Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tchaj-wan, překrásná 'druhá' Čína

  10:00aktualizováno  10:00
Malý čínský ostrov Tchaj-wan neprávem leží na okraji turistického zájmu. Přitom nabízí kromě nádherné přírody a čínského pokladu císařů i jednu z nejlepších kuchyní na světě. Obyvatelé tohoto ostrova patří navíc k těm nejpřátelštějším, které na svých cestách můžete potkat.

Východní pobřeží Tchaj-wanu je kouzelné | foto: Profimedia.cz

V letadle směřujícím do tchajwanské metropole Tchaj-pej si čte většina přítomných německých turistů průvodce po Bali. Pouze přestupují a až z propagačního videa zjišťují, že na Tchaj-wanu jsou třítisícové hory, horké prameny, čínský poklad císařů, domorodé festivaly i slavnosti plné kostýmů a masek.

Tchaj-wan, jehož rozloha je proti České republice poloviční, počet obyvatel dvojnásobný, je stále trochu pozapomenutý ostrov. Přitom před jeho břehy v roce 1544 portugalští mořeplavci údivem vykřikli: "Formosa!" Překrásný!

Možná za to může ožehavé politické postavení Tchaj-wanu, který je oficiálně uznáván z evropských států pouze Vatikánem. Jde totiž o "druhou Čínu", nebo první, jak se to vezme. Pro velkou Čínu (Čínská lidová republika) je malý Tchaj-wan (Čínská republika), který se prohlašuje za jedinou pravou čínskou reprezentaci, odpadlickou provincií.

Za čínské občanské války druhé poloviny 40. let se na ostrov uchýlila vojska a úředníci poražené nacionalistické strany Kuomintang vedené generálem Čankajškem. Je poněkud paradoxní, že v Tchaj-peji mají oběti jeho režimu (nejméně 40 000 během období tzv. bílého teroru 50. let) vcelku nenápadný památník, zatímco gigantická Čankajškova socha v bronzu stále trůní v kolosálním bílém památníku, kde jsou k vidění i dva jeho nablýskané cadillaky.

Tchaj-wan, Tchaj-pej. Brána do Čankajškova památníku

Brána do Čankajškova památníku v Tchaj-peji

I když Čankajšek zemřel roku 1975, skutečnou demokracií se Tchaj-wan stal až na přelomu 80. a 90. let. Zároveň se otevřel turismu: před deseti lety ho navštívilo dva a půl milionu cizinců, v současnosti je to o milion víc. Ale stále to nejsou závratná čísla a potkat na ulicích Evropana je spíš výjimka. Hamburská publicistka Isabelle Hofmannová tvrdí, že pro mnohé Němce má Tchaj-wan stále našedlý nádech let Čankajškovy diktatury, tak nějak iracionálně.

Město ožívá v noci

Jenže hlavní město Tchaj-pej šedivě působí. První dojem tvoří nevzhledné výškové budovy, hustá, ne zcela ukázněná doprava a všudypřítomný mlžný opar, který místní za smog rozhodně nepovažují. Snad jen symbol postmoderní éry, více než pětisetmetrový mrakodrap Tchaj-Pej 101, ční nad poněkud unylou architekturou, kterou tu a tam oživí buddhistické či taoistické chrámy.

Avšak s nocí město rozkvete: neony září, vedro povolí a ulicemi proudí davy. Nastal čas trhů, kde za pár desítek a stovek tchajwanských dolarů (1 NTD = 0,5 Kč) seženete tričko Supermana i uválené štěně, ale hlavně je to o jídle.

Stovky barev, chutí a vůní se slévají v potravinovou kakofonii, z níž jeden tón zpravidla úporně vystupuje. "Smradlavé tofu", místní specialita. Menší vypětí stojí ochutnávka asijských masových "knedlíků" či krevet, které trhovkyně v živém stavu vyloví z kádě, zprudka peče na roštu, posléze nůžkami "zastřihne" a napíchne na špejli. V sáčku po deseti stojí pakatel.

