Někteří libyjští řidiči, kteří svezli redaktora Tomáše Poláčka.

Někteří libyjští řidiči, kteří svezli redaktora Tomáše Poláčka. | foto: Koláž - iDNES.cz

Poláček stopuje v Africe: cestou na bagru poslouchal libyjský hip-hop

  • 9
Po Tunisku už mám za sebou Libyi a mířím do Egypta, píše Tomáš Poláček, který je poprvé v Africe a cestuje stopem. Libyí ho provezlo dohromady 31 řidičů a celkem ujeli přes 2 000 kilometrů. Reportér MF DNES se rozhodl podívat do tří zemí, v nichž se loni změnil režim.

20. Hranice Libye – Jadu (180 km), řidič Bougila Belgacent

Dokonalý začátek Libye! Sotva projdu celnicí, ještě mě ani nenapadne stopovat, ale Bougila se svým synem mi zastaví sami, a že prý budu bydlet u nich ve městě Jadu, kam to máme ještě dvě hodiny cesty. Posloucháme muziku, luskáme prsty. V noci si dáme špagety ze společné mísy a spíme na podlaze vymrzlé barabizny, zachumlaní do dek.

21. Jadu – Quar al Hajj (25 km), řidič Abrahim Ali Gbouda

"Libya is free!", zastavuje mi tenhle mladík a prsty ukazuje véčko, jako bych nevěděl, že se tu změnily pořádky. Veze mě jen kousek a doporučuje, ať si dál zaplatím taxíka, že zbylých 175 kilometrů do Tripolisu vyjde na pět dinárů, zhruba 75 korun. Těžko se vysvětluje, že taxíka nechci, že mě baví náhodně poznávat právě takové lidi, jako je on.

22. Quar al Hajj – Tripolis (175 km), řidič Fauzí

Nevím, jestli k němu nastoupit, nelíbí se mi. Vypadá jako zakrslý bin Ládin a jeho auto smrdí. Pak to risknu, a díky tomu získávám dva dárky, parfém bez alkoholu a ořechy v medu. Takže ponaučení – nebát se chlapů s dlouhým vousem. Jsou hluboce věřící, tudíž neškodní.

23. Tripolis – Khoms (120 km), řidič Abdul Ahmed

Narážím na problém: tenhle Abdul je taxikář, ale nemá nijak označené auto, tak jak to mám poznat? Když řeknu, že nemám peníze, naštvaně mi otevře, ať si teda stejně nasednu, a naštvaný je celou tu hodinu, kdy já pozoruju nudnou krajinu kolem dálnice a karikatury Kaddáfího na zdech okolo.

24. Khoms – Zlitan (40 km), řidič Ali Hadi Seik

Čiperovi Alimu je třiasedmdesát let, můj nejstarší řidič. Prohlíží si fotky mé rodiny, tvrdí, že má taky tak hezkou manželku, ale směje se u toho a já to neposoudím, protože pozvání na oběd odmítám. Občas předjedeme náklaďáky, které mají na korbách flegmatické velbloudy.

25. Zlitan – Misuráta (55 km), řidič Musta Shohooy

Řidiči si se mnou nevědí rady, neznají autostop. Často mě chtějí odvézt na nádraží. Anebo si se mnou zajedou – tenhle mladý kluk dnes sice neplánoval výlet do Misuráty, ale jen tak z plezíru mě tam hodí a ještě mi nabízí peníze na hotel: kolik potřebuješ?

26. Misuráta – Taminah (10 km), řidič Muhamed Ali

Tohle je jen první ranní stop na rozkoukání, dva zedníci. Naše konverzace se skládá hlavně ze slov "pif-paf-bum-bum", která říkáme, kdykoli vidíme rozbombardovaný dům nebo spálený vrak auta.

27. Taminah – Abu Qurayn (100 km), řidič Rogap Ali Yoms

Na dědu Rogapa nezapomenu ze tří důvodů. Pořád se polohlasem modlil a přebíral korále. Jeli jsme přes město duchů jménem Tavarga, které bylo loajální ke Kaddáfímu, bojovalo za něj, prohrálo, a proto v něm dnes žijí jenom velbloudi a ovce. Vypálené jsou dokonce i mešity, což jsem jinde neviděl. A za třetí – vjíždíme do nitra pouště.

Řidič Rogap Ali Yoms, Taminah – Abu Qurayn (100 km)

28. Abu Qurayn – na konec města (5 km), řidič Djaman Mohammed

Djaman mě jenom popoveze na pumpu, které šéfuje, a udělá mi v ní kafe. Ví, proč to dělá. Zóna dobré kávy právě končí, v poušti šlehají takový hustý kofeinový krém.

