Romantická krajina hradů, rybníků a kuželovitých kopců učarovala básníkovi a spisovateli Karlu Hynku Máchovi, který sem rád jezdil a do zdejší oblasti zasadil několik svých děl, včetně nejslavnějšího Máje.
Na 38 kilometrů dlouhém okruhu navštívíme známé lokality Máchovo jezero a Bezděz, projedeme se údolím Ploučnice a poznáme i méně navštěvovaná místa, dříve ukrytá ve vojenském prostoru – například opuštěné letiště Hradčany, Hradčanské rybníky, skalní Hradčanskou vyhlídku nebo zaniklou obec Strážov.
Od Máchova Jezera borovými lesy k Ploučnici
Start výletu volíme u hráze Máchova jezera v obci Staré Splavy a vyrážíme na okruh po směru hodinových ručiček. Jak se později ukazuje, volba směru byla správná, neboť dlouhý závěrečný sjezd po písečných cestách z Bezdězu bychom opačným směrem rozhodně šlapat nechtěli. Ale nepředbíhejme...
Máchovo jezero neboli Velký Dokeský rybník byl vybudován za Karla IV. a je to osmý největší rybník v Česku. A po desítky let i tradiční cíl mnoha tuzemských rekreantů, sahající až do devatenáctého století.
Což o to, krajina tu rozhodně kouzlo má, ale kvůli špatné kvalitě vody nelze koupání v rybníce po většinu letní sezony doporučit.
Můžete se tak svézt na lodičce nebo sklouznout na toboganu, ale české moře s čistou vodou tu rozhodně nenajdete.
Opouštíme obec Staré Splavy a na kolech míříme do hlubokých borových lesů. Šlapeme po lesní cestě vroubené kvetoucím vřesem a vdechujeme typické aroma silic a pryskyřice z tisíců borovic. Jedeme po cyklotrase 3045 a poté 3054. Úzká asfaltová cesta se kroutí kolem pískovcových skalek a pozvolna stoupá na oblé návrší, odkud začíná klesat do údolí Ploučnice.
Mineme unikátní pískovcový útvar Psí kostel, ležící asi čtyři sta metrů od cyklotrasy, a vzápětí se napojujeme na Starou lipskou cestu, po které směřujeme k Hradčanům. Cesta vede nedaleko řeky Ploučnice, která se nespočetnými meandry kroutí údolím.
Hradčanská vyhlídka a opuštěné letiště
Úsek Ploučnice mezi Borečkem a Brennským mlýnem protéká územím, které bylo až do roku 1992 uzavřeným vojenským prostorem. Díky tomu tu nenarazíte na žádnou infrastrukturu a celé údolí je víceméně prosto i chat.
Jedná se asi o nejhezčí jednodenní vodácký úsek Ploučnice, mezi trempy se tady Ploučnici pro její meandry, tůně a divokou vegetaci přezdívá krokodýlí řeka. Psali jsme: Nářez pro opravdové vodáky. Některé úseky Ploučnice nic v Česku nepřekoná.
Po pravé ruce občas zahlédneme pískovcové skály, na jednom ze skalisek ukazuje mapa Hradčanskou vyhlídku. Odkládáme tedy kola a po modré značce vystoupáme za deset minut na skalní vyhlídku, nabízející panoramatický výhled k České Lípě, na vrch Ralsko i na bývalé vojenské letiště Hradčany.
Obec Hradčany sice podle mapy avizuje tři restaurace, v neděli v jedenáct hodin je tady ovšem všude zavřeno, jediný fungující „podnik“ představuje malé a hezké informační středisko na břehu Hradčanského rybníka. Protože k tábořišti Boreček se nám zajíždět nechce, budeme s obědem muset vydržet až na Bezděz.
Přejíždíme hráz rybníka a pokračujeme po zeleně značené Staré lipské cestě k letišti Hradčany. Samotnou betonovou ranvej a typické zahrabané hangáry však ukrývá pás lesa, je tedy třeba to vzít doleva po některé z mnoha cestiček.
Vojenské letiště Hradčany vybudovala v roce 1945 německá armáda, po roce 1968 jej obsadila sovětská armáda, po jejímž odsunu je 2 800 metrů dlouhá a 90 metrů široká ranvej nevyužitá a hangáry převážně slouží jako sklady. Konají se tu občasné akce, můžete tu zahlédnout motorkáře a natáčely se tu například scény filmu Tmavomodrý svět.
Přes Bezděz zpět k jezeru
Na rozcestí u Vavrouškova rybníka uhýbáme doprava a přejíždíme hráz hezkého rybníka. Přírodní rezervace Hradčanské rybníky zahrnuje čtyři lesní rybníky a chrání pestré mokřadní porosty i vzácné živočichy. Zelená značka nás po chvíli nečekaně přivede na asfaltovou inline cestu, luxusní stezka mezi silnicemi 268 a 270 měří pět kilometrů a vede lesy bývalého vojenského prostoru Ralsko. Jedeme po ní asi jen dva kilometry, pak odbočujeme vlevo na modrou turistickou značku.
Užíváme si měkkou lesní cestu, směřující souvislým borovým lesem přímo k jihu, k vrcholu Bezděz. Po pár kilometrech vjíždíme na velkou mýtinu, kde pod Dubovou horou stávala osada Strážov se skelnou hutí, dřevařskou dráhou a Valdštejnovým lovčím zámečkem, kde prý své narozeniny slavil i Konrád Henlein. Osada byla zlikvidována československou armádou operující ve vojenském prostoru Ralsko.
Cesta plynule a vytrvale stoupá po šotolinových a asfaltových lesních cestách k Ralsku. Když nakonec vyjedeme z lesa, otevře se před námi pohled na typický dvojvrchol s hradní zříceninou. V Ralsku najdeme dvě restaurace, a kdo chce na prohlídku hradu, musí počítat s tím, že kolo je třeba zanechat v podhradí a strmý výstup zdolat pěšky.
Královský hrad Bezděz založil v roce 1264 Přemysl Otakar II. a proslul mimo jiné jako místo, kde byl uvězněn král Václav II. s matkou Kunhutou. Poloha hradu na vrcholu 604 metrů vysokého vrcholu je vskutku impozantní a díky tomu a také čtyři metry tlustým zdem byl hrad tehdejšími zbraněmi nedobytný.
Odměna v podobě dlouhého sjezdu do Doks je sladká. Jedeme po široké, červeně značené Máchově stezce, tu a tam se tvrdý povrch mění v solidní pískoviště, do kterého se boří kola našich bicyklů, ale vše se dá při troše šikovnosti projet.
Vyjedeme z lesa a za pár minut přijíždíme do Doks. Městečkem projedeme po cestě podél železniční trati, přejedeme park a na druhém konci Doks se napojíme na pěknou cyklostezku, která nás dovede k Máchovu jezeru.
Může se hoditDélka trasy: 38 km Užitečné odkazy: |