V severovýchodní části Jeseníků v okolí Vrbna pod Pradědem se na divokých skálách v hlubokých lesích ukrývá několik malých hrádků. Sloužily na ochranu jižní hranice vratislavského biskupství a mají vesměs podobný osud – zanikly již velmi dávno během 14. století.
Do dnešních dob se z nich mnoho nedochovalo, mimo jiné i z toho důvodu, že většina staveb měla dřevěnou konstrukci.
Hrad Quinburk na úbočí Medvědího vrchu (1216 m) je nejtajemnější ze všech a splňuje veškerá kritéria dobrodružného a objevitelského výletu, jaká mohou v Česku existovat. Objekt leží vysoko v horách, daleko od civilizace v nepřehledném lesním terénu na rozeklaných skálách. Zákresy na mapách různých vydavatelů se odlišují a zdaleka ne všichni, kteří chtěli hrad objevit, byli úspěšní.
Údolím Černé Opavy
Hrad Quinburk, který střežil údolí Černé Opavy, chceme najít za každou cenu! Proto nenecháváme nic náhodě a vymýšlíme cestu nikoli zespodu, jak popisují různé internetové zdroje, ale shora z Medvědího vrchu, na jehož nevýrazné severovýchodní rozsoše se hrad nachází. Připadá nám to orientačně jednodušší a jistější, turisticky hodnotnější a navíc stihneme navštívit ještě i druhý nejvyšší moravskoslezský hrad Koberštejn.
Auto necháváme tedy stát ve vrbenské místní části Mnichov na autobusové točně u hospůdky Sněženka (t. č. v rekonstrukci). Od roku 2012 tu stojí též malá Schnaubelova dřevěná kaple – replika původní starodávné stavby, která vzala za své v roce 1975. Hezká památka, o které se moc neví.
Schnaubelova dřevěná kaple
Černá Opava
To však není zdaleka vše, co lze vidět v údolí Černé Opavy, kterým se ubíráme po červené značce směrem na Koberštejn. Tuto starou obchodní cestu, o níž se z tabulí naučné stezky dozvídáme, že ji s oblibou navštěvovali lapkové, lemují postupně trosky Josefského hamru, památný buk o obvodu 460 cm, zbytky celní stanice Drakov a zřícenina Lorencovy-Vavřincovy hutě.
Nejkrásnější je však samotná tmavá řeka, tiše šumící v hustých a stinných smrkových lesích. Podle pověsti v ní teče voda zbarvená černými vlasy statečné Pavly, která se nepoddala násilným nápadníkům a raději skočila do řeky. Podle novodobých odborníků jsou však na vině rašeliniště u Rejvízu.
Z Koberštejna k Opavské chatě
K tradičním dominantám letoviska Rejvíz patří hrad Koberštejn, jehož věžovité izolované torzo trčí z úbočí Zámecké hory na jižním obzoru. Koberštejn se uvádí jako druhý nejvýše položený hrad ve Slezsku s nadmořskou výškou 912 m. Výstup k němu z údolí Černé Opavy je docela výživný. Na jednom kilometru je převýšení více než 200 m, přičemž strmost se postupně zvyšuje.
Spíše než hradními zbytky upoutá Koberštejn překrásnou vyhlídkou na okolní lesy a kopce. Je však zapotřebí absolvovat poněkud odvážnější výstup na skálu, který se dnes realizuje po rozpadajícím se žebříku (dříve po vzdušně ukotvených smrkových kmenech). Vidět je na Rejvíz, Příčný vrch nad Zlatými horami a za dobré dohlednosti i daleko do Polska.
Vyhlídka z Koberštejna
Z Koberštejna pokračuje značená cesta úbočím zalesněných hor ve více méně konstantních nadmořských výškách okolo 900 metrů k lovecké Opavské chatě, ukryté v hlubokých lesích okolních hor. Pro turistickou veřejnost je ovšem zavřená. Krátká odbočka vede od ní k lesnímu hřbitovu, kde jsou pochováni ruští váleční zajatci, kteří zahynuli v době druhé světové války ve zdejším pracovním táboře.
Vzhůru na Medvědí vrch
Od Opavské chaty pokračujeme směrem na jih po žluté značce, kterou však brzy opouštíme a vydáváme se po lesní cestě směrem k Medvědímu vrchu (1216 m) – nejvyšší kótě této málo navštěvované části Jeseníků.
Brzy se dostáváme do sedla mezi Medvědí vrch a Orlík (1204 m), přičemž zjišťujeme, že terén postižený v nedávné minulosti kalamitní holosečnou těžbou dřeva opět zarůstá a zelená se. Měsíční krajina v podobě nekonečných pařezů a suchých pahýlů stromů je už bohudíky pryč. Za počasí bez mlhy je orientace snadná a výstup na Medvědí vrch či Orlík bezproblémový.
Medvědí vrch (1216 m)
Vrchol Medvědího vrchu poskytuje sice omezené, avšak zajímavé pohledy na převážnou část Jeseníků, pohledy přitahuje samozřejmě nejvyšší Praděd a silueta Petrových kamenů. Přímo na vrcholové kótě ozdobené sbírkou plyšáků je keška, o kterou zavadí snad i slepý.
My se však soustřeďujeme na hledání severovýchodní rozsochy, po níž hodláme scházet dolů na hrad Quinburk. Obavy z neprůchodného terénu skrze smrkovou mladinu se brzy rozptylují, rozsochu totiž brázdí výmol bez stromů, který v podmínkách místního málo schůdného terénu představuje krásnou sestupovou cestu. Dole pod námi jsou vidět i dva kopečky, na nichž někde by se měl Quinburk ukrývat.
Skalní hrad s Lennonem
Stačí držet stejný směr, nesestupovat ani vlevo ani vpravo, spoléhat se trochu na intuici a po překřížení druhé traverzové lesní cesty se v lese brzy zjeví skalisko, na kterém kdysi stával hrad Quinburk.
Neklamným znamením, že jsme se ocitli na správném místě, je nejdříve trampské ohniště a při vstupu do někdejšího hradního příkopu pak hlavní symbol hradu – plastika Johna Lennona připevněná na skále. Plastika se tu poprvé objevila někdy v první polovině 80. let, přičemž autor zdařilého uměleckého díla není známý. Až do podzimu 2015 vítal John Lennon všechny sporadické návštěvníky, pak jej však někdo strhl a odnesl. Naštěstí nechali příznivci nepřístupného hradu zhotovit věrnou kopii a v květnu 2016 ji opětovně usadili na skálu.
Vstup do hradu Quinburk
Výhled z Quinburku
Nejvyšší moravskoslezský hrad s nadmořskou výškou 950 m je úchvatný zejména divokými skalními scenériemi a svou odlehlostí. Zdivo se zachovalo jen sporadicky. Zvolená lokalita se zdá být i s ohledem na drsný středověk zcela nevhodná, neobyvatelná a nesmyslná. Hrad byl založený někdy na přelomu 13. a 14. století a měl kontrolovat obchodní cestu údolím Černé Opavy. Již ve 14. století přestal plnit svou funkci a od té doby je pustý.
Sestupová cesta do údolí Černé Opavy měří ještě dlouhé tři kilometry a je místy strmá a náročná. Jít tudy ještě jednou nahoru je málo příjemná představa. Popravdě řečeno, na Quinburk většina smrtelníků vícekrát než jednou za život nezavítá.
Může se hoditStručná minulost nejvyšších moravskoslezských hradů Itinerář trasy: Jak se tam dostat Nejrychlejší cesta autem vede pro většinu českých motoristů přes Olomouc a Bruntál do Vrbna pod Pradědem. Mapa: |
