O primát největšího zájmu se dělí bosenská metropole Sarajevo a hercegovský Mostar. Katoličtí věřící zase směřují do Medžugorje. Turisty si získávají také půvabné Jajce, se zpěněnými vodopády v kulisách starého města, či blízká Banja Luka, neoficiální hlavní město entity Republika Srbská.
Dobře schované eso mezi bosenskými městy drží ve svých rukou Travnik. Zde se dochovala osobitá atmosféra dávných časů osmanské Bosny, doplněná fantastickou polohou uprostřed balkánské přírody.
Při procházce tímto městem budete nenásilným způsobem vtaženi do dlouhé a bouřlivé historie celého regionu. Dějiny Travniku odstartovala éra středověké Bosny, kdy tu sídlil výběrčí daně z pastvy na šlechtických pozemcích, která se nazývala „travarina“. Od něj obdržel Travnik své hezké slovanské pojmenování.
V dobách bosenského království tady rovněž vznikl kamenný hrad. Zlatá doba Travniku se paradoxně dostavila koncem sedmnáctého století, kdy Osmanská říše již pomalu nakročila k úpadku.
Tehdy se na takřka sto padesát let stal metropolí Bosenského pašalíku.
Ve stopách slavného rodáka
Přestože modernizace Travniku, která započala s rakousko-uherským vstupem do Bosny a vyvrcholila prosperitou socialistické Jugoslávie, v mnohém narušila kompaktní městské jádro a původní tureckou dispozici města, Travnik stále uchvátí ohromným množstvím památek.
Za nedávné války sice v okolí probíhaly zuřivé boje, ale město vcelku zůstalo ušetřeno vážnější destrukce. Travnik celosvětově proslavil tamní rodák Ivo Andrić. Ten jako jediný autor z prostor bývalé Jugoslávie získal Nobelovu cenu za literaturu.
Východní okraj Travniku se začátkem průrvy Lašvy. Tady začíná úpatí horstva Vilenice, která od jihu sekunduje protilehlému Vlašići.
Šarena džamija. V jejím podloubí a přízemí se nacházelo tržiště, tudíž se jedná o vzácný příklad spojení světské a náboženské stavby.
Andrić svému rodišti věnoval historický román Travnická kronika, který čtenáře přenese do období napoleonských válek. Tehdy se starobylé sídlo vezírů stalo místem, kam zasahovaly nitky evropské politiky. Pod rouškou Andrićova příběhu, jehož hlavními protagonisty představuje dvojice zahraničních konzulů, se schovává úchvatné vyznání městu, které místy předčí sebelepší cestopis.
„Na konci travnické čaršije, pod stinným a šumivým zřídlem Šumeće, je, kam až paměť sahá, kavárnička Lutvova kahva,“ píše Andrić. „Na prvního majitele té kavárny, Lutvu, se nepamatují ani nejstarší lidé, ten leží už aspoň stovku let na některém z roztroušených travnických hřbitůvků, ale dosud všichni chodí k Lutvovi na kávu, a jeho jméno se vzpomíná a vyslovuje tam, kde jsou zapomenuta jména tolika sultánů, vezírů a begů.“
Mauzoleum básníka Ilhamije s pohledem na Vlašić
Město u kaňonu
I teď „Lutvova kahva“ zdobí východní výspu města. Kdo sem cestuje od Sarajeva, ten se dočká fenomenálního úvodu. Protože sotva projede kaňonovitou průrvou řeky Lašvy, tak se mávnutím proutku okamžitě ocitne uvnitř historického centra rozestřeného na dně úzkého stísněného údolí a po okolních strmých svazích.
„Město, to je vlastně úzká a hluboká rozsedlina, kterou jednotlivá pokolení postupem času zastavěla a obdělala, opevněný průchod, v němž se lidé zastavili, aby tu žili trvale…,“ vysvětluje Andrić. A posléze přidává: „Nikdy nikdo nevypočítal, o kolik slunečních hodin příroda zkrátila toto město, ale je jisté, že se slunce se tady rodí později a zachází dříve než v kterémkoli jiném z bosenských měst a městeček. To nepopírají ani sami Travničané, ale zato tvrdí, že slunce, dokud září, nikde nezáří tak jako nad jejich městem.“
Pohoří Vlašić z travnické pevnosti
Od kavárny se podél chladivé bystřiny táhne promenáda s restaurací Plava voda. Pstruzi určení ke konzumaci se chovají v průzračných jezírkách, kolem nichž rozprostřeli stánky prodejci suvenýrů. Závěr chladivé rokle patří silnému vývěru potoka zkrášleného zpěněným vodopádem.
