Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Trabantem přes Etiopii: zemi zázraků a rastafariánských králů

aktualizováno 
Jestli se někde v Africe dějí zázraky, pak je to v Etiopii. V které jiné zemi černého kontinentu vám vyřídí na počkání 'ilegální' víza, mávnutím proutku vymění obložení shořelé na uhel, a pohostí vás sám král rastafariánů. Etiopie je pro cestovatele rájem, píšou Češi, kteří jedou trabantem Afrikou.

Trabantem napříč Afrikou - Král rastafariánského ráje v Shashamene David Lumumba. Sehnat cokoliv kdykoliv pro něj nebyl problém | foto: Pavel Šimek / expedice Trans National TrabantiDNES.cz

"Tady si užijete poslední byrokracie, pak už to je každému jedno," směje se motorkář Hans pár kilometrů před etiopskými hranicemi. Právě míří z Kapského města do Izraele, jede kolem světa. A má pravdu. V hliněném přístřešku, dobře ukrytém mezi záhony, dva úředníci prohlížejí dvě obří knihy a kontrolují, jestli jsme v Etiopii už někdy nebyli. Takové CTRL+F po africku. Nebyli. "Děkujeme, můžete pokračovat!"

Pokud by někdo hledal geografické přirovnání ke slovu kontrast, pak je to hranice Súdánu a Etiopie. Dva světy, jeden plný nekonečného množství odstínů pískové žluté, druhý plný nekonečného množství odstínů zelené. Peklo a ráj.

Je to znát i na mentalitě obyvatel. Zatímco v Súdánu se ohánějí, aby přežili, v Etiopii stojí a koukají. Případně dřepí. Být zírání olympijskou disciplínou, překonali by i svou pověst lehkonohých běžců. Když vylezeme ráno ze stanu, obklopuje nás kruh mlčenlivých pozorovatelů. Nepozdraví, pozorují. Čekají, co se stane. Jako každý den.

Trabantem napříč Afrikou

Zemědělství se tu za posledních tisíc let moc nezměnilo

Dalo by se říci, že jsou prostě družní. Dáte-li si jídlo, přinesou jeden tác s nakyslou palačinkou inžarou a hromadou omáčky či masa pro celou společnost. Na ulicích postávají a posedávají desítky diskutujících lidí, vedle silnice vidíte řadu stolních fotbálků a pingpongových stolů. Po ránu kolem cest táhnou zástupy lidí z vesnic, mířících do města, za obchodem, za společností.

Desítky dětí nabízejí u silnice ovoce nebo místní alkohol v pochybných lahvích a vykřikují svoje otravné "Jujujujujuju!". Ženy nechodí zahalené a ukazují nám další z rozměrů krás Etiopie. Burky a šátky vystřídaly pokud možno co největší a nejblýskavější kříže na krku.

Ve čtyři ráno nás budí uprostřed pastvin bubnování ortodoxních kněží, kteří zahájili svou mši a končit budou až kolem desáté dopoledne. Mešity se vrátí, až když začnete sjíždět do nížin. Pětačtyřicet procent Etiopanů jsou křesťané, muslimů je stále úctyhodných 35 %, v zemi, která má 75 milionů obyvatel.

Trabantem napříč Afrikou

Vodopády na Modrém Nilu. Sem se jezdí pobavit lidé ze širokého okolí

Zázrak první, ilegální víza

Šplháme se do výšky tří tisíc metrů, všude kolem pole a stromy. Jenže co jde nahoru, musí i dolů, a zdejší sjezdy jsou vražedné. "Nevidíš, že ti hoří kolo?" huláká Dan z druhého auta. Právě jsme klesli na úroveň Sněžky. Pravou přední brzdu halí kouř. Čekáme, až vystydne a sundáváme buben. Z obložení zbyl uhel.

Kolem nás jen sráz a banánové palmy. "Tady s tím nic neuděláme a pochybuju, že v celé Etiopii. Hořící brzdy ale k takovýmhle kopcům patří," bručí Dan. Zaslepuje hadičky a míříme dál. Na tři brzdy. Naštěstí, či bohužel, už zase jedeme do kopce, zpátky do tří tisíc.