Podobně pestrý výběr nabízejí i tchajpejské restaurace a bary, v některých si můžete vybrané pokrmy v kotlíku uvařit sami, personál zpravidla dodržuje hygienu bedlivěji než je zvykem v Česku (rukavice a roušky), a v těch nejlepších se stojí dlouhé fronty. Nakonec nepůsobí ani tak nabubřele, když Tchaj-wanci tvrdí, že jejich cuisine je jedinečná, protože si vybrala z čínské, japonské i evropské to nejlepší.

Tchaj-wan, největší mrakodrap světa Taipei 101 v Tchaj-peji
Nejvyšší mrakodrap světa Taipei 101

Tchaj-wan, rýžová pole
Rýžová pole


Tchaj-wan

Tchaj-wanskou kuchyni ovlivnila jak čínská tradice, tak i jídla z Evropy a Japonska. Jídla prodávaná na ulici jsou obvykle výborná

V Tchaj-peji se vyplatí dva tři dny zůstat, a nejen pro zajímavé ceny hi-tech produktů, tak příznačných pro jednu z hospodářsky nejvyspělejších zemí světa, kde je univerzitní vzdělání samozřejmostí. Záleží nicméně na obchodě a v těch nejlevnějších buďte připraveni na smlouvání a absenci mezinárodní záruky.

Smlouvat se dá také na jednom z největších jadeitových trhů v Asii, který se koná pod mostními oblouky vždy o víkendech. Zelené a bílé náramky z jadeitu se blýskají téměř na každé paži - podobně jako většina Asijců i Tchaj-wanci věří, že je uchrání od zlých duchů.

I když se i na trhu ceny jadeitu občas vyhoupnou k závratným číslům, ty nejcennější práce (stejně jako z porcelánu či třeba bronzu) spatříte v Národním palácovém muzeu, které schraňuje zřejmě největší a nejpůsobivější sbírku tradičního čínského umění na světě. Její velká část, původně ve vlastnictví dynastie Čching, byla v turbulencích první poloviny 20. století na pevninské Číně hekticky přemisťována, až roku 1948 skončila - na Tchaj-wanu. Mezi symboly unikátní kolekce patří jadeit v podobě čínského zelí.

Tchaj-wan, Tchaj-pej. Národní palácové muzeum

Přijeďte, když není horko

Asi nejvhodnějším obdobím pro návštěvu Tchaj-wanu je časné jaro nebo pozdní podzim, kdy nevládnou úmorná vedra. I když více než polovinu ostrova pokrývají hory a některá místa jsou obtížněji přístupná, většina jich je v dosahu veřejné či automobilové dopravy (včetně vnitrostátních leteckých linek a vysokorychlostních vlaků), přinejhorším kola, na němž Tchaj-wanci tráví většinu krátkých dovolených.

I když Národní park Taroko na východním pobřeží nabízí takřka filmové scenerie s kaňony, vodopády, visutými mosty i horskými chrámy, po náročném treku se vyplatí chvíle usebrání v některém z horkých pramenů nebo u šálku pravého tchajwanského čaje. Ty nejlepší pocházejí z horských oblastí, sbírají se dvakrát ročně a voní prý svěžeji než slavné značky z Japonska a Číny.

Dotek původního Tchaj-wanu najdete v horských vesnicích, byť se jejich životní styl v posledním století radikálně proměnil.

Kdo si potrpí na opulentní kostýmy a několikahodinové tlačenice, neměl by vynechat tchajwanskou operu (jak jinak než v tchajwanském dialektu) nebo některou z místních slavností. Třeba Svátek duchů, připadající na sedmý čínský lunární měsíc (zpravidla srpen). Právě v tomto období se otvírají brány podsvětí a mrtví vstupují mezi živé. Proto se pro ně připravují mísy nejlepšího ovoce, ale i papírové papuče, auta, boty, kreditní karty... Ale všechny se spálí, čímž doputují k zesnulým příbuzným i neznámým (ne vždy přívětivým) duchům.