Ačkoli Travnik leží v jižnějších končinách, kde by cestovatelé očekávali krajinu sežehlou sluncem, opak je pravdou. Díky mase zalesněných strání hor a krasovém podloží mu nejvíce dominuje vodní živel.
Vynikající turecký cestopisec Evlija Čelebi Travnik označil za „město s tisíci prameny“. „Travnik oplývá mnoha vývěry pitné vody,“ prozradila nám přitažlivá prodavačka před krámkem se suvenýry. „Proto tu máme takřka na každém kroku fontánku. A většina starých domů, včetně našeho, ukrývá ve sklepě vlastní pramen,“ zdůraznila.
Hrobky na hlavní třídě
K Lutvově kavárně těsně přimyká starý muslimský hřbitov. Na počátku pohřebiště se tyčí starobylá turba – mauzoleum, někdejšího travnického muftího a jeho manželky.
Lutvova kahva a mauzoleum travnického muftího
Podobných památek si uchovává Travnik celkem sedm. Tato koncentrace je v rámci Bosny unikátní. Honosně se vyjímají na hřbitovech, u mešit i přímo vedle chodníku uvnitř samého centra. Tam se nachází dvojice turb bývalých vezírů.
Obě mauzolea se pyšní pestrou výtvarnou výzdobou a jemnými reliéfy na sarkofázích. Zároveň svojí polohou přímo uprostřed dění přispívají k osobitému koloritu města. Aktuálně jejich velkolepý dojem díky úpravám sousedního parku potlačuje plechová ohrada. A ani nad hroby již neplápolá plamének lucerny, jako při mojí dřívější návštěvě Travniku.
„Jen nízko v údolí, až u samé vody, chvěje se slabé světélko z Abdulah-pašovy hrobky. To je svíce, která stále hoří nad hrobem tohoto paši,“ vypravuje Andrićův román. „Kterýsi travnický kronikář zaznamenal, že za Abdulah-pašovy vlády chudina nevěděla, co je bída. Před smrtí odkázal svůj majetek travnické tekiji (duchovnímu centru dervišských bratrství) a jiným zařízením. Zanechal značný peníz na to, aby mu byla postavena tato krásná hrobka z dobrého kamene a z výnosu domů a zemědělské půdy mu u hrobu ve dne v noci hořela vosková svíce neobyčejné tloušťky.“
Roku 1906 zde vybudovala malou vodní elektrárnu firma Františka Křižíka.
Během slavné epochy se v pevnosti vystřídalo sedmdesát sedm vezírů.
Naopak jednoduché nové mauzoleum se krčí v klidné zóně centra, na okraji starého pohřebiště kousek od okraje čtvrtě Poturmahala. To dokazuje, že Travnik hostil slavné spisovatele už mnohem dříve. Tam totiž spočívá Ilhamija Žepak, bosenský rodák, derviš a básník.
Talentovaný literát se zároveň pyšnil ohromnou odvahou. V jeho době Osmanská říše nekontrolovaně upadala a celá země trnula v anarchii i zlovůli zkorumpovaných lokálních šíbrů. Tenkrát Ilhamija napsal odvážnou báseň proti turecké tyranii a bezpráví. Za ni byl pak na příkaz vezíra Aliho Dželaludina-paši zavražděn.
Kontrasty architektury
Jestliže vezírské turby překvapí půvabnými barvami, tak nejdůležitější svatyně – Šarena džamija oproti nim přímo září. Česky bychom ji pojmenovali Pestrá mešita. Ta pochází z druhé půle 16. století a její zdi zdobí nádherné malby, převážně s rostlinnými motivy.
Ačkoli ve městě vždy mírně převažovalo bosňácké muslimské obyvatelstvo, na paty jim šlapali Chorvaté. Proto také hlavní ulici zdobí kostel svatého Jana Křtitele. Památník u svatyně pak připomíná, že tu spisovatel Ivo Andri absolvoval křest. Kříž zdobí také reprezentativní budovu gymnázia, kde studovala řada bosenských osobností bez ohledu na národnost a víru. A i odjakživa početně méně zastoupení Srbové tu mají svůj chrám.
