Vědci zjistili, že různými druhy rakoviny či kardiovaskulárními chorobami jsou lidé, žijící kolem Středozemního moře, postiženi několikanásobně méně než zbytek Evropy.
Nejlépe ze všech těchto národů jsou na tom Kréťané. Dožívají se v záviděníhodné kondici vysokého věku a to i přes fakta, že například kouří více než je v západní Evropě obvyklé a ke skleničce pálenky nemají zrovna daleko.
A tak se klasická krétská strava, kterou se obyvatelé ostrova živí neměnným způsobem už pár tisíc let, stává celosvětovou módou. Dlužno říci, že módou nesmírně užitečnou.
Co je vlastně základem tzv. krétské diety? Je to jednoduché jako život sám. Kréťané jedí prostě to, co jim jejich ostrov poskytuje. Základem jejich stravy je chléb, bílý kozí nebo ovčí sýr "feta" (podobný je tomu náš balkánský sýr), zelenina, olivy, ovoce (zejména hroznové víno a pomeranče) a především - olivový olej.
Kréťané mají neuvěřitelnou spotřebu pětadvaceti litrů olivového oleje na hlavu a rok, čímž jsou jednoznačně na prvním místě na světě. (Jen tak pro zajímavost - spotřeba olivového oleje v České republice je tak mizivá, že je statisticky neměřitelná.)
|
Nejlepší přítel člověka jsou olivy, říkají Řekové. Olivová ratolest je symbolem míru - věnce z ní uvité nosili vítězové olympijských her i vojevůdci. Olej z oliv opěvoval Homér jako tekuté zlato. V dlouhé éře zhruba od 5000 do 1400 let př.n.l. se pěstování oliv rozšířilo z Kréty do celého východního Středomoří. |
Panenský olej z oliv - z prvního lisování - má nazelenalou až zelenohnědou barvu a kudy teče, tudy léčí či hojí. Kréťané jím polévají onen bílý sýr sypaný bazalkou, při přípravě salátu jím rozhodně nešetří, používají jej při všech kuchyňských úpravách zeleniny i masa, a dokonce jím léčí i různé kožní nemoci.
Sami tvrdí, že tento olej pomáhá při všech problémech - od dětských kolik až po stařeckou ochablost. Olivový olej je prostě oním zázračným krétským elixírem života.
Je samozřejmé, že během prázdninového týdne či dvou se nestaneme rázem zdravím kypícími bytostmi. Stojí však určitě za to nespoléhat se jen na hotelovou kuchyni, ale vyrazit do ulic a ochutnat v místních tavernách to, co jedí "domorodci".
A taková láhev dobrého domácího olivového oleje jako suvenýr možná není nejkrásnější, ale určitě nejzdravější.
