Tip na výlet: po stopách bájného Šemíka

- Legendární skok Šemíka z vyšehradské skály s Horymírem v sedle? Je to jen pověra, tvrdí místní v Neumětelech, odkud měl údajně vladyka pocházet. Tahle pověra je nicméně ve zdejší vísce pořádně zakořeněná: fotbalový klub nese hrdé jméno SK Horymír, vývěsní štít jediného místního hostince hlásá "U Horymíra" a táhlá hlavní ulice je, jak jinak, Horymírova. Tak jak to vlastně všechno bylo?

Oba nesmrtelní aktéři Neumětely, ničím výjimečnou středočeskou vísku posazenou kousek od Zdic na potůčku Chumava, proslavili na věky věků.

Od mrňavého nádražíčka míří k vesnici vyspravovaná asfaltka, kterou po obou stranách lemuje alej vzrostlých hrušní. Drobně mží. Právě tudy, směrem k Neumětelům, se lze vydat po stopách věrného Šemíka a jeho legendárního pána Horymíra.

Kdo by neznal tuto pověst z "pohanského věku" Čech v podání Aloise Jiráska? O tom, jak bájný kůň Šemík provedl svůj veleskok z vyšehradské skály s odbojným vladykou Horymírem v sedle a uchránil ho tak před popravou jeho vlastním mečem. A o následném úprku radotínským údolím směrem k Neumětelům.

Proháněl se tedy Horymír na úsvitu české státnosti zdejší zvlněnou krajinou? Nebo je to všechno opravdu jenom krásný výmysl?

Jak to všechno bylo?
Nevěrohodné, krajně nevěrohodné, pokyvují hlavou historici i archeologové. Poukazují především na fakt, že nejstarší a jinak spolehlivý kronikář Kosmas žádného Horymíra neznal.

"Příběh Horymírův je až přídavkem doby Hájkovy," napsal uznávaný odborník na ranou českou historii, už zemřelý Rudolf Turek. "Zda je Hájek autorem příběhu sám, či zda jej z nějaké tradice převzal, neuhodneme."

Historka se Šemíkem se totiž poprvé objevuje teprve v polovině 16. století v Kronice české Václava Hájka z Libočan. A to byl pěkný filuta, proslulý bujnou fantazií, a tak ho vědci podezřívají, že si celou věc vymyslel.

Přesto není třeba házet flintu do žita. Ani ti, kteří neochvějně věří, že báchorka v sobě skrývá pravdivé jádro, jen k nepoznání zamlžené nánosy věků, neodejdou z Neumětel s prázdnou. Mohou pátrat po místě Horymírovy domnělé tvrze či se zastavit u místa, kde měl být jeho věrný oř pohřben.

Pokud jde o "sídlo" neumětelského vladyky, nabízí ves a její okolí několik míst, jež by mohla připadat v úvahu. K těm "nejpodezřelejším" patří vršek Košík asi kilometr severovýchodně od vesnice.

Barvy podzimního listí mu dodávají romantický nádech, byť z něho dnes zbylo pouhé torzo. V šedesátých letech minulého století totiž velký kus svahu odtěžili kvůli kvalitnímu diabasu. A právě v tomto místě bývaly dobře patrné zbytky tvrze, o níž zdejší lidé hovořili nejčastěji jako o Horymírově hradě.

Historie Horymírovy tvrze
Archeologové existenci tvrze nepopírají, soudí však, že byla podstatně mladší, než aby mohla mít něco společného s Horymírem. Jiní věří, že vladyka sídlil přímo ve vsi a na zbytcích jeho tvrze byl později založen starobylý neumětelský kostel sv. Petra a Pavla, připomínaný už ve 13. století. I to však není více než pouhý dohad.

Přesto obhájcům pověsti zůstal ještě jeden trumf v rukávu. Je jím místo u zdi zdejšího hřbitova, kde měl být Šemík, "grošovaný bělouš širokého krku, dlouhé hřívy a hustého ohonu," pohřben.

"Horymír pak zahrabal ho v dědině, a po dnešní den ukazují tam místo kamenem označené, kde věrný Šemík byl pochován," končí Jirásek.

Těžko říci, jaký je původ křemencového, asi metr dlouhého a přes půl metru širokého kamene. I když o něm i při nejlepší vůli lze jen těžko říci, že tvarem připomíná koňskou hlavu, jak ve svatém nadšení shledávali někteří obrozenci, úcta k němu byla odedávna obrovská.

Neumětelští dlouho nikomu nedovolili, aby se ho byť jen dotkl, neboť podle staré pověry by obec stihlo velké neštěstí, pokud by hrob byl porušen.

A v roce 1887 byl nad Šemíkovým kamenem z podnětu knížete Karla ze Schwarzenbergu vztyčen nevelký chrám v dórském slohu, který u hřbitovní zídky stojí dodnes. Na průčelí můžeme číst nápis: "V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zakopán leží."

Řeč faktů však alespoň zatím hovoří proti. Ale kdo ví...

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT

Cesta vlakem z Prahy trvá hodinu je třeba dvakrát přesedat. Poprvé ve Zdicích za Berounem, podruhé v Lochovicích. Ti zdatnější se mohou vydat na jedenáctikilometrový pochod ze Zdic po červené turistické značce, která se vine zdejší zvlněnou krajinou a překračuje hřeben Housiny.

CO SI PŘEČÍST

Při pátrání po starých pověstech českých se dobře hodí kniha Rudolfa Turka "Čechy na úsvitě dějin" a především "Slepé uličky archeologie" Karla Sklenáře.

Mohyla bájného koníka Šemíka v Neumětelech