Jedna z největších slavností se koná v přístavním městě Keelung, které rozzáří ohňostroje a průvody tanečníků, masek a vyšňořených vozidel. O půlnoci se pak u pobřeží tísní davy fascinované pohledem, jak hořící symboly keelungských rodinných klanů jeden za druhým pohlcuje moře.

Přes mnohé pozoruhodnosti Tchaj-wanu si však návštěvník odnáší asi nejintenzivnější pocit z jeho obyvatel, z jejich velkorysé a podle všeho i nefalšované srdečnosti. Snad ji dílem pohání i tchajwanská touha po větším světovém uznání: přibližování Západu čtete v operativně rozšířených očích místních krásek, stejně jako v libovolně adaptovaných jménech, která si Tchaj-wanci tisknou i na vizitky.

A tak se hotelový portýr představí jako Hugo, průvodkyně jako Tina a vysoký úředník tchajwanské vlády jako Manfred.

Tchaj-wan, Tchaj-pej. Národní divadlo
Národní divadlo v Tchaj-peji

Tchaj-wan

Tchaj-wan, Lotus Lake v Kaohsiungu
Lotus Lake v Kaohsiungu



Nejčtenější

Zakázaná místa lákají zvědavce, někteří se však z dobrodružství nevrátí

Turistka spadla ze skály v lomu Velká Amerika.

Lidé často zbytečně riskují, když chodí na místa se zákazem vstupu. Lezou do zatopených lomů, šplhají na komíny nebo se...

Deset tajných tipů na nevšední pláže v Chorvatsku

Pláž Punta rata, Brela

Chorvatsko má 1 246 ostrovů a 5 835 kilometrů pobřežní čáry. Přinášíme vám výběr z těch nejlepších a zároveň méně...



GLOSA: Kolo Favorit je opravdu legenda. Ale ze zoufalství

Výstava Fenomén Favorit v Národním technickém muzeu

Není legenda jako legenda. Některé věci si připomínáme zaslouženě pro jejich výjimečnost. Jiné se staly legendárními z...

Po Česku jezdí sto tisíc elektrokol. Bez přilby na ně nesedejte

Redaktor MF DNES Miloslav Lubas s manželkou si vyzkoušeli, jak se v Jizerkách...

Elektrokola zažívají boom, podle odhadů prodejců jich po Česku jezdí už na sto tisíc. S rychlejším kolem však roste...

Kim má velké plány s turistikou. Vymění bomby za pláže?

Do Wonsanu za odměnu. Skupina žen pchjongjangské textilky se na pláže ve...

Wonsan. Zapamatujte si to jméno. Pokud všechno půjde tak, jak si vysnil severokorejský diktátor Kim Čong-un, možná už...

Další z rubriky

Nejlepší pláže Evropy. Klenoty najdete ve Španělsku, Británii i Chorvatsku

Cala Mondrago na Mallorce

Pro letošek dejte sbohem přeplněným plážím s kalnou vodou a chaluhami. Za jemným pískem, průzračně čistou a teplou...

Poslední průsmyk: Trabanty se vyšplhaly do pěti tisíců a přejely Himálaj

Najednou maluch zaječí a vyrazí do proudu. „Co ten blázen dělá?!“ Maluch se rve...

Vybojovali jsme výškový rekord dvoutaktního auta, přejeli dvě pětisícovky, utkali se s prachem, blátem, deštěm, sněhem,...

Skoro jako doma. Výlet na slovinská pohoří, kam zatím chodí jenom místní

Roku 1586 na náhorní plošině zbudován kostel. Patronem svatyně je logicky svatý...

Kromě Alp zasahuje na území Slovinska také severní cíp Dinárských hor. U nás je z jejich tamní části trochu znám...

Najdete na iDNES.cz