Tokio je dnes patrně největší město na světě. Srostlo se sousedními pěti městy (např. Jokohama, Kawasaki), s nimiž tvoří aglomeraci, která má odhadem 30 milionů obyvatel. Můžete jet dvě či tři hodiny vlakem, ujedete 40 kilometrů a pořád jste ve městě. Přesto se málo ví, jaké turistické zajímavosti vlastně japonská metropole nabízí.
Věže do nebe
Tokio svoji nejviditelnější stavební a turistickou ikonu získalo právě letos. Jde o momentálně druhou nejvyšší stavbu světa televizní věž Tokyo Skytree (Nebeský strom), dosahující 634 metrů. Vypíná se pyšně nad mrakodrapy, které zůstávají u její paty. V noci mění v rychlých frekvencích barvu. V přízemí má restauraci a zábavní komplex.
Tokyo Skytree pořád budí obrovskou pozornost i u samotných Japonců. V době mé návštěvy na prahu podzimu jsem každou chvíli narazil na Japonce, který si nový symbol Tokia fotí. Zvláštní je optický klam, kdy zblízka věž nevypadá tak vysoká. Její výška vynikne až v porovnání s ostatními výškovými budovami na obzoru.
S návštěvou to letos v létě bylo složitější, protože vstupy byly vyprodané dlouho dopředu a na věž se táhly fronty. Koncem září, mimo sezonu, to ale prý už bylo o dost lepší, informoval mě jeden známý, který Tokio také navštívil a vyjel až na nejvyšší vyhlídkovou plošinu.
Já jsem místo toho raději vystoupil na tokijskou Eiffelovku, která je navíc červená a vyšší než pařížský originál. Měří 333 metrů. Vedle buddhistického chrámu působí bizarně, ale hlavně teprve až z její vyhlídky pochopíte, jak je Tokio obrovské město.
Poslední samuraj
V Tokiu to trochu vypadá jako na newyorském Manhattanu. Japonsko už dnes je, i když by to asi Japonci neradi slyšeli, v podstatě "západní civilizace". Před cestou jsem se bál, že se tam ztratím v záplavě znaků a nenajdu angličtinu, ve skutečnosti je tam skoro všude. Loga firem na domech jako Fuji nebo McDonald nebo NEC se mimochodem ani do znaků nepřekládají a i pro Japonce jsou k přečtení v latince.
Spoustu zajímavostí objevíte prostě jenom při procházení ulicemi Tokia. V parku Ueno třeba najdete sochu samuraje, který venčí psa. Je to Saigo Takamori, který vedl povstání proti vládě v 19. století a byl inspirací pro slavný film Poslední samuraj. Nebo můžete stoupnout na údajně nejrušnější přechod pro chodce na světě zvaný Scramble crossing ve věhlasné zábavní a hudební čtvrti Shibuya. Každou hodinu po něm přejde 100 tisíc lidí. O kus dál zase stojí nejrušnější nádraží na světě Shinjuku, denně jím projde 3,6 milionu lidí.
Jako po Praze vozí turisty fiakry s koňmi, v Tokiu jsou to rikši s obrovskými koly poháněné lidskou silou, táhne je běžící člověk. Rikšové mají velké kuželovité klobouky a speciální lehké boty, které jsou vlastně prstové. Viděl jsem i ženu, která táhla rikšu s turistkou.
Nedaleko věže Tokio Skytree se tyčí na střeše správní budovy pivovaru Asahi pozlacený monument Plamen Asahi, který má představovat pivní pěnu. V tomto případě se příliš nepovedl, protože i místní ho překřtili na "zlaté lejno".
Za téměř povinný turistický krok se považuje návštěva luxusní obchodní čtvrti Ginza po setmění. Zářící a všelijak blikající sloupy světelných reklam pokrývají do výšky mrakodrapy v ulicích.
Neuvěřitelným případem, jak se v Tokiu zachází s místem, je zase nejstarší stojící místní most Nihonbashi vedoucí přes jeden z kanálů. Přímo nad ním totiž Japonci postavili dálnici na betonových nohách, protože jinde než nad vodou už na ni nezbylo místo. Pod betonem se sklání historické sochy i lucerny. Co by mu asi řekli čeští památkáři?
