Po obloze se honí nadýchané mraky, okolní temně zelený porost občas profoukne silnější poryv větru. Už nějaký čas trpělivě stoupáme vzhůru ve stopách legendárního válečníka Alexandra Velikého. Na rozdíl od slavného Makedonce máme slušnou jistotu, že misi úspěšně zvládneme a ta trocha námahy bude bohatě odměněna.
Právě touhle uzounkou stezkou, tehdy ovšem honosně zvanou "královská cesta", putoval i nepřemožitelný vojevůdce Alexandr Veliký. Přesně před 2339 lety. Už tenkrát uviděl to samé, co my dnes. Protáhlé údolí umně ukryté v mlze hluboko pod sebou a mohutné kamenné hradby všude kolem. Jako by rostly až kamsi do nebes.
Na Termessos byl Alexandr Veliký krátký
Alexandr Makedonský při svém triumfálním tažení Asií dobyl všechno, co se mu připletlo do cesty. Ale jedno město nepokořil. Jak už asi tušíte, byl to právě Termessos v jihozápadním Turecku, kamenná pevnost rozpínající se hned pod vrcholem 1500 metrů vysoké hory Solymos v pohoří Taurus. Jeden ze zázraků starověkého světa.
Když se Alexandr doslechl o bájném městě v oblacích, poručil svým velitelům: "Obsaďte Termessos. Slyšel jsem, že tam mají nádherné divadlo, chtěl bych si ho prohlédnout." Nakonec však couvl. To když mu zvědové hlásili, že obyvatelé města jsou proslavenými válečníky, kteří nemají rádi vetřelce.
Řekli mu také, že k městu vede jen příkrá úzká cesta a že Termessané na předvoj jeho bojovníků shazují kamenné laviny. Když velký vojevůdce uvážil všechna rizika, prý prohlásil: "Pojďme tedy pokračovat do střední Anatolie, navštívíme raději tamní divadla." Od těch dob se traduje, že Termessos odolal útoku největšího válečníka starověkých dějin.
|
|
My ovšem máme větší štěstí než Alexandr. Pravda, nikdo nám nevrhá na hlavu kameny, jedinou překážkou je čas a strmá stezka. Ale ten dvacetiminutový výstup od parkoviště nakonec zvládne každý.
Cesta vzhůru se nejspíš od dob Alexandra nijak nezměnila, stejně se kroutí mezi piniovými hájky a divokými křovinami, je plná obrovských balvanů a místy je opravdu úchvatná. Propojuje jednotlivé pozůstatky starověkých staveb, jež na rozlehlé archeologické rezervaci spatříte za každou zatáčkou. Některé už hodně poznamenané zubem času. Je to pochopitelné, ruiny byly po staletí decimovány početnými zemětřeseními.
Kouzelné Orlí hnízdo bez turistů
Místo má neobyčejné kouzlo. Mimo jiné proto, že se úplně vymyká obvyklým turistickým atrakcím. Nikde tu nenajdete žádné stánky s občerstvením, žádné prodejny suvenýrů, natožpak davy turistů. Jen hory a ztracené město. Božský klid, nedotčenost, tajemství.
Při pochodu se vynořuje spousta otázek, které hlodají v hlavě čím dál intenzivněji. Kdo byli tehdejší chrabří a odolní obyvatelé? Proč si vybudovali sídlo tak vysoko?
