I v Tchaj-peji, městě mrakodrapů proslulém dopravními zácpami, není vzácností spatřit podnikatele v obleku evropského střihu a s nezbytným kufříkem, jak se v rohu obchůdku klaní bohům a zapaluje vonné tyčinky či si čte denní horoskop na růžovém papíru v taoistickém chrámu.
Bea, která se zabývá vizuálním uměním a vůbec nevypadá na svých šestatřicet let, nás zavedla do "alternativního prostoru" - galerie zřízené v maličkém dvoupatrovém domku uprostřed Tchaj-peje.
Správce galerie, sám malíř, se pochlubí svým bytem. Je to prostůrek tak dva metry dlouhý a metr široký, vyzdobený malbami na stěnách, spoustou polštářků a nízkým stolkem z nehoblovaného, ale naleštěného tropického dřeva. V rohu stojí obvyklý buddhistický oltářík s mističkami plnými pohoštění pro bohy a zapálenými vonnými tyčinkami. Liu je bohům vděčný, že mu přinesli zdraví a prosperitu, a je vděčný i Bee, která mu pomohla tohle místo získat.
"Mám ohromné štěstí," svěřuje se Bea po pár plechovkách piva Taiwan. "Ženy, které se mají narodit ke konci roku koně, většinou světlo světa nikdy nespatří. Ale moje matka byla statečná."
Děti se rodí 'podle hvězd'
Mluví o fenoménu, který my v Evropě málo známe a který je samozřejmě zakázán i na Tchaj-wanu, ale děje se. Lidé využívají moderní lékařské vědy k tomu, aby zajistili svým dětem prosperitu na základě víry přetrvávající z dávných věků.
Některé děti jsou plánovány tak, aby jejich narození připadlo na "správné" datum a hodinu, některé se narodí císařským řezem v době, kterou věštci považují za nejlepší, a některé... se vůbec nenarodí. Není to běžný jev, ale existuje. Ostatně i fakt, že v zemi je o nějakých deset procent více mužů než žen, cosi vypovídá.
Tchajwanci, kterých je na ostrově dvaadvacet milionů, se navíc hrozí přelidnění, a tak průměrná rodina tu má jen jedno, nanejvýš dvě děti. Všichni prý svou zemi milují a jsou připraveni ji bránit nejen před okupanty z Číny či z Japonska (ostrov Japonsku patřil padesát let - od roku 1895 do roku 1945), ale i před svou vlastní populační explozí.
Krásný ostrov plný nebezpečí
Prý tu přistáli, ale nezůstali tu dlouho. Podle některých zpráv se lekli tajfunu, který je zaplavil tropickou sprškou vody. Podle jiných je vyděsilo, že se tam divně chvěla zem.
Tajfuny jsou na Tchaj-wanu nedílnou součástí života. Není to tak dávno, co zaplavily a na několik měsíců ochromily i moderní tchajpejské metro. A zemětřesení - "No, na to si musíte prostě zvyknout," říkají Tchajwanci. To nejhorší zemětřesení za posledních šedesát let prý zasáhlo oblast poblíž města Tchaj-čungu ve východní části ostrova 21. září 1999. Přišlo v něm o život dva a půl tisíce lidí a asi 11 000 bylo zraněno.
Dodnes jsou na Tchaj-wanu poničené silnice, železnice i turistické stezky. Od té doby není snadné proniknout jako turista do některých oblastí hor, které jsou tu hodně vysoké. (Nejvyšší hora, Mount Jade, má 3952 metrů.) Oblasti pod horskými hřebeny totiž hlídá policie či jakási turistická ochranka a posílá všechny odvážlivce domů s tím, že je to tam nahoře nebezpečné, cesty jsou stržené, a navíc by tam mohli potkat "hada sto kroků". Ten když vás uštkne, ujdete prý ještě sto kroků a pak umřete.
Přes veškeré nástrahy přírody a podnebí se prý průměrný Tchajwanec dožije bezmála sedmasedmdesáti let.
Přijeďte, budete vítáni!
Jedním ze základních povahových rysů obyvatel Jihovýchodní Asie je neochvějná zdvořilost. I když se nedokážete pořád usmívat tak jako vaši hostitelé, i když neumíte jíst tyčinkami a neustále si bryndáte mořskou stravu (která je na Tchaj-wanu velmi rozmanitá) na košili, dokonce i když Tchaj-wan či jeho obyvatele kritizujete, dostane se vám téměř určitě pozvání: "Přijeďte zase! Musíte nás navštívit! A zůstat tu aspoň pár měsíců!"
"Copak o to, já bych přijel... je to tu krásné," řeknete. "Kdybyste jen Tchaj-wan mohli přestěhovat aspoň o pár tisíc kilometrů blíž k Evropě!"
A Tchajwanci s nelíčenou upřímností odpovídají: "Kéž by!" Nemyslí přitom na vzdálenost od Evropy ani na to, že je jim v subtropickém a tropickém podnebí ostrova dobře. Většina z nich by si přála být podstatně dál od Číny. Přestože se jim až dosud daří udržet si nezávislost a odvrátit nebezpečí komunismu, je průplav mezi krásným ostrovem a rudou Čínou přece jen poněkud úzký.
 Geopark Je-liu s nádherně zbarveným pískovcem patří ke skvostům severního pobřeží |
 Metaři v maskách proti prachu uklízejí každý kout Tchaj-peje |
 Čínský Nový rok - dva muži převlečení za "bohy bohatství" přivolávají prosperitu |
