Celý kmen, nikoli jedinec, je důležitý v kanacké společnosti. Soukromé vlastnictví je stále považováno za cosi nepatřičného. Když Evropané v minulém století vykupovali půdu, dost se divili, s jakou lehkostí se jí Kanakové zbavují. Příčina se ukázala vzápětí: domorodci počkali, až dozraje úroda, a s naprostou samozřejmostí si pro ni přišli - a nikdo jim nedokázal vysvětlit, že obilí už na poli neroste pro ně. Každý člen rodu si může být jistý, že nebude hladovět, nikdo se nesmí mít hůře než ostatní. Melanéští Kanakové tvoří dnes necelou polovinu z 80 000 obyvatel Nové Kaledonie. Počátkem století existovaly obavy, že jejich populace během krátké doby zcela vymizí. Těžařský boom poté, co byly objeveny obrovské zásoby niklu, odstartoval masivní přistěhovalectví. Na ostrov putovali dělníci z Vietnamu, Indonésie, investoři z Japonska. Kanaci se stávali ve své zemi menšinou. Od šedesátých let však procházejí kulturní renesancí, objevují zpětně své kořeny. Ožívají staré písně a polozapomenuté mýty. Znovu se pěstují staré zvyky, z nichž nejpatrnější se nazývá francouzsky la coutume. Je to složitý propletenec sociální interakce uvnitř kmene, ve vztahu k okolí a směrem k nežijícím předkům, pro cizince obtížně srozumitelný. Nejnápadnější je jakási darovací povinnost. Dar je nutno přinést náčelníkovi při návštěvě jeho chaty, příbuzným při každé cestě do jejich vesnice. Každý dar představuje závazek, který je vzápětí vyrovnán, takže se vytváří spletitý systém závazků. Dárky, tak samozřejmé v domorodém životě plném slavností, svateb a náboženských svátků, budí určité rozpaky v dnešním světě. Člověk jde třeba za svým úředníkem a dá mu dárek: je to la coutume, nebo nebezpečný pokus zkorumpovat ho? Už se nedávají květiny, pár metrů barevné textilie či ulovená ryba. Nýbrž cigarety, alkohol i peníze. Duše předků z života kmene nikdy nezmizí. Jsou přítomny každé slavnosti v podobě posvátných kamenů. Nebo se vtělily do vyřezávaných štíhlých kmenů, nazývaných fleche faitiere, které stojí uprostřed každé chýše. Když se zlomí, znamená to zkázu a neštěstí. Stejně tak je neštěstím zlomený totem - následuje nevyhnutelně smrt či nemoc. Je paradoxem posledních let, že vedle posvátných vyřezávaných kmenů se často tyčí satelitní antény. Jsou kovové a nezlomí se nikdy.
18. března 2000
