Oškobrh vypadá naprosto nenápadně. Jakoby dvojhrbý kopec,o kterém vám geolog řekne,že je »svědecký«. Zní to sice tajemně,ale myslí se tím, že podobné vyvýšeniny »svědčí« o tom, kam původně kdysi v druhohorách sahal povrch, než všechen měkčí materiál odnesl čas a především přirozená eroze.
Oškobrh kousek od Libice nad Cidlinou toho však skrývá více. »No, je to kopec tady za tou vsí,« krčí rameny pocestný na turistické stezce značené žlutou. Zastavte se. T o pole před Oškobrhem stojí za prohlídku. Právě tady se má totiž strhnout poslední bitva, až bude české zemi nejhůře. Je to celkem chytrý plán. Blaničtí rytíři zřejmě vyjedou ku Praze a protivníka zatlačí nebo klamným útěkem nalákají k Oškobrhu, odkud již vyrazí čerstvá záloha druhé části svatováclavského vojska. Když člověk konečně dorazí na vrchol, což není zas tak náročné,m ůže se podívat po okolí. Zdejší kraj si prý pro zádumčivé ticho zamiloval na počátku věků sám Lucifer. Vlhko mu však vadilo, proto se rozhodl soustředit vodu na jedno místo. A tak na jihovýchod od Oškobrhu (který tehdy ještě nebyl) vyhloubil dolík, který se zalil vodou, a vznikl Žehuňský rybník. Odvodněné pláně se ďábel, kdoví proč, rozhodl obdělat a zúrodnit. Moc mu to nešlo a krátkou brázdou jen navršil kopec o dvou návrších - právě Oškobrh. Dál se však čert nedostal a rozhněvaný utekl pryč. Po jeho orbě se však táhne už nepříliš čitelná brázda na jihovýchod, které se však dodnes říká Čertova brázda. Zvenčí však Oškobrh vypadá jako každý jiný kopec. I když kdoví - třeba uvnitř kopce něco opravdu je. V šeru dávnověku sloužil jako lom pro nedalekou Libici a stálo tu i menší slovanské hradiště. Navíc už Libuše si na Oškobrh nechala vybudovat haťový most, aby se k něm u mohla dostat z Libice přes okolní mokřiny,a pro jistotu prý i podzemní chodbu. Také z třicetileté války se dochovala pověst o kano vník o vi, který před Švédy zachránil zlaté monstrance,ale při útěku přes mokřiny kolem se mu rozsypaly. Místo zalila okamžitě voda a vzniklo jezírko Kal, takže Švédové neměli šanci se obohatit. Kal byl sice již zasypán, ale prý na tom místě neroste tráva, protože ukrývá svěcené nádoby. Ale bez staré mapy ho asi stejně nenajdete, takže je zbytečné s sebou tahat krumpáč a lopatu. Ačkoli podobné zvěsti patří spíše do oblasti pohádek, archeologové mají o celou oblast Libicka trvale velký zájem, i když nemají nemnoho peněz na další průzkum. Některé starší teorie na Oškobrh situují i Canburg,kde se zastavila invaze vojů Karla V elikého. František V avák pak viděl v tomto kopci antický Askiburgion, který je vyznačen na mapě z 2. století po Kristu Klaudia Ptolemaia, který je považován za otce moderní geografie. A svým způsobem by mohl být Askiburgion zkomolen do Oškobrhu. Místní pověsti mají však mnohem prozaičtější vysvětlení dokonce hned dvě. Kněžna Libuše prý jednou jela s doprovodem přes kopec v blízkosti svého oblíbeného hradiska Libec (později Libice), když v tom jeden z vozků převrhl vůz, což prý ve staroslověnštině znělo jako: vozka brk. Pravděpodobně to vypadalo tak komicky, že rozesmátá družina nazvala celý vrch Voškobrk, což se časem změnilo do dnešní podoby. Nicméně tytéž pověsti mají i jiné vysvětlení, a sice, že kněžna nazvala vyvýšeninu po svém oblíbenci V oškovi, kterému ostatně dala i nedalekou Libici. Což by nasvědčovalo i tomu, že to páru Libuše - Přem ysl podle prastarých vyprávění příliš neklapalo. O tom však svědecký vrch Oškobrh mlčí.
