Tatry v dubnu: pohorky, lyže i lano

  • 7
V okolí Zbojnické chaty ve Vysokých Tatrách si v dubnu přijdou na své lyžaři, turisté i horolezci. Den je už dost dlouhý, po skalách se dá lézt jen v tričku, turistické cesty jsou s mačkami a cepíny schůdné, ale ve žlabech je stále sněhu dost. Pozor ale na zimu, která stále ještě může zaskočit lavinami, vánicemi a mrazivými dny.

Na Zbojnickou chatu
Pro obyčejné pěší turisty je velkým zážitkem už samotný výstup k chatě. Z popradského nádraží, kam přijíždějí rychlíky z Česka, přijedou tzv. tatranskou železničkou připomínající větší tramvaj, do Starého Smokovce.

Kousek nad nádražím začíná pozemní kolejová lanovka na Hrebienok. Na horní stanici končí veškerá civilizace. Tady je poslední bufet a restaurace. Odtud se musí do kopce už jen po svých.

Směrovka ke Zbojnické chatě ukazuje dvouapůlhodinovou túru, ale v jarním mokrém sněhu počítejte raději s časem na výstup mezi třemi a čtyřmi hodinami.

Zpočátku se jde lesem, poté stezka stoupá kosodřevinou. První orientační tyče se objeví pod skalní soutěskou zvanou Bránka. Zde můžete čekat na cestě dokonce i led, který vám pomohou zdolat řetězy připevněné ke skalní stěně po pravé straně. To už máte za sebou polovinu stoupání a zbývá dorazit po sněhových svazích na chatu.

Zbojnícka chata 
(1960 m. n. m.)
se nachází ve Veľkej Studenej doline. Nabízí 16 lůžek ve společné noclehárně, v podkroví možnost nouzově přenocovat pro 20 lidí. Cena celoročně 280 Sk za lůžko vč. snídaně, 20% sleva pro organizované turisty, 40% sleva pro JAMES, ČMS, KST, KČT, správce chaty Ľudovít Záhor (mobil.: +421 (0) 903 619 000

Tady se dá najíst, napít, koupit suché tričko nebo čelenku, napsat pohlednici a případně i přespat. Vyfasujete deku, polštář, molitanovou matraci a noc strávíte v podkroví nad jídelnou. Kdo tu bydlí déle, spí na palandě v přízemí, může zdarma používat místní propanbutanový vařič a sušárnu oblečení.

Turistické cesty ohrožují laviny
Horské, velmi náročné turistické túry vedou ze Zbojnické chaty na uzoučké sedlo Prielom a z něho dolů Bielovodskou dolinou na autobus do Javoriny (8 h) nebo přes další sedlo Poľský hrebeň na vyhlídkový vrchol Východná Vysoká a k horskému hotelu Sliezsky dom (6 h).

Na druhou stranu se dá přes Priečné sedlo dojít k Téryho chatě a dolů do Smokovce (8 h). Je nutno počítat s tím, že Téryho chata je malá, bývá zcela obsazená, a proto túra končí až u železnice.

Téryho chata
2015 m.n.m.
nachází se na konci Malej studenej doliny, v provozu po celý rok. Kapacita 24 lůžek. Cena ubytovania 400 Sk s polopenzí, 300 vč. snídaně.
správce Miro Jílek
tel.: +421 (0)52 442 5245. Dobré je zarezervovat si lůžko pár týdnů předem, nutno zaplatit zálohu - např. bank. převodem. 

Žádná trasa není na jaře vyznačena, všechny vedou hlubokým sněhem, hrozí na nich velké lavinové nebezpečí a návrat či případná záchrana jsou z nich jsou problematické.

Bezpodmínečně nutné je dobré zimní oblečení a obutí, cepín, mačky, horolezecké lano, podrobná mapa, turistický průvodce a busola. Pokud si na ně netroufáte sami, najměte si dole ve Smokovci horského vůdce.

Výmluvná je odpověď jednoho z nejzkušenějších záchranářů Horské služby Dominika Michalíka na otázku, kde hrozí turistům největší nebezpečí: "Padá se všude."

Na lyže se chodí s mačkami
Lyžaři na turistických lyžích alpského typu s nalepenými stoupacími pásy, zvaných skialpinistické nebo telemarkové, nebo snowboardisté vybavení sněžnicemi dosud mohou sjíždět vysokohorská sedla.

Nejznámější, nejdelší a nejkrásnější sjezdová trasa, které se říká Generál, vede ze sedla Závrat. Do něho je potřeba vystoupat s lyžemi na zádech a mačkami na nohách.

Na ostré sněhové hraně v sedle nazujeme lyže a spustíme se nejprve patnáct metrů širokým kuloárem, který se níže změní na široký svah. Zde není radno upadnout, protože pád by byl dlouhý a nezadržitelný. Méně jistí lyžaři mohou vjet do Generála až pod kuloárem a nemusejí tedy s sebou brát mačky.

