Tajemství přehrad
Sledovat další díly na iDNES.tv
Řez hrází VD Mariánské Lázně. Červenou barvou je vyznačena původní zděná část z roku 1896
Mariánské Lázně zažívaly ve druhé polovině devatenáctého století nebývalý rozkvět. Na ozdravné pobyty tam jezdila smetánka tehdejšího světa, anglický král Edward VII., císař František Josef I., vynálezce Thomas Alva Edison, spisovatel Mark Twain a mnoho dalších.
Jenže rozmach lázeňských domů způsobil, že v lázeňském městě začala docházet pitná voda, podzemní zdroje tak vysokému tempu prostě nestačily. Radní proto rozhodli postavit přehradu.
V roce 1884 přišel švýcarský profesor Andreas Rudolf Harlacher z pražské německé techniky s projektem 16,5 metrů vysoké zděné hráze na Kamenném potoce. Po několika letech byl návrh schválen a v roce 1896 byla přehrada uvedena do provozu. Na českém území to byl naprostý unikát, nikde jinde dosud kamenná zděná hráz nestála.
Hned se ale ukázalo, že ani 93 tisíc metrů krychlových vody nebude městu stačit, a tak se začalo mluvit o dostavbě přehrady. V roce 1912 byla rekonstrukce dokončena, hráz byla zvýšena o tři metry, kvůli statice ale byla zděná část z obou stran zasypána.
Slepá mapa: Hledejte největší přehrady v Česku |
Mariánské Lázně tak zcela dobrovolně přišly o svoji jedinečnou stavbu, kterou se mohly dodnes chlubit. Kapacita nádrže ale stoupla třikrát na bezmála 300 tisíc kubíků pitné vody.
Sem se nikdy nepodíváte
Nádrže na pitnou vodu mají pro fanoušky přehrad tu nevýhodu, že jsou veřejnosti nepřístupné. U vodního díla Mariánské Lázně to platí ze sta procent, celá nádrž je totiž oplocená. Nicméně alespoň na hráz uvidíte velmi dobře.
 |
Co je ale očím skryto, je odpadní chodba, která prochází oběma hrázemi, zděnou i sypanou. Sto metrů dlouhou cihlovou štolou původně procházela tři dvousetmilimetrová potrubí. Dvě, která sloužila vodárenským odběrům, jedno pak jako spodní výpust.
Poté, co byl ve druhé polovině dvacátého století na místě původního bezpečnostního přelivu vybudován nový odběrný objekt, se funkce potrubí v odpadní šachtě změnila. Ze dvou se staly spodní výpustě a jedno slouží pro proplachování chodby.
Chodba je několikrát zalomená, v zemní části hráze dosahuje sotva metru a půl výšky. Opět se zvyšuje teprve na konci, v původní zděné hrázi. Spodní polovina je kamenná, vrchní oblouk je pak z cihel. Z malty, která drží cihly pohromadě, se v celé chodbě tvoří poměrně velké krápníky.
Málo vody? Pomůže Podhora
Povodí nádrže je jedno z nejmenších u nás, dosahuje jenom tří kilometrů čtverečních. Proto se občas stává, že v nádrži může být méně vody nebo že se její kvalita zhorší. V tu chvíli nastupuje nedaleká nádrž Podhora.
Stavba zděné hráze vodního díla Mariánské Lázně na konci 19. století
Vodní dílo z padesátých let je s nádrží nad Mariánkami spojeno potrubím. Kdykoli je zapotřebí, zapnou se na Podhoře čerpadla, která dopravují vodu do staré nádrže.
Systém vtoku do VD Mariánské Lázně je technicky velmi zajímavý. Na konci potrubí z Podhory je pět rozstřikovacích ventilů. Jakmile přitéká dostatečné množství vody a ventily začnou fungovat, dopadá do nádrže pět vodních vějířů. Kromě estetické mají však hlavně praktickou funkci. Voda, která letí několik metrů vzduchem, se okysličuje a zlepšuje tak svou kvalitu.
Pokud tedy budete chtít vidět naprostý unikát, nejstarší zděnou přehradu u nás, musíte vystoupat nad Mariánské Lázně. Dejte si ale pozor v zimě – nádrž leží ve stejné nadmořské výšce jako krušnohorské Fláje, takže můžete očekávat hromady sněhu.
Na podzim je ale okolí plné hub, navíc je Slavkovský les protkaný hustou sítí značených cyklotras, takže návštěvu rozhodně doporučujeme.
Přehrada je ukryta v lesích nad Mariánskými Lázněmi
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