29. Abu Qurayn – Al Quaddahlyah (10 km), řidič Mohmed

Řidič Mohmed je předzvěstí faktu, že na jihu, v poušti, mají převahu černoši. Lépe jsme se poznat nestačili... Při pohledu z auta mi dojde, že výrazně řídne provoz. Je skoro nulový.

30. Al Quaddahlyah – Abu Nujaym (80 km), řidič Ismail

Ismail se svým kamarádem mě trochu překvapí. Až dosud na Kaddáfího každý jen nadával, ale oni jej chválí, mají jeho fotky v mobilech. Raději mlčím. Překvapuje mě, že se vůbec nechají vyfotit.

31. Abu Nujaym – Khurmat al Mahhalach (40 km), Khamis Dou Abdulsilam

To je strejda! Když otevřu dveře, vůbec se na mě nepodívá, stříhá si kleštičkama nehty... Pak občas zastaví, vyběhne z auta a haleká na zatoulané velbloudy, aby je zahnal z jedné strany silnice na druhou.

Řidič Adras Ahmad Mohmad, Hún - Waddán (20 km)

Řidič Selam, Khurmat al Mahhalach - Hún (150 km)

Řidič Khamis Dou Abdulsilam, Abu Nujaym - Khurmat al Mahhalach (40 km)

Řidič Ismail, Al Quaddahlyah - Abu Nujaym (80 km)

Řidič Mohmed, Abu Qurayn - Al Quaddahlyah (10 km)

Řidič Djaman Mohammed, Abu Qurayn - na konec města (5 km)

32. Khurmat al Mahhalach – Hún (150 km), řidič Selam

Nejdřív chce deset dinárů, ale pak stačí, když mu za odvoz do oázy koupím kafe. Cesta je rovná, jedeme po ní pořád sto dvacítkou, mezi nádhernými dunami. Bohužel sedíme ve starém vraku, skrze jehož roztřískaná okna skoro nic nevidím... Je večer, Selam mě hodí až před kemp.

33. Hún – Waddán (20 km), řidič Adras Ahmad Mohmad

Po ránu jsem nějaký rozmrzelý, ale Adras mi rozjasní den. Zastavil mi uprostřed oázy, aniž bych mával. Je mým jediným libyjským řidičem, který mě vezme do auta, ve kterém sedí i žena. Vnutí mi sendvič a limonádu.

34. Waddán – farma za oázou (5 km), řidič Mohammad Bashir Hawadi

Stop sice krátký, ale vydatný – dostávám čokoládovou tyčinku, jablko a vojenskou dýku. Mohammed mě pozve k sobě na farmu, kde toho moc ke koukání není, jen písečné duny, palmy, velbloudi.

35. Farma za oázou – Aljofra (20 km), řidič Mahammed Alsajir Ali

Fanatický muslim. Nesnáší Ameriku: "Americkou vládu nesnáším, Obamu," říká mi. "Vím, že spousta obyčejných Američanů je v pohodě, že jsou tam dobří muslimové. A Češi jsou taky v pohodě," uklidňuje mě, i když možná neví, na jakém kontinentě žijeme.

36. Aljofra – vojenské stanoviště (20 km), řidič Juma Abdueli

Dvacet kilometrů na bagru. Nevejdu se do kabiny, tak dřepím na schůdku, s větrem ve vlasech. Posloucháme libyjský hip-hop a je to zážitek, i když se dvakrát pohodlně necítím.

Řidič Juma Abdueli, Aljofra - vojenské stanoviště (20 km)

37. Vojenské stanoviště – Zillah (120 km), řidič Hassan Albaundy

Tři elegáni z Misuráty si vyrazili za obchodem do pouště. Celou cestu louskáme mandle, po kterých jejich auto taky voní. Sto dvacet kilometrů dáme za necelou hodinu.

38. Zillah – farma v poušti (20 km), řidič Eisa Kana

Eisa jede jen na farmu kousek za oázu a je nešťastný z toho, že mě má nechat samotného uprostřed pouště. Dává mi svůj mobil: "Kdyby něco, hned volej!" Díky, ale nemám signál...

39. Farma v poušti – konec světa v poušti (100 km), řidič Sarag Salem

Kvarteto chlapů, které míří k nějakému naftovému vrtu. Po sto kilometrech mi dají lahev vody, oznámí mi, že tu v noci chodí šakali, pak zastaví, kleknou do písku, pomodlí se a opravdu odjedou kamsi mezi duny.

40. Konec světa v poušti – Maradah (100 km), řidič Faraj Mohammed

Po dvou hodinách ticha přijíždí parta mladých kluků ve fotbalových dresech, půjčujeme si sluchátka s hip-hopem a v oáze Mardah mi Faraj nabídne nocleh v domě své rodiny. Musím přijmout, hotel tu stejně není. Na rozdíl od šakalů...

