Zatímco dnes Trevír připomíná spíše malé příjemné lázeňské místo s živou atmosférou, za Římanů to bylo hlavní město provincie Belgica a v letech 285-395 dokonce sídlo šesti římských císařů.
Až budete procházet gigantickou bránou, která v Trevíru stojí už téměř dva tisíce let, asi vás napadne, jak to vypadalo, když tu kdysi duněla země pod koly římských vozů a v amfiteátru spolu zápasili gladiátoři. Severní brána, která dnes stejně jako tehdy otevírá vstup do starého římského města, se nazývá Porta Nigra podle černé barvy, která v nánosech popela a usazenin zbarvila tuto mohutnou stavbu z pískovcových kvádrů v průběhu staletí. Kvádry jsou na sebe posazené bez jediného pojiva - jeden na druhém tu leží do výšky 29 metrů, pospojované pouze železnými skobami. Část hradeb, jež na Portu Nigra navazovaly, je ještě v Trevíru k vidění, většinu však odnesl čas. Porta Nigra však zůstává stát jako patrně nejkrásnější pozdně antická brána nejen v Německu, ale svého druhu vůbec na světě. Projdete bránou a pěší zóna s úpravnými malebnými městskými domy vás dovede kolem roztodivné stavby U tří králů z roku 1230 na prostranství stejně malebného náměstí Hauptplatz, kterému zpovzdálí dominují dva majestátní chrámy. Jedná se o románský dóm svatého Petra a křížovou chodbou s ním spojený gotický kostel Panny Marie. Tam, kde dnes stojí chrám svatého Petra, ohromná a ohromující budova nebývalých rozměrů a krásy, stával dříve palác římského císaře Konstantina z období okolo roku 326 - část původní římské stavby je dodnes vidět v obvodovém zdivu katedrály. Jižně od chrámu se pak dostáváme k další z dokonale dochovalých římských staveb, k bazilice dříve zvané Aula Palatina. Tato cihlová stavba z roku 310 bývala za Konstantina trůnním sálem, později se přeměnila na královskou falc a ještě později se z ní stal hrad jako součást kurfiřtské rezidence. Trevířští arcibiskupové totiž patřili ke kurfiřtům, kteří měli právo volit německého krále. Od poloviny devatenáctého století se tato třicet metrů vysoká a 67 metrů dlouhá stavba používá jako evangelický kostel. Oněch třicet metrů výšky přitom od dob Římanů čas pranic nepokořil. Drží je téměř tři a půl metrů tlusté stěny, které dříve oplývaly bohatou mozaikou a mramorovým obložením. Stavbu, kterou nepokořil čas, pokořili lidé. Na začátku 17. století pojal kdosi nápad zbořit její východní a jižní stěnu a zbytek auly zakomponovat do renesančního kurfiřtského paláce. Poté, co kurfiřtská moc v Trevíru pohasla, byla stržená část budovy znovu postavena a dnes kolem ní můžete chodit stejně jako kdysi v dlouhých tógách antičtí Římané. Jednou z typických vymožeností římských měst bývaly lázně. Římané začali stavět své velkolepé veřejné lázně už v prvním století před naším letopočtem. Jen v roce 33 před Kristem jich v samotném Římě bylo na 170 - mnohé další se budovaly v koloniích, jakou byl například právě Trevír. V něm byly lázně vybudovány v první polovině čtvrtého století. K lázním patřila oblékárna, bazén se studenou, vlažnou, i teplou vodou, a také parní lázeň. Nechybělo dokonce i sportovní hřiště či vinný sklep. Římské lázně se postupem času staly místem zábavy a společenských setkání, kde Římané trávili až několik hodin denně. Právě tak tomu muselo být i v Trevíru, kde Císařské lázně patřily údajně mezi nejrozsáhlejší v celé Římské říši. Dodnes se z trevírských Císařských lázní zachovala část, kde se nacházely horké koupele, dva menší bazény a labyrint podzemních chodeb, které sloužily jako přístupové štoly k údržbě ohřívacích těles a kanalizace. Nebylo by římského města, aby se v něm nenacházel amfiteátr - pozůstatky toho trevírského naleznete asi pět set metrů východně od Císařských lázní. Nedaleko se pak nacházejí další, menší, lázně - takzvané Barbarathermen, a pilíře Římského mostu, které také pocházejí ze 4. století.
Až budete procházet gigantickou bránou, která v Trevíru stojí už téměř dva tisíce let, asi vás napadne, jak to vypadalo, když tu kdysi duněla země pod koly římských vozů a v amfiteátru spolu zápasili gladiátoři. Severní brána, která dnes stejně jako tehdy otevírá vstup do starého římského města, se nazývá Porta Nigra podle černé barvy, která v nánosech popela a usazenin zbarvila tuto mohutnou stavbu z pískovcových kvádrů v průběhu staletí. Kvádry jsou na sebe posazené bez jediného pojiva - jeden na druhém tu leží do výšky 29 metrů, pospojované pouze železnými skobami. Část hradeb, jež na Portu Nigra navazovaly, je ještě v Trevíru k vidění, většinu však odnesl čas. Porta Nigra však zůstává stát jako patrně nejkrásnější pozdně antická brána nejen v Německu, ale svého druhu vůbec na světě. Projdete bránou a pěší zóna s úpravnými malebnými městskými domy vás dovede kolem roztodivné stavby U tří králů z roku 1230 na prostranství stejně malebného náměstí Hauptplatz, kterému zpovzdálí dominují dva majestátní chrámy. Jedná se o románský dóm svatého Petra a křížovou chodbou s ním spojený gotický kostel Panny Marie. Tam, kde dnes stojí chrám svatého Petra, ohromná a ohromující budova nebývalých rozměrů a krásy, stával dříve palác římského císaře Konstantina z období okolo roku 326 - část původní římské stavby je dodnes vidět v obvodovém zdivu katedrály. Jižně od chrámu se pak dostáváme k další z dokonale dochovalých římských staveb, k bazilice dříve zvané Aula Palatina. Tato cihlová stavba z roku 310 bývala za Konstantina trůnním sálem, později se přeměnila na královskou falc a ještě později se z ní stal hrad jako součást kurfiřtské rezidence. Trevířští arcibiskupové totiž patřili ke kurfiřtům, kteří měli právo volit německého krále. Od poloviny devatenáctého století se tato třicet metrů vysoká a 67 metrů dlouhá stavba používá jako evangelický kostel. Oněch třicet metrů výšky přitom od dob Římanů čas pranic nepokořil. Drží je téměř tři a půl metrů tlusté stěny, které dříve oplývaly bohatou mozaikou a mramorovým obložením. Stavbu, kterou nepokořil čas, pokořili lidé. Na začátku 17. století pojal kdosi nápad zbořit její východní a jižní stěnu a zbytek auly zakomponovat do renesančního kurfiřtského paláce. Poté, co kurfiřtská moc v Trevíru pohasla, byla stržená část budovy znovu postavena a dnes kolem ní můžete chodit stejně jako kdysi v dlouhých tógách antičtí Římané. Jednou z typických vymožeností římských měst bývaly lázně. Římané začali stavět své velkolepé veřejné lázně už v prvním století před naším letopočtem. Jen v roce 33 před Kristem jich v samotném Římě bylo na 170 - mnohé další se budovaly v koloniích, jakou byl například právě Trevír. V něm byly lázně vybudovány v první polovině čtvrtého století. K lázním patřila oblékárna, bazén se studenou, vlažnou, i teplou vodou, a také parní lázeň. Nechybělo dokonce i sportovní hřiště či vinný sklep. Římské lázně se postupem času staly místem zábavy a společenských setkání, kde Římané trávili až několik hodin denně. Právě tak tomu muselo být i v Trevíru, kde Císařské lázně patřily údajně mezi nejrozsáhlejší v celé Římské říši. Dodnes se z trevírských Císařských lázní zachovala část, kde se nacházely horké koupele, dva menší bazény a labyrint podzemních chodeb, které sloužily jako přístupové štoly k údržbě ohřívacích těles a kanalizace. Nebylo by římského města, aby se v něm nenacházel amfiteátr - pozůstatky toho trevírského naleznete asi pět set metrů východně od Císařských lázní. Nedaleko se pak nacházejí další, menší, lázně - takzvané Barbarathermen, a pilíře Římského mostu, které také pocházejí ze 4. století.
 Dům Tří králů z roku 1230 |
 Porta Nigra, vstupní brána do města postavená Římany ve druhém století našeho letopočtu. |
 Aula Palentina, trůní sál císaře Konstantina, dnes slouží jako evangelický kostel. |