Trabantem napříč Afrikou

I v té nejzapadlejší etiopské vísce mají stolní fotbálek

Trabantem napříč Afrikou

Někdo má na zahradě trpaslíka, jiný tank

Addis Abeba nevznikla proto, aby se v ní někdo vyznal. K imigračnímu úřadu, kde nám musí prodloužit víza, nás každý posílá jiným směrem. Nakládáme proto úředníka před ministerstvem informatiky a po chvíli konečně zastavujeme před správnou budovou. Vyplnit formuláře, zařídit kopie a čekat. "Přijďte za dva dny večer," odbývá nás úřednice. "Ale vždyť jste nám tvrdili, že to půjde na počkání," bráníme se. "Dveře 90, ředitel. Běžte!" Běžíme, mávajíc štosem papírů.

Ředitel se na nás dívá s nedůvěrou. "Proč nemůžete čekat na víza, jako všichni?" Zítra musíme být ve škole Člověka v tísni, chceme podpořit humanitární projekt. "Tím porušíte zákon, je to dobrovolnická činnost, musíte mít pracovní víza," kontruje ředitel. "Ne ne, my se tam jenom zastavíme. Nepomáháme ji stavět, ani neučíme," snažíme se zachránit situaci.

"Ano, tím s vašimi vízy porušujete naše zákony." Ale my nepatříme k Člověku v tísni, jen se tam chceme zastavit. "A tím právě porušujete zákon, je to dobrovolnická činnost," usmál se a potvrdil vydání 'ilegálních' víz. "Dveře 78 a přeji šťastnou cestu".

Trabantem napříč Afrikou

Čím blíž Etiopii, tím méně vypadá svět kolem arabsky

Trabantem napříč Afrikou

Prach a zmatek, první metry v Etiopii nenaznačovaly, jak zelená zem nás čeká

Na chodbě mě zastavují dva rastafariánští bratři Hercules a Simon. "Tys přijel v tom žlutém autíčku? Z Prahy? Určitě máte něco rozbitého! Brzdy? Brácho, žádnej problém, to spravíme," strká mi do ruky vizitku s telefonem. Za dvě hodiny vyrážíme za Herculem, opravářem všeumělem. "Bole street? Na ní zrovna jste," tvrdí voják u silnice. "Bole? Nene, to musíte rovně a doprava," oponuje taxikář. Potemnělými ulicemi se plazíme dvě hodiny bez výsledku, nepomáhá ani mapa na vizitce. Vzdáváme to!


Zázrak druhý, neopravitelné opraveno

"Servus. Nemáte volajaký problém? Neviete nájsť garáž? A máš telefón? Daj ho sem, ja ho zavolám." U okýnka mi stojí Musi, rodák z Addis, který studoval na Slovensku. Když přišel k autu a promluvil slovensky, musel jsem si protřít oči. Chvíli telefonuje a za pár okamžiků z davu vystupuje copatý Hercules. "Brzdy budete mít hotové zítra ráno".

Spíme v dílně na zemi. Ráno nás Simon zastihne, když Dan vaří kávu. "Já vám ukážu, jak se dělá v Etiopii kafe!" volá na sousedku. Ta se záhy vrací s kouřícím rendlíkem. Pod pokličkou se černají čerstvě pražená kávová zrnka. Danovi svítí oči. Za necelou hodinku je nejčerstvější káva na světě hotová. Tohle už v Praze asi neochutnáme.

Mezitím se objevuje Hercules s brzdami. "Nejlepší německý materiál. S levnějším byste jezdit neměli, máme tu pořádné kopce".

