Cesta se slibně vine kolem posledních chalup a mizí někde v lese. Zdá se, že putování za zajímavým geografickým bodem republiky nabralo správný směr. "Tudy se dostanete leda tak do Mečiarovy země," odtuší starousedlík, který rozvážně vykračuje loukou, aby zkontroloval několik pasoucích se kravek. "Na Trojmezí se musíte vydat opačným směrem," dodává tak trochu vševědoucně.
Na odhad návštěvníků Hrčavy stačí místním málo. Kdykoli sem zavítá někdo "zvenčí", mívá pro svou cestu obvykle dva důvody. Jednak chce spatřit osadu v nejvýchodnějším cípu republiky, jednak se hodlá postavit na místo, kde se střetávají hranice hned tří států. Ovšem kdo si dá práci, najde ještě více oněch nej, které z Hrčavy činí místo, jež stojí za to navštívit.
Vzhledem k tomu, že jde o nejvýchodnější obec v republice, znamená to také, že slunce se nad ní každé ráno objevuje nejdříve ze všech obydlených míst v České republice. Jinými slovy - právě zde obyvatelům Česka slunce vychází. A kdosi spočítal, že například oproti Praze tady vyjde o 17 minut a 48 vteřin dříve...
Teď je však na řadě návštěva trojmezního bodu. Z vesnice je to něco přes kilometr po žluté značce, která chvíli vede mezi chalupami, potom však, úplně v nejvýchodnějším cípečku Česka, posečenými loukami. Ještě několik metrů a hle: dva ze tří žulových monolitů, se objeví na kraji lesa. Trojmezní bod je určen pouze geometricky, protože se nachází ve strži koryta potoka, takže jej nebylo možno označit jedním hraničním kamenem. Jak jej tedy najít? Vezměme si na pomoc učený popis, který je k nalezení na hrčavských internetových stránkách: "Je to střed kružnice opsané vrcholům rovnoramenného trojúhelníka, jež tvoří tři trojboké jehlanovité monolity z leštěné žuly...
Jednotlivé monolity se pak nacházejí na území České republiky, Polské republiky a Slovenské republiky. Jsou osazeny tak, že jsou státními znaky natočeny k trojmeznímu bodu, kde se stýkají hranice všech tří republik. Základnu trojúhelníku tvoří spojnice českého a polského monolitu." A jak taková věda vypadá v praxi? Polský a český hraniční kámen stojí od sebe několik metrů hned na kraji lesa. K českému se lze bez problémů postavit, k polskému však už ne - šlo by totiž o nedovolené překročení státní hranice.
Nahoře na kopci pak významně postávají polští strážci a čekají na "duše". Hned za kameny mizí udusaná pěšina přímo do lesa a vzápětí se láme do hlubokého koryta polovyschlého potoka, za nímž už začíná Slovensko. Setkání s imaginárním trojmezním bodem tak doprovází často láteření, protože sestup bahnitým svahem je o zlomení nohy. Jakže to bylo? Střed kružnice opsané vrcholům trojúhelníka? Že by významný bod, kde se stýkají hranice tří zemí, sídlil právě v odhozené plastové lahvi, kterou tu kdosi po sobě zanechal? Na dlouhé přemítání není kdy, protože nohy sklouzávají a ještě je třeba se vydrápat do protějšího svahu k několik desítek metrů vzdálenému slovenskému monolitu.
Slunce probleskuje mezi stromy, kámen si lze bez obav osahat a klidně se projít několik metrů do "Mečiarovy země", protože čeští občané mohou (pokud s sebou mají doklady) překračovat státní hranici česko-slovenskou na kterémkoli místě její zelené části. Jen málokdo opomene snímek na důkaz, že trojmezný bod "dobyl", a nastupuje cesta zpátky. Během pěti minut jste tak ze Slovenska přes polskou hranici zpátky v Česku...
MŮŽE SE HODIT
Přes Jablunkov až k silničnímu československému hraničnímu přechodu Mosty u Jablunkova - Svrčinovec. Těsně před celnicí je odbočka vlevo na Hrčavu, která poté vede deset kilometrů lesem (jezdí tady i několikrát denně autobus). Vlakem se dá dojet do Mostů u Jablunkova, rychlíkem do Jablunkova.
Kde se občerstvit
V téměř kultovní roubené hospodě U Sikory na konci vesnice. Na jídlo je však lépe zajít do hostince Pod javorem kousek od autobusové zastávky.
Informace
Vše zajímavé o Hrčavě se lze dozvědět na internetových stránkách www.volny.cz/obec.hrcava
 |
