Tajemství přehrad: Žermanickou nádrž chrání hráz před hrází

Dnes se podíváme na vodní dílo na řece Lučině, které zásobuje průmyslovou vodou ostravskou Novou huť a Biocel Paskov. Je zřejmě jedinou přehradou u nás, kterou museli projektanti ochránit speciální membránou, takzvanou hrází před hrází. Prozkoumáme vodní dílo Žermanice.

Tajemství přehrad

Sledovat další díly na iDNES.tv

O výstavbě přehrady na Lučině u Frýdku-Místku se začalo mluvit už na začátku dvacátého století, Vítkovické železárny totiž potřebovaly vodu. Než se ale dospělo k rozhodnutí, vypukla první světová válka a stavba nádrže musela jít stranou.

Přesně to samé se pak stalo ještě jednou, ve třicátých letech. Ale projektanti i během válečných let vymýšleli, jak a odkud vodu do Vítkovic dostat. Ve svých studiích nakonec označili profil u Žermanic, tedy místo, které se po válce potvrdilo.

Stavět se začalo až v roce 1951. Kvůli výstavbě Nové huti Klementa Gottwalda (dnes Liberty Ostrava) se zvýšil objem nádrže z devíti na dvacet pět milionů kubíků vody. Po vybudování Biocelu Paskov v sedmdesátých letech se toto navýšení ukázalo jako nanejvýš prozíravé, surovou vodu bylo stále odkud brát.

Slepá mapa: Hledejte největší přehrady v Česku

Hned po odkrytí stavební jámy odborníci přišli na velký problém na pravém břehu. Pod vrstvou těšínitu (vyvřelé horniny) byly zvětralé břidlice a svah se začal sesouvat do údolí. Situaci zachránila membrána, takzvaná hráz před hrází. Namísto injekční clony se na pravém břehu v místě budoucí zátopy začala stavět stěna z předepjatého betonu, která sahala až patnáct metrů pod základy budoucí hráze.

Podařilo se. Nestabilní svah byl zajištěn a řeka Lučina se už nechtěla dostat pod hráz. Ale od té doby musí pravou stranu žermanické přehrady Povodí Odry hlídat obzvlášť pečlivě.

Kromě této nepříjemnosti se musela vyřešit ještě jedna další. Povodí Lučiny je poměrně malé a kvůli zvětšení objemu nádrže hrozilo, že bude mít nedostatek vody. Musel se tedy navíc postavit přivaděč, který převádí vodu z řeky Morávky do povodí Lučiny.

Stavba vodního díla Žermanice

Během pěti let nakonec vznikla u Žermanic betonová gravitační hráz o délce téměř půl kilometru a maximální výšce třicet dva metrů. Kromě zásobárny průmyslové vody se přidal ještě účel protipovodňový a rekreační.

Zatopené štoly uvnitř hráze

Jako vždy jsme s kamerou prošli celou hráz od koruny po patu. Zjistili jsme třeba, že strojovny hradících segmentů tří bezpečnostních přelivů jako by z oka vypadly nádrži Kružberk.

V reportáži nahlédneme i do vstupu do štoly, která vede betonovou membránou. Je celá zatopená a vede k ní kolmý žebřík o výšce dvacet sedm metrů.

Vstup do zatopené štoly, která prochází ochranou membránou, hrází před hrází. Dno štoly je v hloubce dvaceti sedmi metrů.

Podíváme se jak na potrubí vodárenského odběru (o průměru 900 milimetrů), tak k potrubí spodních výpustí (průměr 1 200 milimetrů). Zajímavé je, že rozstřikovací ventily spodních výpustí ústí pod hladinu horního vývaru. Ostatně, věděli jste, že vodní dílo Žermanice má hned dva vývary?

Uvnitř hráze najdeme kromě standardních měřicích zařízení také jednu raritu. Těsně nad základovou spárou, v místě, kde původně tekla řeka Lučina, je injekční štola, která byla celých čtyřicet let zatopená vodou. Teprve na konci dvacátého století z ní odborníci vodu odčerpali. Dodnes je v téměř původním stavu, z podlahy trčí konce injekčních vrtů a na stropě jsou usazeniny vzniklé kolísáním hladiny vody.

Injekční štola u základové spáry byla čtyřicet let zcela zatopená vodou.

Přestože se vodní dílo Žermanice potýkalo na začátku stavby s velkými problémy, podařilo se je inženýrům vyřešit na jedničku. O nadčasovosti přehrady svědčí také to, že ještě nikdy během povodní netekla voda přes bezpečnostní přelivy. Prý vždycky jen při zkouškách.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz