Nejnižší beskydskou horou převyšující 1 200 metrů je Travný (1 203 m), který tvoří přes hluboké údolí říčky Mohelnice souseda Lysé hoře. Vystupuje izolovaně bez návaznosti na okolní hřebeny, což zvyšuje jeho mohutnost i sportovní hodnotu výletů v jeho masívu.
Ze všech beskydských „velikánů“ bývá nejméně navštěvovaný, za což může odlehlost od prosperujících turistických center a do jisté míry i plochý, lesem porostlý vrchol, jenž neposkytuje dnes už žádný rozhled. No a taky tam není žádná chata. Výškově nejvýhodnější a nejkratší je výstup z Visalají, kam se lze vyvézt autobusem či autem.
Beskydský konec světa
Travný jsme chtěli tentokrát otestovat na běžkách, jelikož elektronické zimní mapy uvádějí na jeho úbočích dlouhou a velmi slibně vypadající traverzovou běžkařskou trasu v délce více než 20 km.
Nese honosné označení Beskydská magistrála-4 a spojuje horské letovisko Visalaje s lyžařským střediskem Sviňorky v Morávce. A abychom si tuto trasu ještě o něco prodloužili, nechali jsme se zavézt autobusem údolím říčky Morávky daleko za přehradu až na konečnou zastávku do osady Bebek.
Bebek je nádherné opuštěné místo ztracené uprostřed hor a lesů, které by klidně sneslo označení beskydský konec světa.
Výletní hospoda, kterou tu mapy ještě ze setrvačnosti pořád uvádějí, je dávno zavřená. Kupodivu sem ale v sobotu ráno a dopoledne přijíždí každou hodinu pravidelně autobusový spoj. Ten náš v 7:13 je zcela prázdný a vůbec se nezdá, že by tomu mělo být u dalších spojů jinak. Kromě několika chalupářů kde nic tu nic, jen zima, sníh a nekonečný les.
Po prohrnuté lesní cestě se zákazem vjezdu se vydáváme s běžkami v rukách vzhůru údolím Morávky a pak kolem Ježanského potoka k dolní stanici lyžařského vleku Visalaje.
Jeho horní stanice se nachází kousek od velkého parkoviště stejnojmenné a dnes nepříliš fungující rekreační lokality. Když jsme se chtěli v nedalekém hotelu Visalaje během pracovního týdne ubytovat, sdělili nám, že kvůli nedostatku hostů během všedních dnů asi zavřou. A na provoz vleků v blízkém okolí není prý kromě víkendů spoleh, „bo“ nejsou lidi. Pozoruhodné! Jinde jich je až moc!
Hora Smrk z Visalají
Osada Zemřelov u Visalají
Beskydská magistrála beze stop
Oranžové směrovky označující vysněnou lyžařskou trasu úbočím Travného do Morávky nás posílají z Visalají na prohrnutou zledovatělou cestu, kde to na nějaké svezení vůbec nevypadá. Jsou z ní však hezké pohledy na Lysou horu a Smrk s popředím roztroušených chalup malebné, ale podle názvu poněkud ponuré osady Zemřelov.
Situace nepřející běžkám se nezmění ani po vstupu do lesa, kde je jasné, že rolba tudy během letošní zimy ještě neprojela a místo běžkařů se tudy pohybovali především pěšáci nebo skialpinisté. Tvrdý, několika oblevami zdecimovaný a rozbrázděný sníh je rychleji schůdný pěšky, takže běžky zůstávají stále v rukách.
Definitivní rozhodnutí, že z běžkování tentokrát nic nebude, padne u rozcestí Plato. Beskydská magistrála-4 bez známek lyžařské stopy, navíc rozdupaná, odbočuje traverzem vlevo, zatímco vyšlapaný chodníček ve sněhu směřuje vzhůru po zelené značce na Travný. Cesta přes jeho vrchol je za daných podmínek nejkratší a zároveň nejrychlejší možnost, jak se dostat zpět k zaparkovanému autu v Morávce.
