László Takács, správce vinařského muzea umístěného v zámku knížat Rákóczyů v Tolcsvě s králem souhlasí. Tokajské podhůří podle něj disponuje naprosto ojedinělým mikroklimatem, a to díky vhodně umístěným a k jihu otevřeným svahům, výborné půdě a vysoké vlhkosti vzduchu způsobené soutokem dvou řek, Bodrogu a Tiszi.
Hrozny ze zdejších vinic tak mohou zvlášť dlouho zrát a dosahovat jinde nevídané cukernatosti 24 až 26 procent. Ty nejzralejší bobule dokonce zasychají v jakési rozinky, jež obrůstá speciální ušlechtilá plíseň, vyskytující se právě zde. Rozinky jsou při sklizni odděleny, aby mohly být znovu namočeny do již hotového vína. Směs vína a rozinek se po několika dnech opět vylisuje a uloží se k zrání do menších soudků. Poměr vína a rozinek, udávaný tradičně v asi dvacetikilových putnách rozinek přidávaných k určitému množství vína, určuje kvalitu tokajského aszú i dobu jeho zrání.
Stručně řečeno to znamená, že nejkvalitnější šestiputňové aszú vzniká zapracováním 120 kil rozinek do sta litrů původního vína a vzniklý produkt zraje osm let. Nejvýše na žebříčku pak stojí čistá esence, což je "nápoj", který ze sebe rozinky naložené do velkých kádí vylisovávají svou vlastní váhou. Půllitrová lahev této vzácnosti s obsahem 50 až 60 procent cukru, připomínající zlatově zbarvený tekutý med, přijde při nákupu u výrobce přibližně na třicet tisíc českých korun.
První tokajské aszú v dnešním smyslu vytvořil v 17. století jeden kalvínský pastor zdokonalením do té doby používané technologie společného sběru a zpracování obvyklých hroznů a rozinek, kterou se dodnes vyrábí jiný druh tokajských vín, takzvané Szamorodni. První lahev aszú dostala darem o velikonocích roku 1650 vdova sedmihradského knížete Jiřího I. Rákocziho Zsuzsanna Lóránttfyová, sídlící v nedalekém Sárospataku - Blatném potoku, druhém středisku Tokajského podhůří.
Sláva tokajského aszú pronikla rychle do světa a obchod s ním vzkvétal. Habsburský dvůr měl na stráních hory Tokaj vlastní přísně střežený vinohrad dodávající tokajské pouze pro jeho potřeby. V dobách Kateřiny Veliké tady měl vlastní vinohrad i petrohradský dvůr. Příslušníci v Tokaji sídlící "mírové" ruské vojenské jednotky vinohrad sami obdělávali a starali se rovněž o dopravu hotového vína na dvůr své vládkyně.
Po slavné minulosti tokajského vína přišel žel v dobách socialismu hluboký úpadek. Víno se i z Tokaje vyváželo hlavně na východ a jeho výroba se přispůsobila tamním požadavkům upřednostňujícím množství před kvalitou. Vývoj částečně zvrátila až privatizace vinohradů, která proběhla na počátku devadesátých let za účasti západního kapitálu. Dnes je v Podhůří opět možné ochutnat vína špičkové kvality, tam na místě navíc i za velice rozumné ceny. Nejlepší příležitostí k návštěvě Tokaje je konec května a srpen, kdy se v oblasti koná festival vín.
Tokajské vám ale nabídnou v každé lepší maďarské restauraci. Správně by člověk k tomuto "královskému vínu" měl přistupovat jako k vínu dezertnímu, které se nepije k jídlu, ale je zlatou tečkou. Ne vždy je to bohužel pravidlem. "I v Maďarsku je vám dnes číšník schopen předložit čtyřputnové tokajské aszú k normálnímu jídlu, místo aby ho doporučil k desertu a ke kávě," žehrá Takács. "Není divu, že ho pak cizinci patřičně neocení."
Hrozny ze zdejších vinic tak mohou zvlášť dlouho zrát a dosahovat jinde nevídané cukernatosti 24 až 26 procent. Ty nejzralejší bobule dokonce zasychají v jakési rozinky, jež obrůstá speciální ušlechtilá plíseň, vyskytující se právě zde. Rozinky jsou při sklizni odděleny, aby mohly být znovu namočeny do již hotového vína. Směs vína a rozinek se po několika dnech opět vylisuje a uloží se k zrání do menších soudků. Poměr vína a rozinek, udávaný tradičně v asi dvacetikilových putnách rozinek přidávaných k určitému množství vína, určuje kvalitu tokajského aszú i dobu jeho zrání.
Stručně řečeno to znamená, že nejkvalitnější šestiputňové aszú vzniká zapracováním 120 kil rozinek do sta litrů původního vína a vzniklý produkt zraje osm let. Nejvýše na žebříčku pak stojí čistá esence, což je "nápoj", který ze sebe rozinky naložené do velkých kádí vylisovávají svou vlastní váhou. Půllitrová lahev této vzácnosti s obsahem 50 až 60 procent cukru, připomínající zlatově zbarvený tekutý med, přijde při nákupu u výrobce přibližně na třicet tisíc českých korun.
První tokajské aszú v dnešním smyslu vytvořil v 17. století jeden kalvínský pastor zdokonalením do té doby používané technologie společného sběru a zpracování obvyklých hroznů a rozinek, kterou se dodnes vyrábí jiný druh tokajských vín, takzvané Szamorodni. První lahev aszú dostala darem o velikonocích roku 1650 vdova sedmihradského knížete Jiřího I. Rákocziho Zsuzsanna Lóránttfyová, sídlící v nedalekém Sárospataku - Blatném potoku, druhém středisku Tokajského podhůří.
Sláva tokajského aszú pronikla rychle do světa a obchod s ním vzkvétal. Habsburský dvůr měl na stráních hory Tokaj vlastní přísně střežený vinohrad dodávající tokajské pouze pro jeho potřeby. V dobách Kateřiny Veliké tady měl vlastní vinohrad i petrohradský dvůr. Příslušníci v Tokaji sídlící "mírové" ruské vojenské jednotky vinohrad sami obdělávali a starali se rovněž o dopravu hotového vína na dvůr své vládkyně.
Po slavné minulosti tokajského vína přišel žel v dobách socialismu hluboký úpadek. Víno se i z Tokaje vyváželo hlavně na východ a jeho výroba se přispůsobila tamním požadavkům upřednostňujícím množství před kvalitou. Vývoj částečně zvrátila až privatizace vinohradů, která proběhla na počátku devadesátých let za účasti západního kapitálu. Dnes je v Podhůří opět možné ochutnat vína špičkové kvality, tam na místě navíc i za velice rozumné ceny. Nejlepší příležitostí k návštěvě Tokaje je konec května a srpen, kdy se v oblasti koná festival vín.
Tokajské vám ale nabídnou v každé lepší maďarské restauraci. Správně by člověk k tomuto "královskému vínu" měl přistupovat jako k vínu dezertnímu, které se nepije k jídlu, ale je zlatou tečkou. Ne vždy je to bohužel pravidlem. "I v Maďarsku je vám dnes číšník schopen předložit čtyřputnové tokajské aszú k normálnímu jídlu, místo aby ho doporučil k desertu a ke kávě," žehrá Takács. "Není divu, že ho pak cizinci patřičně neocení."
 Pochutnejte si s námi na tokajském |
 Zasychyjící rozinky s ušlechtilou plísní |
 Tokajského je mnoho druhů, čím více puten, tím sladší |
|
