Na první rande s Michalem jela kdysi Lucie kolem pražské obory Hvězda a setkali se asi kilometr za ní. První májovou neděli si ten úsek projeli znovu. Tady už ale nešlo o srdeční záležitost, ale o závěr úctyhodného sportovního výkonu. V poledne tady totiž skončila po třech letech cesta kolem světa.
Dva pražští učitelé, Lucie Kovaříková a Michal Jon, při ní ujeli na kole přes 68 tisíc kilometrů a z cyklistického sedla viděli všechny kontinenty.
S bicykly dokonce připluli lodí i na Antarktidu a do sněhu tady alespoň otiskli jejich stopu. Konec cesty pojali tak trochu romanticky, ve skutečnosti však šlapat do pedálů kolem zeměkoule byla hlavně velká dřina.
„Tři roky pohodových prázdnin to rozhodně nebyly. Když to sečtu, tak jsme vlastně odpočívali jen osm dnů. Jinak jsme buď jeli, nebo psali,“ tvrdí Michal. Z ambasád a od známých totiž poslali tři díly nového cestopisu a do čtvrtého se pustí doma.
Kdyby na jejich kola „v plné polní“ sedl sváteční cyklista, po pár kilometrech by asi padl vysílením. Vezou na nich všechno, co potřebují k životu, a když na ně někdy museli naložit jídlo i pití na deset dnů, vážila až padesát kilogramů.
Pouští Gobi v Mongolsku s těmito cyklokolosy ani neprojeli a osmnáct kilometrů je tlačili. A když se kola začala bořit do hlubokého písku úplně nejvíc, kus cesty pak dokonce tahali jedno po druhém!
Naopak v kanadské prérii, s větrem v zádech, i takto „natěžko“ urazili za den 249 kilometrů.
„Na Mongolsko ale vzpomínáme moc rádi. Lidé v zapadlých vesničkách byli velmi přátelští a často nás zvali domů. A to jsme tam v helmách a s celou cyklistickou výbavou vypadali jako ufoni,“ říká Michal.
„I v peruánských Andách jsme pak poznali úplně jiný svět. Potkali jsme tam lidi, kteří celý život kopou motykou na svém políčku, nikam nespěchají, a přece jsou šťastní,“ vypráví Lucie.
Cesta světem stála velké jmění - půldruhého milionu korun. Padly na to úspory asi za deset let a ještě museli pomoci sponzoři. Přesto žili Michal a Lucie dost skromně. Spali ve stanu a lukulské hody také nepořádali. Přežívali hlavně na instantních polévkách a kaších. Není divu, že se z nich Lucka už odporem otřásá: „Bramborovou kaši a čínské polévky teď nemůžu ani cítit.“
TISÍCE KILOMETRŮ * Společné cyklistické výpravy podnikali Lucie Kovaříková a Michal Jon od roku 1994. * Cesta kolem světa začala 1. května 2002 u pražské obory Hvězda a tam také 1. května 2005 skončila. Na kolech jeli všemi kontinenty, 34 zeměmi a urazili přitom přes 68 tisíc kilometrů. Dobyli nejjižnější body Austrálie, Jižní Ameriky a Afriky a uskutečnili první český přejezd Austrálie ze západu na východ. Lucie Kovaříková se stala první Češkou, která objela zeměkouli na kole, a Michal Jon druhým Čechem po Vítězslavu Dostálovi. * Každý potřeboval při cestě světem dvě kompletní jízdní kola, 8 sad veloplášťů a 12 řetězů, celkem měli 131 defektů. * Michal Jon a Lucie Kovaříková vydali tři cestopisy a nyní píšou čtvrtý. Cestopisy se jmenují: |
Rychle pryč z hořícího buše
Během uplynulých tří let se cestovatelé ani při veškeré opatrnosti nevyhnuli nebezpečným situacím. Třeba v Rusku, když se najednou začalo střílet u jejich stanu, nebo v Austrálii, když ujížděli z hořícího buše.
Hodně nepříjemné byly i ošklivé pády v Ekvádoru. „Jela jsem z kopce asi šedesátikilometrovou rychlostí. Naštěstí jsem byla hodně oblečená, takže jsem měla jen malou ránu na lokti, tak na dva stehy,“ říká Lucie. Přiznala však, že od té doby si při sjezdu víc než na padesátku netroufá.
Asi za dva dny v Ekvádoru spadl z kola i Michal. Zlomil si tři žebra, ale to zjistili až později. „Stěžoval si, že se mu špatně dýchá, a já jsem si z něho dělala legraci, že je simulant,“ říká Lucie.
Zatímco Michalova žebra srostla, její stopy po omrzlinách z Japonska už asi tak docela nezmizí. Sjížděli z hor a Lucie prochladla tak, až se jí udělaly puchýře na nohách. A za pár dnů si na ně z konvice vylila vařicí vodu...
Za tři roky se skutečně může stát hodně věcí. Třeba to, že zatímco se Michal a Lucie toulali po světě, kamarádi se jim doma oženili a kamarádky vdaly. Ostatně i na cestovatelskou dvojici začal hned po návratu soustředěný nátlak.
„Jejda, to už jste asi pátý. A to jsme ještě nedorazili do Prahy,“ poznamenal Michal, když jim na Vysočině velkobítešský starosta nabídl, že kdyby chtěli oddat, je jim zcela k dispozici.
Přibližování od hranic k Praze trvalo týden a alespoň symbolickým přípitkům na jejich návrat do země se snad ani odolat nedalo. Zvláště ve vesnicích. Tak třeba v Ratíškovicích na Hodonínsku si je odchytili u autobusové zastávky, děti mávaly třepetalkami, všichni zazpívali Veselou dědinu, nabídli koláče, které tady napekli pro tuto slavnostní příležitost.
„Teď už se nám jede dobře. Už nejsme sami, doprovázejí nás cyklisté, někdy je jich dvacet, jindy i sto padesát,“ liboval si Michal.
Michal Jon a Lucie Kovaříková na kolech v Antarktidě Michal Jon a Lucie Kovaříková na kolech v Antarktidě Michal Jon a Lucie Kovaříková na kolech v Antarktidě. Drobné tmavé tečky v pozadí jsou tučňáci. Michal Jon a Lucie Kovaříková v Kanadě Po třech letech zpátky v Česku - v Sudoměřicích přivítali Lucii Kovaříkovou a Michala Jona tradičně: chlebem a solí Michal Jon a Lucie Kovaříková v Paříži Michal Jon a Lucie Kovaříková při online rozhovoru na iDNES