Televizní věž Skytree v Tokiu, v popředí monument Plamen Asahi, zvaný Japonci posměšně "zlaté lejno".
Císař mezi mrakodrapy
Zajímavá místa
|
Nejvýznamnější historickou památkou Tokia je Císařský palác, ve kterém dosud sídlí vládnoucí rodina, takže veřejnost se volně dostane jen do malé části obrovského komplexu, do tzv. Východní zahrady. Jinak všude kolem sledujete akorát strážní budky, zátarasy a závory v obležení policistů. Palác se otevírá jen na císařovy narozeniny 23. prosince a pak 2. ledna.
Naštěstí i ve Východní zahradě vidíte pár budov, například základnu samurajů, císařských strážců. Budovy nejsou nijak dominantní, vlastně se ztrácejí v zeleni. Palác měl masivní opevnění a dodnes ho obepíná vodní příkop. V Japonsku moc nemají v pravém slova smyslu historické čtvrtě, takže když se od palácové brány ohlédnete zpět, na druhé straně ulice už začíná moderní hradba výškových budov.
Kromě toho, že Japonci kopírují, umějí skvěle ještě jednu věc: stavět repliky. Donutila je k tomu zemětřesení a bombardování za války. Buddhistický chrámový komplex Sensó-Ji v centru Tokia, mimochodem asi nejhezčí ve městě, působí pohádkově, a to nejen díky červené barvě. Stojí na místě, kde rybáři vytáhli podle legendy obraz bohyně Kannon z řeky v roce 628. Obraz v chrámu pořád opatrují.
Císařský palác v Tokiu s vodním příkopem a hradbami
Pětipatrová pagoda, jak se vtipně píše v průvodci, přímo prosí o to, aby si ji člověk vyfotil. I mě uprosila. Skoro je vám při návštěvě jedno, že tenhle "středověký" areál byl ve skutečnosti dobudován v roce 1950.
Když se řekne v Japonsku chrám, neznamená to obvykle jen jednu budovu, ale celý komplex, kde se ve středověku žilo. Je to v našem smyslu spíš klášter. I Sensó-Ji se skládá z několika bran, pagody, centrální budovy, zahrady. V Japonsku jsem pak viděl několik desítek chrámů, jenom v Kjótu se jich prý nalézá přes tisíc, ale nejvíc mě ohromil ten první - náraz člověka odkojeného křesťanskou kulturou na tu buddhistickou.
Umělý ostrov
Když si chtějí obyvatelé Tokia oddechnout, zamíří na umělý ostrov Odaiba v zálivu, který spojuje s pevninou právě Duhový most. Nalézá se tam také jediná pláž v Tokiu, na které je ovšem zákaz koupání. Smočit aspoň nohy vás naštěstí nechají. Především se tam nalézají zábavné technologické parky všeho druhu včetně tokijského Disneylandu a "showrooomu" firmy Sega, která vyrábí počítačové hry.
Správní budova firmy Fuji Television, kterou postavil známý architekt Kenzo Tange.
Odaiba, robot před muzeem vědy
Na ulici v Odaibě zrovna lidé sledovali vystoupení "akrobata", který balancoval na skateboardu a na několika plechovkách. Turisty tam také vozí z centra Tokia futuristicky vyhlížející výletní loď jak z knih Julese Verna. Před muzeem vědy stojí jako obrovský poutač několikametrový robot. V osm večer se kolem něj začali srocovat diváci. Těšil jsem se na produkci. Bude obrovská figura kráčet? Nakonec jen vypouštěla dým, měnila barvy a pohnula hlavou. Na Evropu by to byla pěkná podívaná, na technologické Japonsko možná trochu málo.
V Tokiu jsem nestihl vidět všechna důležitá místa, ani většinu. Nekonečné město nabízí přehršle zajímavostí podle toho, co je konkrétně vaše hobby: muzeum bubnů, kde může člověk sám bubnovat, muzea piva, mečů, japonských komiksů či největší rybí trh na světě Tsujiki.
Může se hoditJAK SE DOSTAT DO TOKIA |
