Země úsměvů
V Thajsku je na dvacet tisíc klášterů, ve kterých žije 150 tisíc mnichů. Většina z nich si vybrala mnišství jako své životní poslání. V zemi, která je z 95 procent buddhistická, se očekává, že se každý muž stane na čas mnichem. Tradičně se tak děje na tři měsíce v období mezi koncem školy a počátkem kariéry.
Každé ráno ještě před svítáním se mniši s prázdnými miskami vydávají na své obchůzky. Na ulicích je obdarovávají lidé čerstvě uvařeným jídlem. Mniši však nejenom přijímají. Pokud mohou, rádi se s vámi i rozdělí. Proto například zbloudilý turista hravě najde ubytování pod střechou kláštera. Divíte se, jak je to jednoduché? Nemáte proč, Thajsku se totiž říká země úsměvů.
Mniši jsou přátelští
Lidé jsou zde otevření a přátelští. Neuplyne den, aby vám někdo něco nedaroval anebo nějak nevypomohl. A může jít o svazek banánů, salát nebo rýži. Mniši jsou neuvěřitelně přátelští a nikdo se nad prosbou o přístřeší nepozastavuje. Může se ale stát, že jediným volným místem bude plácek na zemi, přímo pod přivřenýma očima pozlaceného Buddhy.
O seznámení s poutníky často projeví zájem i hlava kláštera. Podle místního zvyku se všichni usadí na zem, podává se čaj. Konverzace je omezená, neboť anglicky tu neumí nikdo. A tak se hovoří všelijak. Na závěr "naší audience" dostáváme příručku morálního života. V angličtině.
Lidé však nejsou jedinými obyvateli klášterů. Po desítkách se sem stahují také smečky polodivokých psů, které je nutné si držet daleko od těla. Zvířata se tu nerušeně množí a jejich podvečerní vytí dává místu nadpřirozený nádech.
Thajské kláštery ukrývají i ženy
Jen ve výjimečných případech narazíte v thajských klášterech na mnišku-ženu. S tradičně vyholenou hlavou se halí do bílého roucha, které ostře kontrastuje s oranžovým oblekem mnichů. "Život v klášteře je pro mě mnohem jednodušší," svěřuje se nám plynnou angličtinou. Tu se naučila ve Spojených státech, kde žila několik let u svého bratra.
"Pracuji, ale nikdo mi neurčuje, co mám dělat, kdy a jak. Každý si mě váží a nemám materiální ani finanční problémy. Jako mniška mám autobusy za polovic, lékařskou péči zadarmo a jídla je dost od lidí, kterým je ctí, že mohou pro svůj klášter něco udělat," dodává žena.
Mniši mohou kdykoli z řádu vystoupit, mohou se oženit, založit si rodinu, a pokud se pak rozhodnou ve svém poslání pokračovat, jako rozvedeným jim to řád znovu umožní. A tak se stává, že je v klášterech často spousta dětí, rodiny a přátelé mnichů je mohou kdykoli navštěvovat. Útočiště tu nalezne kdokoliv, včetně cestovatelů s prázdnou kapsou.
|
MŮŽE SE HODIT |
|
Jak se tam dostat: |