41. Maradah – Ajdabiya (240 km), řidič Goma Musba

Jeho jméno prý v překladu znamená Pátek... Dvě hodiny se kodrcáme pískem a posloucháme modlitby z rádia, potom najedeme na nudnou a ošklivou hlavní silnici, která vede podél moře – jenže to moře z ní není vidět. V první mešitě, kterou potkáme, se Goma tři minuty modlí.

Řidič Goma Musba, Maradah - Ajdabiya (240 km)

Řidič Sarag Salem, farma v poušti - konec světa v poušti (100 km)

Řidič Eisa Kana, Zillah - farma v poušti (20 km)

42. Ajdabiya – Benghází (160 km), řidič Moklis

Kamioňák původem ze Sýrie, neustále pendluje mezi Libyí a Egyptem, kam mi hned nabízí odvoz. Zatím nechci, děkuju. Krajina za oknem pomalu zezelenala, ale pořád je nudná. Vidím v ní: padesát ohořelých tanků, pět set vypálených vraků aut a jednu přejetou ovci.

43. Benghází – Darayanah (45 km), řidič Djalal

Nesnáším ošklivé město Benghází, takže k Djalalovi nastupuju milerád. Bohužel nemluví jinak než arabsky a jelikož je dopoledne, já ještě na svých šest arabských slov ve stovce variací nemám náladu. Bezútěšná rovina kolem silnice.

44. Darayanah – Tansulukh (15 km), řidič Ahmed Awani

Pan inženýr mi dává celých dvacet minut přednášku o uvažování libyjského lidu. "Víš, my jsme dobří. Máme rádi každého, jsme otevření, pohostinní. My jenom potřebujeme, aby nás ostatní brali vážně. To je to jediné..." Jako spousta ostatních mi pak Ahmed domlouvá další odvoz s uniformovanými ozbrojenci, a já jako vždy odmítám, že nechci k nikomu do auta rozkazem. 

45. Tansulukh – Al Majr (25 km), řidič Abdalrauof Othman

Popovezou mě mladí ozbrojenci, řidičova bráchu zastřelili před rokem kaddáfíovci. Kluci mi pouštějí válečné scény na svých mobilech. Krajina kolem je pořád hezčí, před městem Al Majr začínají zelené kopce a po levé ruce je konečně vidět moře – zatím jsem si ho moc neužil.

Řidič Abdalrauof Othman, Tansulukh - Al Majr (25 km)

46. Al Majr – Al Uwayliyah (30 km), řidič Ashraf

Moc vtipní hoši. Pořád mi podávají mobil, abych něco vyprávěl jejich kamarádům arabsky. Bohužel umím říct jen dobrý den, děkuji, pěkně vítám, bůh vám žehnej, a já jsem novinář.

47. Al Uwayliyah – Al Bayyadah (30 km), řidič Adris

Výjimečně hodný chlap s vlídným úsměvem a tichým hlasem, kterým by měl namlouvat pohádky. Bohužel si vůbec nerozumíme. Zvykám si na zelené kopce kolem, nic podobného jsem už dva týdny neviděl...

48. Al Bayyadah – Al Bayda (60 km), řidič Mohammed Ali

Obchodní cestující veze náklad čokolád od města k městu. Na dvou místech zastaví, ať se pokochám - nejdřív takovou pekelnou jeskyní, vedoucí kolmo do země, pak dvě stě metrů hlubokým kaňonem v rozkvetlých horách. Mohammed mi věnuje své hodinky: "Dnes mám od rána špatný den, blbne mi auto, ale jestli tenhle dárek přijmeš, den se mi rozjasní."

49. Al Bayda – Shahad (10 km), řidič Adil Junis

Za těch pár minut cesty si všimnu jenom toho, že se tu kolem silnice ve velkém prodává med. Řidič Adil moudře mlčí, což mám rád.

50. Shahad – Tobruk (240 km), řidič Aimen Busiv

Fantazie. Mladý kluk v pohodlném, zánovním rychlém autě a jede až tam, kde chci přenocovat – do krásného Tobruku. Ve městě Derna mě pozve na sýrovou pizzu a vodní dýmku, sám si skočí popovídat s Alláhem do zdejší mešity. V Tobruku mě dovede až do hotelové recepce.

51. Tobruk – hranice Egypta (150 km), řidič Waal

Netuším, jak nostalgicky budu v Egyptě na tenhle stop vzpomínat. A přitom nejde o nic výjimečného – tři kluci jedou do příhraniční vesnice, koupí mi limonádu, dají mi dokonce napít místní pálenky, takže jsem v Libyi úplně neabstinoval. Za hodinu a půl se – bohužel – rozloučíme. Začíná Egypt.

Cesta redaktora Tomáše Poláčka po Libyi