Ani tak tradiční dopravní prostředek se však modernizaci nevyhnul. Ač délka saní zůstala od dob zlatokopů prakticky stejná, zhruba 2,5 m, díky novodobým materiálům se jejich váha podstatně snížila (ze 150 na pouhých 15-30 kg). Také na postroje a tažná lana se již nepoužívá kůže, ale mnohem lehčí a pevnější nylon.
Nejdůležitější součástí spřežení je ovšem pes a každý tažný pes - dnes stejně jako před sto lety - musí mít pro svou funkci nezbytné předpoklady: fyzickou způsobilost, vytrvalost a chuť běhat. Kupodivu nejpodstatnější je předpoklad třetí, láska k běhu. Bez ní se ani ten nejsilnější a nejodolnější pes do postroje nehodí. Fyzická způsobilost znamená především dobře vybavené tlapky, s hustou srstí i mezi prsty. Logicky zejména při dlouhých trasách, jaké mají např. proslulé aljašské závody Iditarod (1850 km) či Yukon Quest (1600 km) působí psům potíže zledovatělý sníh a námraza. Proto součástí výstroje jsou i speciální psí botky (většinou nylonové pytlíčky, připevňované k noze suchým zipem).
V národním parku Denali je v současné době asi třicet psů, o něž se stará tým rangerů, vlastně až na pár výjimek rangerek. Během letních měsíců toho mnoho nenaběhají - až na večerní procházky se svými chovatelkami a dobrovolníky z řad zaměstanců parku. Až třikrát denně však slouží jako atrakce pro turisty, kteří si je přijedou prohlédnout, vyfotografovat i pohladit. Ano, na rozdíl od divoké zvěře parku mají návštěvníci se psy povolený kontakt ( při dodržení určitých, předem stanovených zásad: samozřejmě je nesmějí dráždit ani krmit).
Po prohlídce kotců následuje výklad jedné z mladičkých rangerek. Vypráví o historii parku: o jeho založení v roce 1917, o prvním správci parku (který ho s pomocí psího spřežení po několik let zcela sám patroloval a chránil před pytláky), o jeho rozšíření v roce 1980 na nynější velikost, dosahující téměř třetiny rozlohy České republiky, o prvním chovu tažných psů. Nakonec vytáhne saně a v kotcích rázem nastane peklo; všichni psi se zuřivým štekotem snaží na sebe upozornit. Nikdo z nich si nechce nechat ujít příležitost k proběhnutí. Na častou otázku, které plemeno je k chovu nejlepší, dívka jen krčí rameny: je to vcelku jedno, pokud pes splňuje ony výše uvedené předpoklady. Takže tu uvidíte aljašského malamuta, sibiřského haskyho, amerického eskymáckého psa či samojeda a samozřejmě i nejrůznější křížence.
Než pomocníci vyberou několik psů a zapřáhnou je do postrojů, rangerka nutí své obecenstvo k přemýšlení obratně kladenými otázkami. Například: co je pro psí spřežení charakteristické?
Ozývají se nejrůznější návrhy, dokud dívka s úsmevem neodpoví sama: Ticho... Ano, veškerá vřava před jízdou, zuřivé štekání při zapřahání, hlasité vzrušení vybraných psů i neméně hlučné protesty těch opominutých, vše rázem utichne při odvázání saní a hlasité pobídce (která ovšem bývá zcela zbytečná; naopak udržet saně na místě bez řádného zajištění je prý téměř nemožné). Pak už slyšíte jen svist saní na sněhu a zrychlený dech psů.
Ztichlo i našich osm nadšených hafanů při cvičném kolečku kolem malé remízky stromů. Jediným zvukem bylo skřípění saní po šterku, jež se na chvíli ztratilo, aby se vzápění začalo přibližovat z opačného konce. Hou! zní povel k zastavení a pejskové poslušně zůstávají stát. Vědí, že pro dnešek se musí spokojit jen s touhle malou ukázkou pro diváky. Už brzy ale jejich čas přijde.
Do konce září napadne sníh a rangeři zahájí denní jízdy. Zprvu krátké, tří až pětimílové vyjížďky se budou postupně prodlužovat, až po měsíci budou psi schopni bez problémů urazit 30 - 50 mil na jeden zátah. Dvě štenata z letošního vrhu budou zatím spřežení jen doprovázet, sledována bedlivými zraky psovodů. Toto období je totiž pro budoucnost tažných psů kritické: i v takto útlém věku se u nich již projevují rysy jako odvaha či její nedostatek, vytrvalost, případně vůdčí schopnosti předurčující do funkce vedoucího psa.
Počátkem prosince, kdy celý park už bude pokrývat vysoká vrstva sněhu, spřežení konečně vyjede prorazit stopu k první “přestupní”stanici, jednomu ze srubů, vybudovaných na území parku. Zde si psi odpočinou a razí cestu dál. Za příznivých podmínek se tak během jednoho až dvou týdnů dá zvládnout celá okružní trať. Objížďky parku pak k velké radosti a spokojenosti psů pokračují celou zimu prakticky až do začátku sezony, kdy se vracejí zpátky do kotců a v Denali opět převezmou vládu turisté.
 Rezervace Denali parku, kde se běžně používají psí spřežení. |
 Psi čekají na nějakou tu ztakázku. |
 Psi mají své budky v krásné přírodní rezervaci. |
 Čekání na výběh. |
 Při výletu s psím spřežením. |
 Odpočinek před dlouhým výletem. |
 Příprava na výlet. |
