Břehy jsou plné jemných barev. Občas hromada kamení, občas skály, občas zažloutlá ostrá tráva. V průzračném vzduchu se obzor zdá nekonečný a výhledy jsou hluboké jako vody Titicaca. Působí to pustě a nehostinně, ale lidé se pořád mile usmívají. Možná proto, že stále žvýkají koku, ale pravděpodobnější je, že vám chtějí vnutit skvělý vlněný svetr. Jsou však milosrdně levní.
Jezero je slavné díky indiánům, kteří na něm bydlí na ostrůvcích z rákosu (nebo to kvůli turistům aspoň předstírají), a Thoru Heyerdahlovi, který si od nich kdysi půjčil loď, aby na ní přeplul oceán. Ale možná to měl být ten Severní ledový. Voda by tady roztřásla i rampouch.
Přesto je zde místo, po němž dostala jméno nejslavnější pláž světa, Copacabana. Däniken také zde viděl záhadnou práci mimozemšťanů - jsou tu totiž jedny z nejzáhadnějších ruin světa, ale také čistě bílé kostely z počátku 17. století.
Je tady všechno - indiánské vesničky a moderní města, samota a současně výtahy pro laviny turistů. Mezi nimi jsou i Češi, jichž sem jezdí každý rok víc a víc.
Kdo hledá romantiku, najde ji; kdo hledá pohodlí, pizzu a irský pub, najde to také. To první jasně převládá.
|
Procházka kolem jezera Titicaca, aneb ŽIVOT NA VODĚ
'BLÁZNIVÝ' OSTROV
VÝŠ LYŽOVAT NELZE
JE TO MARŤAN?
COPACABANA
ALTIPLANO
|
|
Může se hodit Nejlépe je vyrazit v našem létě, kdy je kolem jezera Titicaca suchá sezona a přes den nejsou vedra. Můžete se pohybovat sami nebo s mnoha českými cestovkami. Nebudete mít žádný problém s nákupem suvenýrů: všude se prodávají pletené svetry z vlny (hezké, kvalitní a levné) a také "pravé" indiánské suvenýry. Pokud potřebujete více detailů o oblasti, specialistou na Jižní Ameriku, a především na andské země, je CK Jihotrans. Užitečný je samozřejmě i knižní průvodce, nejlépe Lonely Planet - Peru a Bolívie. |
Trochu je to pouť a trochu symbióza: indiáni žijí hodně z turistů, a tak dělají spoustu věcí už jen naoko a pro jejich kamery. Ale vypadá to fotogenicky, čluny mají krky stejně hrdě vztyčené, jako když je tady poprvé spatřil Thor Heyerdahl... A tak maličké plovoucí rákosové ostrovy Uros s chýšemi indiánů, před nimiž se v kotlících vaří ryby, jsou stále tou hlavní atrakcí, za níž turisté na Titicaca jezdí. 
Muži na ostrově Taquile uprostřed jezera jsou ostudou mužského pokolení: kudy chodí, tudy pletou. Jak známo, jinde pletou ženy. Tady si však muži své vlněné čepice musí uštrikovat sami. Je to vůbec výstřední ostrov: žádná auta, žádná kola. A žádní psi. Lidé tady žijí v jakési komuně a kolem nich je klid, mír a spousta ledové vody. 
Na východ od jezera mají na hoře Chacaltaya nejvyšší sjezdovku světa. Je ve výši přes 5200 metrů. Mají tam i vlek. A alpskou chatu - jak by ne, sjezdovku založili mladí přistěhovalci z Rakouska. Až k ní jezdí autobusy z bolivijské metropole La Pazu. Nechcete-li si půjčit lyže, můžete se aspoň sklouznout nejvýš ve svém životě. Ale pozor na dech: nadmořská výška dává zabrat víc než muldy. 
Podívejte se na něj: je to Marťan, nebo ne? Erich von Däniken si myslí, že ano. Pro nás je to jen socha v neuvěřitelném prastarém městě Tíwanaku, které je stejně záhadné jako pyramidy. Nikdo neví, kdo město postavil a jak to udělal. Obrovské kvádry jsou spojeny tak, že by to dnešní člověk nedokázal. Že by měl Däniken jednou pravdu? 
Slyšeli jste o slavné pláži Copacabana v Riu? Tak ta dostala opravdu jméno po tomto zapadlém městečku a pláži na břehu jezera. Není třeba pádnějšího důkazu o tom, že Copacabana je krásné místo. Je celé bílé a zvedá ruce k nebi věžemi katedrály v maurském slohu, kterou začali stavět už roku 1605. Sedněte si, hleďte na jezerní modř a rozjímejte. 
Zní to drsně a nehostinně, i když v překladu to znamená jen "náhorní plošina". Altiplano, krajina kolem jezera Titicaca, je pustá a chladná i na pohled: holé kopečky, z nichž porost spáslo klima. Přes den je tady vedro až ke čtyřicítce, ráno je na vodě potah ledu. Máte pocit, že tady žijí jen lamy a indiánky, které prodávají svetry a ponožky s krásnými vzory.
