Jemenský ostrov Sokotra v Arabském moři je znám světu především svou jedinečnou florou a faunou, jaká se nikde jinde nevyskytuje. Dominují ji stromy dračí krve - dracaena cinnabari - rostoucí jen na místních horách. UNESCO na tom, aby ostrov byl zařazen mezi národní parky a má podporu všech, kteří ho navštívili. Kromě botanických zvláštností disponuje i krásnou přírodou a velice milými lidmi s ještě primitivním způsobem života. Je to jeden z posledních rájů, ovšem také je nutno připomenout, že je zamořený mimo jiné TBC a malárií. Velice jsem toužila se tam dostat. Po deseti letech pobytu v Jemenu se mi to konečně podařilo, a to velice výhodnou formou. Jela jsem tam "služebně" coby doprovod německé lékařky, která tam jako host jemenského ministerstva zdravotnictví měla provádět výzkum. Jako takové jsme měly řadu výhod. Různá pozvání, především na jídlo, se jen sypala. Arabský způsob stolování není zrovna nejhygieničtější, zato atmosféra při jídle je velice srdečná. Jí se rukama ze společné mísy, přičemž hostitel udlabuje nejlepší kousky masa a podává vzácným hostům - to jsme byly my. Ruce se myjí až po jídle. Pokud jde o vařenou stravu, tak to ani tolik nevadí. Když se výzkum přesunul mezi tak opěvované dračí stromy na hory, které jsou domovem beduínů, byly jsme pozvány na oběd i zde, spolu s dalšími asi deseti domorodci. Jsou to velice chudí lidé. K jídlu byla jen rýže politá kozím másle a jako předkrm kozí kyška. Ta byla podávána v misce, která kolovala od úst k ústům a k nám se dostala jako poslední. A aby toho nebylo dost, každý si před napitím řídkou kyšku zamíchal prstem. Odmítnout nešlo. Zbytek vylil hostitel, beduínský náčelník, na rýži. Při loučení se osmělil a zeptal se paní doktorky, zdali je muž, nebo žena. U mě pohlaví určil jednoznačně, ale ne podle sekundárních pohlavních znaků, které mám dost vyvinuté, ale podle řetízku na krku.
19. května 2001