Oškobrh kousek od Libice nad Cidlinou toho však skrývá více. »No, je to kopec tady za tou vsí,« krčí rameny pocestný na turistické stezce značené žlutou. Zastavte se. T o pole před Oškobrhem stojí za prohlídku. Právě tady se má totiž strhnout poslední bitva, až bude české zemi nejhůře. Je to celkem chytrý plán. Blaničtí rytíři zřejmě vyjedou ku Praze a protivníka zatlačí nebo klamným útěkem nalákají k Oškobrhu, odkud již vyrazí čerstvá záloha druhé části svatováclavského vojska. Když člověk konečně dorazí na vrchol, což není zas tak náročné,m ůže se podívat po okolí. Zdejší kraj si prý pro zádumčivé ticho zamiloval na počátku věků sám Lucifer. Vlhko mu však vadilo, proto se rozhodl soustředit vodu na jedno místo. A tak na jihovýchod od Oškobrhu (který tehdy ještě nebyl) vyhloubil dolík, který se zalil vodou, a vznikl Žehuňský rybník. Odvodněné pláně se ďábel, kdoví proč, rozhodl obdělat a zúrodnit. Moc mu to nešlo a krátkou brázdou jen navršil kopec o dvou návrších - právě Oškobrh. Dál se však čert nedostal a rozhněvaný utekl pryč. Po jeho orbě se však táhne už nepříliš čitelná brázda na jihovýchod, které se však dodnes říká Čertova brázda. Zvenčí však Oškobrh vypadá jako každý jiný kopec. I když kdoví - třeba uvnitř kopce něco opravdu je. V šeru dávnověku sloužil jako lom pro nedalekou Libici a stálo tu i menší slovanské hradiště. Navíc už Libuše si na Oškobrh nechala vybudovat haťový most, aby se k něm u mohla dostat z Libice přes okolní mokřiny,a pro jistotu prý i podzemní chodbu. Také z třicetileté války se dochovala pověst o kano vník o vi, který před Švédy zachránil zlaté monstrance,ale při útěku přes mokřiny kolem se mu rozsypaly. Místo zalila okamžitě voda a vzniklo jezírko Kal, takže Švédové neměli šanci se obohatit. Kal byl sice již zasypán, ale prý na tom místě neroste tráva, protože ukrývá svěcené nádoby. Ale bez staré mapy ho asi stejně nenajdete, takže je zbytečné s sebou tahat krumpáč a lopatu. Ačkoli podobné zvěsti patří spíše do oblasti pohádek, archeologové mají o celou oblast Libicka trvale velký zájem, i když nemají nemnoho peněz na další průzkum. Některé starší teorie na Oškobrh situují i Canburg,kde se zastavila invaze vojů Karla V elikého. František V avák pak viděl v tomto kopci antický Askiburgion, který je vyznačen na mapě z 2. století po Kristu Klaudia Ptolemaia, který je považován za otce moderní geografie. A svým způsobem by mohl být Askiburgion zkomolen do Oškobrhu. Místní pověsti mají však mnohem prozaičtější vysvětlení dokonce hned dvě. Kněžna Libuše prý jednou jela s doprovodem přes kopec v blízkosti svého oblíbeného hradiska Libec (později Libice), když v tom jeden z vozků převrhl vůz, což prý ve staroslověnštině znělo jako: vozka brk. Pravděpodobně to vypadalo tak komicky, že rozesmátá družina nazvala celý vrch Voškobrk, což se časem změnilo do dnešní podoby. Nicméně tytéž pověsti mají i jiné vysvětlení, a sice, že kněžna nazvala vyvýšeninu po svém oblíbenci V oškovi, kterému ostatně dala i nedalekou Libici. Což by nasvědčovalo i tomu, že to páru Libuše - Přem ysl podle prastarých vyprávění příliš neklapalo. O tom však svědecký vrch Oškobrh mlčí.