Výhled z paseky pod Travným směrem na Slovensko
Takže neplánovaně vzhůru na nejopuštěnější beskydskou dvanáctistovku, kde jsme ještě v zimě nebyli! A není třeba vůbec ničeho litovat, snad jenom toho, že běžky mohly zůstat doma. Důvěra v internet a touha po pohodlí dosud nepoznaných lyžařských stop se v tomto ohledu bohužel nevyplatila!
Beskydská oblast tmavé oblohy
Tvrdý sníh krásně nese, takže výstup na Travný odsýpá stejně rychle jako v letních podmínkách. Nic vyloženě strmého, spíše dlouhé, táhlé úseky. Zcela převažuje smrkový lesní porost, jen po dosažení temene jižní rozsochy ve výšce okolo 1 000 metrů se nakrátko objeví velká paseka se zpětným výhledem směrem na Slovensko. Vidět je bílý štít Babí hory a rozeklané pásmo Malé Fatry.
Ještě krátký pohled na sousední Lysou a les se opět zavře a už se neotevře! Z instalovaných cedulek na stromech se dozvídáme, že se pohybujeme v oblastech beskydské tmavé oblohy, výskytu chráněných karpatských šelem a teritoriu tetřeva hlušce.
Smrk a Lysá hora z jižního úbočí Travného
Zarostlý výhled z Travného na Lysou horu
Travný býval podle názvu kdysi holý a pásly se na něm ovce. Čtyřicet let staré mapy uvádějí na Travném ještě salaš a dokonce reportáže staré osm let, které lze vyhledat na internetu, zmiňují nádherný pohled z vrcholu na Lysou horu. Nic z toho ale už dnes není pravda. Ani více než metrová sněhová nadílka neumožňuje spatřit z plošiny Travného něco víc než houští mladých smrků. Škoda!
Navzdory pověsti nejopuštěnější beskydské dvanáctistovky potkáváme docela dost výletníků různého ražení. Někteří tu s plnou polní bivakovali, jiní si sem vyběhli jen v botaskách a trenýrkách, další se trápí na úzkém chodníčku mezi vzrostlými i popadanými smrčky se skialpinistickou výbavou. Naše běžky v rukách či na rameni jsou dalším doplňkem pestrého koloritu návštěvníků.
Beskydští partyzáni v přechodu
Sestup z Travného přes hřeben Malého Travného do Morávky je zdlouhavá a v závěru už i únavná záležitost. Metrů směrem dolů je mnohem více, než by bylo opačným směrem na Visalaje. A navíc čím blíže k cíli, tím větší padák!
Údolí Morávky
Malý a Velký Travný od severu
Blízkost Morávky signalizuje malý lesní památník v místě, kde se nacházel bunkr sovětských partyzánů. V prosinci 1944 jej obklíčili nacisti, krvavá řež si vyžádala celkem 50 obětí. Památník je pozoruhodný svou obyčejností a absencí rudé hvězdy, symbolu sovětského výkladu české novodobé historie, která obvykle u žádného podobného památníku nechybí. Vznikl totiž už v roce 1946, pouhý rok po skončení války. Mezi partyzány, kteří „padli, abychom žili“ je taky jméno Ahmed. Před evropskou uprchlickou krizí bychom si ho asi nevšimli.
Další partyzánský památník v podobě sousoší Noční přechod se nachází dole u parkoviště v Morávce. Pochází z roku 1968 a o deset let později byl dokonce prohlášen za národní kulturní památku. Než k němu dorazíme, čeká nás ještě asi nejkrásnější vyhlídka z celé trasy směrem na ostravskou aglomeraci a zasněžené Jeseníky s typickým bílým zářezem Velké kotliny. A na závěr pak strmý sešup po sjezdovce již druhým rokem nefunkčního a chátrajícího skiareálu Sviňorky.
Může se hoditItinerář trasy Jak se tam dostat Mapa |