Obytné čtvrti Travniku šplhají vysoko do prudkých strání.
Další prvek výjimečného šarmu Travniku tkví v bočních uličkách. Zde se za načančanou tváří vyšperkovaných klenotů reprezentativní osmanské architektury přihlásí o slovo autochtonní lidové dědictví staré Bosny: nízké chaloupky i domky s vysokými střechami mnohdy ještě pobitými rezavým plechem, malé mešity jako vystřižené ze zapadlých osad zdejšího venkova doprovázené dřevěným minaretem bez klasické kovové špice, který nejvíce připomíná rozhlednu.
Tato kombinace dvojího světa maximálně vynikne při pohledu z pevnosti. A odtud také naplno ukáže harmonické sblížení města s okolní přitažlivou krajinou.
Pevnost s příběhy
Původní hrad se postupně proměnil na symbol turecké moci. Zde úřadovali vezíři, konala se shromáždění – divany, ale tu se též odehrály zákeřné vraždy i brutální popravy. Dokonce ještě počátkem druhé světové války popravili orgány Nezávislého chorvatského státu trojici místních mužů za „zpěv revolučních písní“.
Byť z pevnosti nynějška dožily pouhé rozvaliny, pořád svojí dominantní polohou nad střechami města vzbuzuje respekt. Sice se blížil začátek října a přilehlé svahy Vlašiće dostávaly barevný háv nástupu podzimu, tak o návštěvu pevnosti panoval velký zájem. Před osmnácti lety, během své první cesty do poválečné Bosny zrealizované počátkem června, jsem si areál pevnosti prohlížel sám. Teď se situace markantně proměnila. „V létě běžně prodáme i tři tisíce vstupenek denně,“ sdělil nám chlapík u pokladny.
Travnik byl po určitou dobu nadřazen konkurenčnímu Sarajevu a profitoval z elitní role hlavního města.
Travnická pevnost vystřídala řadu názvů – Garbun, Kaštel či Stari grad. Ten se hojně užívá dodnes.
Povinná zastávka pro milovníky sýrů
Travnik si vydobyl také čelní pozici na gastronomické mapě Bosny. Prvním ceněným artiklem je místní vyhlášený med. Druhý trochu souvisí s názvem města. Pláně pohoří Vlašić poskytují výbornou šťavnatou pastvu ovcím. A z jejich mléka se pak vyrábí proslulý „Vlašićki sir“ – delikátní jemný bílý ovčí sýr, který potěší každého gurmeta. Někdy se mu také říká Travnički sir.
My jsme si dali klasiku – čevapy. Ty se tu nikdy nepřejí. „Nejlepší dělají v ćevabdžinici Hari,“ nekompromisně zavelel můj zkušený bosenský parťák. Mléčnou tradici Travniku nám u skvělého pozdního oběda reprezentoval alespoň tekutý jogurt a kajmak – hustá krémovitá smetana.
Četné lokální produkty, včetně sušených bylinek i olejů a tinktur, lze zakoupit na místních tržištích. Často jim také sekundují hřejivé ruční výrobky z ovčí vlny.
V textu byly využity citace z románu Iva Andriće Travnická kronika, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, 1958.
Může se hoditTravnikem prochází silniční tah Sarajevo – Donji Vakuf s pokračováním magistrálou do měst Jajce a Banja Luka, případně dále k chorvatské hranici. Travnik je zároveň fajn inspirací pro jednodenní výlet ze Sarajeva. Mezi oběma městy jezdí několik autobusových spojů, cena zpáteční jízdenky se pohybuje kolem 13 €. Při cestě zpět je třeba si nechat jízdenku v nádražní pokladně ověřit a za mírný poplatek potvrdit. S boomem cestovního ruchu se tady rapidně zvětšuje nabídka ubytování. Kromě města sem láká pohoří Vlašić. Od jara do podzimu hlavně k horské turistice i výšlapům. Značená stezka na vrcholové pláně začíná ihned u vchodu do pevnosti. Během zimy zase milovníkům sjezdového lyžování slouží blízké skicentrum s resortem. Více o něm na http://vlasicski.ba/ či www.vlasic-bih.info/. Internet: |
