnících.
JAK NA TROSKY
Buďto z Rovenska pod Troskami po modré značce (6,5 km), nebo po zelené (4,5 km). Vlakem do Borku pod Troskami a odtud po modré (3,5 km). Z Turnova tam vede po červené "Zlatá stezka Českého ráje" přes Valdštejn a Hrubou Skálu (13 km).