Několika sněhovými kotli sjedou k Bránce, skrze ní se dostanou na kosodřevinové pláně, a pokud je dost sněhu, prokličkují až na Hrebienok a po sáňkařské dráze do Smokovce.

Oblíbeným cílem je i Prielom, ze kterého vede prudký, ale široký sjezd zpět k chatě. Je nutno ovšem vyrazit brzy ráno nebo pozdě odpoledne, protože jinak na něj svítí slunce a padají z něho laviny.

Podobně je na tom i lyžaři často navštěvovaný Svišťový štít. Zastíněné a tedy relativně bezpečné jsou naopak obrovské žlaby, které vedou zleva a zprava na štít Kopuľa. Pokud na něj chcete vylézt, doporučujeme na mačkách a s cepínem v ruce vystoupat levým žlabem, skalním hřebenem přelézt přes vrchol a sestoupit na Smutné sedlo. Zde připnout lyže a sjet pravým žlabem.

Všechny uvedené lyžařské túry vyžadují ovládání lyží v každém sněhu. Doporučujeme při sjezdu používat přilbu, lavinový vyhledávač a sondu.

Horolezci se mohou trápit nebo vychutnávat pěknou skálu
Horolezci mají teď v dubnu největší možnosti. Mohou si vybrat mezi jižní stěnou Javorových štítů nebo jižní stěnou Široké věže, kudy vedou stěnové výstupy vyšších stupňů obtížnosti, kde by už měl být všechen sníh roztálý a skála by měla být přívětivě suchá.



Vareškový hřeben

Nebo zvolí některý z klasických hřebenů střední obtížnosti, kde lze nějaký sníh či led ještě očekávat. Jeden z nejhezčích v Tatrách vede na Ostrý štít z Bílé lávky, často se leze také na Vareškový hřeben a hřebenem od Prielomu na Východnou Vysokou.

Dají se ovšem vylézt ještě klasické sněhové žlaby nižší a střední obtížnosti jako centrální rokle na Slavkovskou kopu, výstup na Novolesnianskou štrbinu přímo nad Zbojnickou chatou, nebo roklí Komarnických na Širokou věž.

Supertěžké prásky najdete v odlehlých dolinách na severní straně tatranského hřebene. Proslulé jsou severní stěny Javorových štítů. Představte si, jak takový výstup vypadá: ještě za tmy je nutno vyrazit z chaty, po dvou hodinách usilovného šlapání se ocitnete na sedélku, odkud slaníte sto metrů do doliny.

Další dvě hodiny se brodíte dolů dolinou, abyste za svítání stáli pod nástupem vybrané lezecké cesty. Do pozdního odpoledne bojujete s volnými skalami, které se řítí do doliny po jediném doteku, zdoláváte zamrzlé ledopády, prokopáváte tunely skrze naváté převěje, a při tom víte, že nesmíte spadnout, protože byste strhli sebe i spolulezce do hlubiny.

K večeru se objevíte na vrcholovém plató Javorových štítů a do noci sestupujete a slaňujete do bezpečí. Poslední hodinka noční chůze po kolena v mrznoucím sněhu vás už nemůže rozházet a vy utahaní dorazíte do chaty.   



Večerní návrat ke Zbojnické chatě

Návštěvní řád omezuje turisty
Vstup do zimní krásy Vysokých Tater je pro běžné smrtelníky povolen jen po vyznačených turistických cestách pod úrovní horní hranice lesa a směrem k vysokohorským chatám. Otevřená tak není na příklad větší část populární Tatranské magistrály, protože turisté by přecházeli mnoho zasněžených žlabů a sněhových polí těhotných lavinami.

Nad chatami se mohou podle návštěvního řádu pohybovat jen horolezci a skialpinisté, kteří jsou organizováni v některém ze spolků mezinárodní unie horolezeckých svazů UIAA. Pro české občany je nejednoduší vstoupit do tuzemské sekce rakouského alpského spolku OEAV nebo Českého horolezeckého svazu, kde stačí zaplatit příspěvek a zájemce je automaticky přijat.

Na všechny túry se vydávejte jen při dobré předpovědi počasí a stabilní sněhové pokrývce. Třetí stupeň na pětistupňové škále lavinového nebezpečí je hranicí, do které je možno se vůbec vydávat do hor. I v nich však volte směr postupu podle místních podmínek.

Na Zbojnické chatě nečekejte od personálu žádné pravidelné informace a raději si nechte zasílat předpovědi na mobil. 

Sjezdová trasa Generál patří v okolí Zbojnické chaty k nejznámější a nejkrásnější

Večerní návrat ke Zbojnické chatě

Vareškový hřeben ve Vysokých Tatrách