U tatrováckého dealera proběhla výměna oleje po 14 000 kilometrech, profi servisní kontrola a podobně. Místní dealer ve spolupráci s velvyslancem připravili uvítací večeři, která byla zakončena sladkou tečkou – dortem ve tvaru Trajdy, a byl to tedy věrně ztvárněný model! Asi byl dobrý, protože z něj nezbyla ani pneumatika.
Další den se kluci vydali na prohlídku historického centra íránské metropole, jako průvodkyně se k nim připojila pracovnice servisu.
Pro Lukáše a Michala to byl jeden z posledních dní na výpravě, protože se od týmu ve druhé polovině června oddělili. K posádce se mělo v tu dobu připojit sedm nových členů, včetně řidiče Fandy a kameramanky Evy. Do Teheránu se v pondělí 22. června dostal pouze Fanda, který jako jediný dostal víza v termínu.
Střídání členů je mimo jiné skvělou logistickou strategií – kupříkladu je-li potřeba nějaké součástky, pak se v Česku přibalí do tašky cestovateli, který míří za Trajdou.
Tentokrát to bylo jinak, protože toho bylo třeba přivézt více a k posádce přibyl jen jeden člověk. Fanda svých věcí moc nevezl, takže jsme mu v Česku přibalili nejen několik náhradních dílů, ale také české nanorespirátory a štíty od ministerstva průmyslu a obchodu. Díky nim může posádka chránit nejen sebe, ale také poskytnout pomoc jiným.
Trajda v super kondici
Fanda si po příjezdu hned lehl pod auto, sám byl zvědavý, jak Trajda po více než třech měsících, kdy ji v Bratislavě viděl naposledy, bude vypadat. Když po nějakém čase vylezl, konstatoval: „No kluci, myslel jsem si, že to auto bude dost zanedbaný, neudržovaný a potlučený, gumy zrasovaný a ono je všechno v perfektním stavu! Žasnu!“ Je vidět, že tým se o svůj expedičák poctivě stará.
Stejně tak i o Bludičku, obytný karavan ze stáje Adria. Ta je mladší než T815, a tak je v ní plno moderních vychytávek, včetně palubního počítače, kterému se nezdá stav aditiva AdBlue. Už se nám kvůli tomu v Turecku u jezera Van stala lapálie a bohužel jsme na ni skoro dojeli i tentokrát.
Bludička je prozatím ve výborné kondici, ale musíme být připraveni na to, že její „centrální mozek“ začne opět hlásit nějakou závadu.
Tým se z Teheránu přesunul na sever země ke Kaspickému moři, kde prozkoumává pobřeží i okolní hornatou krajinu. Při putování po Íránu se k nim plánovaně připojí i další členové, kterým budou víza postupně potvrzována.
Po kola ve slané „kaši“
Po příjezdu dalších členů posádky se cestovatelé vydali z Teheránu na jih. Prvním větším záchytným bodem mělo být město Isfahán, třetí největší v zemi, ležící ve stejnojmenné provincii. Byl to přejezd dlouhý skoro 450 kilometrů.
Díky Bludičce, obytnému vozu Adria, mohl tým pořídit jedinečné záběry Trajdy do seriálu Tatra kolem světa 2, který se bude na podzim letošního roku vysílat na Prima Zoom. Za volantem Bludičky seděli náčelník výpravy Marek a nově příchozí kameramanka Eva. Jeli vždy o něco napřed po domluvené cestě, aby mohli počkat na Trajdu a natočit její průjezdy krajinou.
Po zhruba 170 kilometrech od výjezdu z íránské metropole přišla Markovi zpráva, že Trajda zapadla, a to během neplánované odbočky na solné pláni u Hoz-e Soltan Salt Lake. Terén byl skutečně měkký, takže se začala bořit i Bludička a nakonec v něm uvázla také.
Kluci vytáhli lopaty a začali společnými silami vykopávat tatrovku. Vyhloubili opodál více než metrovou jámu, do které umístili desku, zakopali ji a lanem, jež bylo omotané kolem desky pod nánosem zeminy, se pokusili vůz vytáhnout navijákem. To se bohužel nepovedlo.
Pomoc jim za úplatu nabídl i jeden místní, který přijel s bagrem. Trajdě se vyjet podařilo, ale zase se přitom zahrabal bagr. Na oplátku ho tedy vyprošťovala tatra. Jak to skončilo, je nabíledni: všechna vozidla měla kola hluboko pod solným povrchem.
Díky přátelství, jež tým navázal v Teheránu, přijela na pomoc parta z Červeného půlměsíce. Trvalo to dlouhých 32 hodin, ale nakonec kluci auta i bagr společnými silami zachránili. Pak všichni odjeli do nejbližšího města Qom, kde přenocovali.
Středně těžká zranění
Následující den bylo třeba Trajdu opravit a zkontrolovat. Při vyprošťování se spálil naviják, utrhly se držák na rezervy, blatníky, několik drátů, které vedly k čidlům pro sledování polohy, popraskaly i hadice na vodu, protože nevydržely křížení nástavby – některé z nich byly následně vyměněny za železné, skříně, zejména ta zadní pod rezervními pneumatikami, byly promáčklé. To vše bylo třeba opravit a svařit.
Po příjezdu do Isfahánu čekala cestovatele zasloužená odměna: vychutnávali si klidnou atmosféru kouzelného města, korunovanou podmanivým západem slunce nad nedalekými písečnými dunami v poušti Varzaneh.
Tatra vyrazila po třiceti letech znovu šířit do světa:
22. února 2020 |