Zdálky to vypadá jako řada bílých kuliček navlečených na provázku. Zblízka už je vidět, že na hladině jezera pluje skupinka pelikánů, kteří se nedůvěřivě poohlížejí po motorových člunech. Najednou se první z nich pokusí vzlétnout. "To nemůže zvládnout," šeptá překvapený turista. Robustní pelikán však několikrát máchne svými mohutnými křídly, nohama se jakoby odrazí od hladiny a těžce a bezpečně se vznese do ranního vzduchu, který se pozvolna ohřívá oranžovým sluncem. Za ním se v řadě jako startující bojové letouny zdvihají ostatní. Celá letka stejně těžkopádně přistává o kus dál od vetřelců, kteří narušili jejich ranní lov. Ano, je to jasné, odtud čerpali svoji inspiraci konstruktéři hydroplánů.
O kus dál na svých dlouhých nožičkách postávají na hnijící kládě všudypřítomní kormoráni a ve vzduchu poletují stovky další havěti. Delta je se svými stovkami kilometrů umělých i přírodních kanálů, nedozírnými jezery a planinami rákosu rájem ornitologů. "Žije tu 368 druhů ptáků," říká průvodkyně. "Z toho je třicet šest druhů kachen a jen osm z nich se může lovit." Létají sem přezimovat labutě a další velcí ptáci ze Sibiře. Jiné druhy sem zase přelétají z Afriky vyvádět mláďata.
Dunajská delta, jejíž největší část leží na území Rumunska, je vyhlášena biosférickou rezervací. Přístup do ní je omezen, turističtí rybáři potřebují zvláštní povolení. Přesto tu vyrůstají prázdninové vesnice, rozbíhá se pomalu agroturistika s malými penzionky a najít se dá i luxusní hotel či hausbót. Turistů je však málo. Přicházejí si sem hlavně zalovit ve zdejších zdánlivě nekonečných vodách ryby, které poskytují obživu místním obyvatelům.
Ti jsou většinou Slované, potomci Ukrajinců a Rusů, kteří mluví rumunsky i ukrajinsky, popřípadě směsicí obého. V některých vesnicích ještě žijí komunity Lipovanů, kteří utekli v 18. století z Ruska před reformami Petra Velikého.
Rybáři žijí obyčejně v nuzných podmínkách. "Žijeme tady v těch chatrčích, někteří v zemljankách nebo jen ve stanech," ukazuje na rákosovou boudu rybář Lucian. "Na sobotu a neděli ale jedeme za rodinami do vesnic na okraji delty." Boudy a stany jsou na vyvýšených místech mezi rákosovými poli. Jsou to většinou několik metrů úzké valy kolem kanálů. V jejich okolí se často povalují plastové či skleněné láhve. Vedle bud jsou malé záhonky se zeleninou a na stromech visí igelitové tašky spotravinami. "Bráníme je tak před zvířaty," vysvětluje súsměvem jiný rybář Gheorghe, který má na okraji rákosového pole zemljanku, okolo níž pobíhá malé bílé štěně.
Ryby tu chytají většinou do sítí, které jsou ukotveny třemi kůly v mělké vodě. Dva kůly tvoří jakousi bránu, na níž je síť zavěšena ve vodě, a vzniká tak zhruba trojúhelníkový tunel, na jehož konci je síť uchycena třetím kůlem. Do této pasti vplouvají ryby a už nejsou schopny se z ní vymotat. Nebo tvoří dlouhé sítě hradbu ve vodě, do níž se ryby zamotají a nemohou pryč. Jen málo místních rybářů používá prut, a když ho mají, pak je to většinou jen nějaký kus klacku či rákosu. Rybáři své sítě vybírají dvakrát denně. Sítě musí mít malý plechový štítek - certifikát správy rezervace, aby se zabránilo pytlačení.
Rozplétání sítí a vybírání úlovku, z něhož si rybáři mohou denně nechat pro svoji potřebu maximálně pět kilogramů, je zdlouhavá záležitost na několik hodin. Motorový člun se vyřítí z klidné vody kanálu a najednou sebou hází o velké vlny. Místo úzkého kanálu se pod dnem člunu valí kalné vody evropského veletoku, břehy jsou najednou daleko od sebe a konec a začátek řeky je v nedohlednu. "Sedněte si k přídi," velí místní řidič člunu, aby se vyrovnala zátěž. Člun vjel do jednoho z ramen Dunaje.
Hlavními komunikacemi jsou v deltě kanály. Dunaj se před deltou rozlévá do tří ramen, které tvoří severní a jižní okraj a střed. Jmenují se podle přístavních měst Chilia, Sulina a Sfintu Gheorghe (svatého Jiří). Okolo nich vznikla síť jezer a kanálů, většinou mělkých a zarostlých vodními rostlinami, která má přes 4000 kilometrů čtverečních. V nich se daří celé pestré řadě sladkovodních ryb: od kaprů přes karasy, štiky, okouny, sumce až po cejny.
V osmdesátých letech vlivem komunistického hospodářství se situace v deltě blížila ekologické katastrofě. V posledních deseti letech se však po vyhlášení rezervace situace lepší. I tak ale ryb ubylo a mnoho živočichů se přestěhovalo do zapadlejších končin delty, kde je neobtěžuje stále intenzivnější rybolov či pomalu rostoucí turistický ruch. Dunaj sem ročně přinese kolem čtyřiceti tun naplavenin.
