"Nic už nemáme. Žádná zvířata, žádnou sklizeň, nic. Nevíme, co teď máme dělat." Afghánistán trpí nejhorším suchem za posledních 30 let. Podle odhadů pracovníků OSN hrozí letos v zimě smrt hlady jednomu miliónu lidí v této zemi zmítané občanskou válkou.
"To byla kdysi naše řeka," říká Kuddus a ukazuje na vyschlou, kamenitou zem. "Podívejte, tam pod tím dřevěným mostem, na kterém si hrají děti, tekla voda. Teď je tam jen prach a kamení." Naději nepřinesly lidem v Afghánistánu ani loňská mírná zima ani trocha deště v červenci. Vysušená země těch pár kapek vody ani
nezaznamenala.
Zmizela i stáda dobytka, který dával lidem alespoň mléko, jogurt a maso. Ve vesnici Badam uhynulo loni 99 procent všech zvířat. "Měl jsem 57 krav," říká Sultán Šách. "Teď mám už jen jednu." Jeho sousedé se odstěhovali hledat obživu jinde. "Půl
vesnice je už pryč. Lidé šli do Kábulu, Dželálábádu nebo do Pákistánu. Co taky tady?" I ti zbývající by chtěli odejít do Pákistánu, ten už ale své hranice před hladovými uprchlíky ze sousední země utěsnil.
OSN zřídila v Afghánistánu tábory pro několik tisíc hladovějících. Kvůli vládě radikálního islámského hnutí Taliban je ale stále těžší získat pro zemi pomoc, říká pracovník Programu OSN pro Afghánistán Peter Goossens. I sama OSN je stále
bezmocnější. Ze strachu před násilnými protesty proti zostřeným sankcím, jimiž Rada bezpečnosti pohrozila Kábulu, stáhla OSN už v úterý všechny své zahraniční pracovníky z Kábulu.
Taliban je rozhořčen. "Čekáme mezinárodní pomoc, především pro rolníky," říká mluvčí ministerstva zahraničí Fáiz Ahmad Fáiz. "Mezinárodní společenství ale pořád ještě nic nedělá." USA a Rusko místo toho požadují od vládního hnutí Taliban
vydání domnělého saúdskoarabského teroristy Usámy bin Ládina. Ten podle americké vlády řídí z Afghánistánu teroristickou síť a nese odpovědnost za atentáty na americká velvyslanectví v Keni a Tanzanii v roce 1998. Taliban ho ale odmítá vydat. Humanitární organizace se rozhodně postavily proti zostření sankcí OSN, které podle nich postihují především trpící obyvatelstvo. "To je pro nás nejhorší rok," říká nomád Muhammad Suri. Má sice ještě pár ovcí, které dávají mléko a zajišťují jeho dětem přežití, nemá už ale pro ně krmení. "Už tu není nic pro naše zvířata," říká. A je jen otázkou času, kdy začne smrt hladem hrozit i Suriho dětem.
 |
