Přetlaková komora na svobodu
Vrata za námi s dutým cvaknutím zapadnou, poslední kontrola, poslední prohlídka aut. Druhá strana hangáru se otevírá a my, jak z přetlakové komory mezi diktaturou a svobodným světem vyjíždíme ven!
Jedeme dál. Dálnice je velkolepá, to tady umí! Pak bariéra a zase checkpoint, zkontrolují nás, vyfotí, klasika. A můžeme jet dál, na další checkpoint, který je jen pět kilometrů odsud. Teď je ale zavřený, tak zamíříme alespoň pro benzin. Poprvé od hranic. Na opevněné pumpě máme další problém, protože nevydávají benzin do kanystrů. Rozdělíme se vzájemně o poslední zbytky benzinu a jedeme dál.
Ujedeme pět kilometrů a znovu čekáme. Za dvě hodiny otevírají kontrolu před vjezdem na samotný přechod. Další půlhodinu nám kontrolují pasy. A zase další kamery, další pasy, tentokrát nám i prohlíží fotky v mobilech. Protože přece když vyfotíte něco přísně tajného, necháte si to v mobilu v galerii. Jak jinak! Auta jdou znovu do rentgenu, znovu na váhu, znovu je fotí. Jsme v Číně čtyři dny a z toho tři se dostáváme dovnitř a ven.
Máme před sebou posledních sto kilometrů. Když dojedeme k bráně hangáru, je zavřená a kolem je mrtvo. Najednou se ozve skřípání, vrata se otevírají a vojáci nás ženou dovnitř. Rychle se loučíme s průvodcem, který nám na začátku tak lezl na nervy a teď jsme tak rádi, že jsme jeli zrovna s ním, a vjíždíme dovnitř. Vrata za námi s dutým cvaknutím zapadnou, poslední kontrola, poslední prohlídka aut. Druhá strana hangáru se otevírá a my, jak z přetlakové komory mezi diktaturou a svobodným světem vyjíždíme ven!
