Ačkoliv na Texelu prý žije 13 000 obyvatel, náhodný návštěvník spíš nabyde dojmu, že ostrovu, jež od podzimu do jara halí namodralé mlhy, vládnou koně. Od šerého úsvitu po slunka západ se prohánějí po svých ohromných výbězích a zvědavě zvedají hlavu, aby si prohlédli, kdo to zase přijel do jejich ostrovní říše.
Na miniaturním území Texelu najdete miniaturní lesy, louky, farmy i vesničky. Nejzajímavější však bezesporu jsou písečné duny, které pohlcují území do vzdálenosti i několika set metrů od pobřeží Severního moře. Jsou částečně prošlapané a porostlé trsovitou trávou, ale z velké míry i poušťově písčité, klouzavé a hlavně matoucí.
Ze hřbetu jedné duny to vypadá, jakoby to k moři už bylo jen kousíček, že snad stačí přejít ještě jeden písečný kopec. A potom přesně podle vzoru pouštní fata morgány bláhový výletník zjistí, že duny se násobí a umocňují a všemožně roztahují, až člověka chytí do svých osidel a přivedou ho na zcestí.
Pouštní zážitek tu ovšem samozřejmě nehrozí žádným nebezpečím. Vzhledem k rozloze ostrova je pravděpodobné, že po několika kilometrech přece jenom na nějaký konec dojdete. Může to být právě ten konec, kde sídlí pověstné středisko EcoMara, za nímž sem jezdí Holanďané z celé země.
Je to jakási ekologická farma, která se stará o nemocné či opuštěné tuleně, které vrací zpátky do přírody. Ti, kteří si ozdravnou kůrou ještě neprošli, si plavou ve velkých venkovních bazénech uprostřed písečných dun a líně se nechají krmit rybami k velkému potěšení návštěvníků.
Na miniaturním území Texelu najdete miniaturní lesy, louky, farmy i vesničky. Nejzajímavější však bezesporu jsou písečné duny, které pohlcují území do vzdálenosti i několika set metrů od pobřeží Severního moře. Jsou částečně prošlapané a porostlé trsovitou trávou, ale z velké míry i poušťově písčité, klouzavé a hlavně matoucí.
Ze hřbetu jedné duny to vypadá, jakoby to k moři už bylo jen kousíček, že snad stačí přejít ještě jeden písečný kopec. A potom přesně podle vzoru pouštní fata morgány bláhový výletník zjistí, že duny se násobí a umocňují a všemožně roztahují, až člověka chytí do svých osidel a přivedou ho na zcestí.
Pouštní zážitek tu ovšem samozřejmě nehrozí žádným nebezpečím. Vzhledem k rozloze ostrova je pravděpodobné, že po několika kilometrech přece jenom na nějaký konec dojdete. Může to být právě ten konec, kde sídlí pověstné středisko EcoMara, za nímž sem jezdí Holanďané z celé země.
Je to jakási ekologická farma, která se stará o nemocné či opuštěné tuleně, které vrací zpátky do přírody. Ti, kteří si ozdravnou kůrou ještě neprošli, si plavou ve velkých venkovních bazénech uprostřed písečných dun a líně se nechají krmit rybami k velkému potěšení návštěvníků.
 Tady hlídám já, jakoby říkal kůň, který se pase podél cyklistické stezky před písečnými dunami. |
 Grošáci, ryzáci i bělouši se pasou na seně v ranní ostrovní mlze |