|
MŮŽE SE HODIT Co v okolí Antalye navštívit Jste-li milovníky moře a slunění, vydejte se na vyhlášenou tureckou riviéru. Má úroveň a nabízí všechno, co správná riviéra nabízet má. Prosluněné písečné i oblázkové pláže, stovky hotelů a kempů všech cenových kategorií. Moře je čisté a teplé, koupací sezona dlouhá, od počátku dubna do konce října. Oblast nabízí jistotu 300 slunečných dnů v roce. Omrzí-li vás pláže, neváhejte a vydejte se propátrat okolí Antalyjského zálivu. Zvláště pro milovníky antické historie je opravdovým rájem. Pergé, Aspendos, Side a několik dalších rozsáhlých zřícenin starověkých měst jsou od rušné Antalye, co by kamenem dohodil. Mimochodem, Turecko se starověkými památkami jen hemží. Je zemí Homéra a Troje, zemí dvou ze sedmi divů světa - mauzolea v Halikarnassu a Artemidina chrámu v Efesu. A obrovského množství dalších památek. Jak se tam dostat Přímo do Antalye se dostanete s leteckou společností Turkish Airlines z Prahy za tři a půl hodiny. Cestujete-li do Termessosu, nejlépe uděláte, když si najmete taxi v Antalyi. Vyjde to asi na 20 eur tam a zpět. Levnější, ale i časově náročnější je cesta po vlastní ose. Nasedněte v Antalyi na autobus směrem na městečko Kortekuli a nechte si zastavit na odbočce na Termessos. Odtud je to 9 kilometrů na parkoviště pod horou. Často tam čekají taxikáři, ale buďte si jisti, že si na vás smlsnou. Od parkoviště ještě musíte absolvovat dvacetiminutové stoupání směrem k amfiteátru. |
Orlí hnízdo, jak městu někdy přezdívají, je opravdu samé tajemství. Jisté je jen to, že jeho obyvatelé, Solymové, jak se sami nazývali podle hory Solymos (dnešní Güllüg Dag), byli obávanými a houževnatými bojovníky, proslulými po celém antickém světě odvahou. Do anatolské oblasti přišli někdy během 1. tisíciletí před Kristem.
Homér se o jejich chrabrosti zmiňuje v Iliadě, kde popisuje jejich střetnutí s rekem Bellerofóntem takto: "... se Solymy, tak slavnými, bojovat musel: boj to byl nejurputnější, jejž podstoupil s muži, jak říkal."
V záznamech se Solymové poprvé objevili k roku 333 před Kristem, kdy odrazili útok neporazitelných vojsk Alexandra Velikého. V následujících staletích prožilo město období největšího rozkvětu, Termessos prý tehdy měl neuvěřitelných 150 000 usedlíků. Po katastrofickém zemětřesení ve 3. století jej však obyvatelé postupně opustili.
Nejzachovalejší antické město
Co zde spatří návštěvník dnes, po více než dvou tisíciletích? Kupodivu hodně! Teremessos je totiž pokládán za jedno z nejlépe zachovalých antických měst vůbec.
Obdivovat můžeme mohutné kamenné hradby zesílené baštami, zachován zůstal zčásti i gymnasion stojící bok po boku s lázeňským komplexem a také chrám zasvěcený Artemidě a mnohé jiné impozantní stavby. Ale všechno zastiňuje pohádkový amfiteátr, s okolními štíty a příkrou roklí v pozadí jeden z nejkouzelnějších v antickém světě. Sedět v něm mohlo přes pět tisíc diváků.
Zříceniny netvoří souvislý celek, ale jsou roztroušeny po celém skalnatém vrcholku hory a zarostlé hustým lesem. Hodiny se mezi nimi můžete toulat, aniž narazíte na živou duši, a naslouchat hlasu minulosti.
Nejtajemnější částí Termessosu je nekropole, město mrtvých, nacházející se těsně pod vrcholem. Stovky zdobených kamenných sarkofágů tu leží jeden přes druhý a ze všech je úplně či částečně strženo víko. Údajně byly všechny už dávno vyloupeny, ale kdo ví... Mnoho honosných hrobů je také vytesáno ve skalách okolo.
Turecko: kde si nikdo na nic nehraje
Nazim, který hlídá parkoviště pod kamenným městem, zalovil sběračkou v hliněném hrnci a na papírový talíř vyklápí pořádnou porci kebabu. Do okolí vtrhla pronikavá vůně česneku. "To mi dává manželka na cestu každý den," hlásí hrdě. A nabízí kus chlebové placky. "Posilni se," vybízí, "tady v kopcích vyhládne." Známe se pár minut, ale Nazim se tváří, jako kdybych mu byl přinejmenším na svatbě. Je samozřejmý, na nic si nehraje. Právě takové je celé Turecko.
 Antické divadlo nad propastí. Všechny památky Termessosu zastiňuje monumentální amfiteátr, jeden z nejkouzelnějších v antickém světě. Vešlo se do něj přes pět tisíc diváků. |
 Jeden z několika desítek kamenných sarkofágů, které se nacházejí bez ladu a skladu na nekropoli. Většinu z nich už před dávnými časy vyloupili vykradači hrobů. |