Trabantem napříč Afrikou

Trabantem napříč Afrikou

Trabantem afrikou

Navštívené země: Německo, Rakousko, Itálie, Tunis, Libye, Egypt, Súdán, Etiopie
Ujeto: 10 000 km
Závady
Egu: rozbitá volnoběžka (když se ohřeje, funguje), totálně zadřený motor (opraveno totální generálkou), rozhozený karburátor (nemá rád prach a horko), rozbité zadní okno (nahrazeno plexisklem)
Babu: rozhozený karburátor (vyměněn), netěsnící hlavní brzdový válec (vyměněn), klakson (opravil se sám), zlomená příruba výfukového sání (vyměněno za jiné), spálené brzdy (nalepeno nové obložení)

Zázrak třetí, okno krále rastafariánů

"Pane, ujelo vám auto," rukama nohama vysvětluje číšník v restauraci, kde jsme zastavili na večeři. Zadní okno Egu i s reklamou Canonu se odporoučelo do věčných lovišť, kam ho poslala korba zaparkovaného náklaďáku. Štěstí v neštěstí, autíčko mohlo ze svahu plynule pokračovat dál. Zapomněl jsem zatáhnout ruční brzdu a auto se snažilo odplížit do noci.

V Awase ze základny Člověka v tísni voláme Simonovi do Addis. "Nemáte okno? Ale vy jste v pořádku? No tak žádný problém, v Sheshemene je můj kamarád, ten vám pomůže. Ptejte se na Lumumbu!" Kapku zvláštní navigační pokyn ve městě velikosti Plzně.

Vracíme se dvacet kilometrů. "Lumumba? Ale jo, jeďte tudy a hledejte něco, co vypadá jako stadion!"

Záhy už klepeme na vrata ozdobená korunovaným lvem. Otevírá někdo mezi Bobem Marleym a Snoop Doggem.

Trabantem napříč Afrikou

Welcome to Rasta!

"Vítejte, už jsem na vás čekal! Zaparkujte auta a užívejte odpočinku." Namítáme, že bychom potřebovali sehnat plexi na okno. "Já vím, všechno se zařídí, vy relaxujte," trvá na svém Ras Lumumba. Mezitím nás provází svým královstvím.

"Tady bude dvanáct počítačů s internetem, lidé potřebují vzdělání. A hned o patro níž kavárna. A támhle pod zemí nahrávací studio, největší v Etiopii. A tady v té zarostlé Davidově hvězdě se scházejí starší Rastamanů."

Trabantem napříč AfrikouTrabantem napříč Afrikou

To, co zvenčí vypadalo jako plechová ohrada, je ve skutečnosti rostoucí palác říznutý pevnostmi ze Šíleného Maxe. Proto jsme měli hledat stadion. "Mám jednu ženu v New Yorku, druhou v Tokiu, třetí v Jeruzalémě a samozřejmě jednu tady v Addis. Spojuji tak celý svět," vysvětluje Lumumba. "Nejdůležitější je láska a vzdělání. Bez nich lidé nepochopí nic, to si musíte pamatovat."

Dan s pomocníky zatím lepí plexisklo do díry po okně. Silikon ale bude muset schnout. Stejně se nám pryč moc nechce. "Kam byste teď jezdili? Žena dělá večeři a támhle máte ložnici," usazuje nás Lumumba. Zapaluje oheň a houpací sítě jsou tak pohodlné.

Trabantem napříč Afrikou
Autoři:


Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...



Slovensko bez turistů. Nejkrásnější dolina Nízkých Tater zeje prázdnotou

Dolina Štiavnica od Štefánikovy chaty

Za nejkrásnější dolinu Nízkých Tater bývá obvykle považována Demänovská dolina s turistickým střediskem Jasná a...

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Turisté si odvážejí z pláží Sardinie písek, úřady rozdávají vysoké pokuty

Ilustrační snímek

Úřady na Sardinii bojují proti turistům, kteří si z tamních pláží odnáší na památku písek, což poškozuje životní...

Další z rubriky

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

Nejkrásnější řeky Slovenska. Hron si kromě vodáků užijí i milovníci hor

Užíváme si houpání na vlnách a rychle plujeme širokým korytem, kde se střídají...

Řeka Hron patří mezi slovenskou vodáckou „klasiku“. Tento druhý nejdelší tok Slovenska pramení na východním úpatí...

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Najdete na iDNES.cz