Řada kanálů už je buď upravena, nebo přímo vytvořena lidskou rukou. U jednoho z nich, nesoucího jméno blízké vesnice Caraorman, sedí rybářští turisté. Nahozeno mají několik udic a polehávají a posedávají u stanů. Místní se zdráhají ukazovat návštěvníkům svá oblíbená místa, kde se dají chytit kapitální úlovky, jako je například asi čtyřicetikilový sumec. "Je to támhle," mávne rybář Marin rukou kamsi mezi rákosí a vodu a na jeho tváři je vidět, že nechce prozradit, kde přišel k tak skvělému úlovku.Turisté si jeho úlovek vyfotí, nasednou do člunů a vyrazí dál.
Po kanálech, ramenech a jezerech se dá jezdit nekonečně dlouhou dobu. Člověk tu zanechal už řadu svých velkých i malých stop, o jejichž původním účelu se nyní lze těžko dohadovat. Už z dálky jsou například vidět dva rezivějící jeřáby nedostavěného průmyslového komplexu u vesnice Caraorman. "Tady se měl těžit písek," říká stručně pan Makarenku, ochranář žijící ve vesnici. "Ale bylo to moc drahé, tak toho po revoluci nechali," doplňuje s odkazem na konec nenáviděného Ceaušeskova režimu.
Nebo se za zatáčkou stromy a keři obrostlého kanálu najednou vynoří jakási plechová příšera, která se hýbe. Při bližším prozkoumání to je bagr s tlačným člunem, který čistí koryto jednoho z kanálů. Nebo prázdná budova s jakýmisi rezavějícími kovovými konstrukcemi okolo na břehu kanálu. Stavba? Vězení? Kasárna? Nebo stožár se strážní budkou. U něho náhle kanál končí a o padesát metrů dál je najednou pláž plná škeblí a šumící Černé moře. Některé kanály vypadají jako obrostlé džunglí.
Motorové čluny přehlušují všudypřítomné ticho přerušované jen výkřiky ptáků a žbluňkáním ryb. Stromy a keře se odrážejí v temné vodě, která většinou není hlubší než dva metry. Vrby přepadávají do vody a řada stromů usychá a umírá, protože je svým trusem ničí nespočetné kolonie kormoránů. Návštěvník ze zahraničí si tu musí předem dohodnout ubytování a odvoz. Když ho řidič autobusu vyloží u některého z četných přístavišť, přesedá i se zavazadly na loď, která ho odváží k některému z mála zdejších hotelů či penzionů. U nich kotví rychlé motorové čluny i bárky rybářů, hlavní dopravní prostředky místních i přespolních.
Většinou sem míří pouze fanatičtí rybáři, pro něž je delta bezesporu rájem v jakémkoli období. Je možné vidět celé rodiny, jak sedí na břehu či v dlouhých lodicích a s pruty čekají, zda něco chytí. Úlovky se potom upravují na mnoho různých způsobů. "Nejtypičtější je rybářská polévka," ukazuje průvodce Marin. V nepočetných hotelích a penzionech tvoří ryby páteř jídelníčků: smažené či vařené plátky jemného bílého masa se většinou topí v kořeněných omáčkách nebo jsou do křehka opečeny.
Kapra, kterého v Česku známe především ve fádní obalené vánoční úpravě, tu například dělají vařeného v cibuli v bohaté paprikovo-rajčatové omáčce. Marin, který byl rybářem a nyní si podstatně méně namáhavěji vydělává jako průvodce turistů, se směje, když cizinci vytahují repelenty proti zdejším proslulým komárům. "Ti štípou jen brzo ráno," říká a turisté druhý den poznávají, že mluvil pravdu. Slunce vystupuje nad obzor asi o půl šesté, spolu s mračny štípajícího hmyzu. Dunajská delta je klidné, trochu zapomenuté místo k odpočinku, k rybaření, pozorování ptáků a líně tekoucí vody. Je to málo, nebo moc?
MŮŽE SE HODIT
Rybářská polévka z delty
Do kotlíku nad oheň se dá vařit voda a do ní na velké kusy nakrájená cibule včetně nati. Vody se dává málo. Ryby se vykuchají a rozporcují na velké kusy. Když voda s cibulí vře, přidá se další zelenina: celer a na drobno nakrájené brambory. Pak se přidají velké kusy ryb a voda se dolije, aby byl kotel plný. Nechá se vařit, až jsou velké kusy ryby uvařené, což trvá na ohni přibližně hodinu. Hlavním kořením, které se přidává v průběhu vaření, je libeček, kterým se rozhodně nesmí šetřit. Samozřejmě se podle chuti dosoluje.
Mezitím si připravíme česnekovou pastu. Česnek se rozkrájí na malé kousky, rozdrtí a tře se vidličkou. V civilizaci lze použít ruční mixér. Do vznikající pasty se po kapičkách přilévá olej a ocet a pasta postupně bobtná. Je třeba neustále kvedlat a přikapávat, v závěru, kdy je pěna hodně hustá, se ještě přilije trochu již téměř hotového vývaru z kotlíku s rybami. Rybářská polévka je vlastně celým jídlem. Nejprve se vyndají obrovské kusy ryb na tác a jedí se namáčené v česnekové pastě s chlebem. Samotný vývar, už bez ryb, jen se silně vonící zeleninou, hlavně cibulí a libečkem, se jí s chlebem až poté, co na tácech zbývají jen rybí kosti. Zapíjí se vodkou nebo místní pálenkou - cujkou.
Jak se tam dostat
Do delty Dunaje se lze dostat s některými rumunskými cestovními kancelářemi, na deltu se specializuje například ATBAD. Centrem turismu v deltě je město Tulcea, kde lze vyřídit všechna potřebná povolení. Do Tulcey je to celodenní cesta z Bukurešti, kam létají pravidelné linky ČSA.
 |
