Jan Žižka
Jeho jméno je považováno za synonymum zrodu Tábora. Mytický vojevůdce husitů mává na náměstí nesoucím jeho jméno palcátem z vysokého piedestalu, na němž se skví dík zakladateli. Město však nezaložil. „Žižka se po vzniku Tábora stal jedním ze čtyř hejtmanů města, ale u založení nebyl,“ říká Jakub Smrčka, ředitel místního Husitského muzea. „Na Tábor přišel až po bitvě u Sudoměře.“
Pikantní je i málo známý příběh Žižkovy táborské sochy: tu původní, bronzovou, navrhl Josef Václav Myslbek, jenže hned v roce odhalení 1877 praskla – torzo lze vidět v Husitském muzeu. Kamenný Žižka z roku 1884 je dílem Josefa Strachovského.
Sezimovo Ústí
Praha má Brno. Hradec Králové má Pardubice. A Tábor má Sezimovo Ústí. Odvěká rivalita sídel se táhne od založení Tábora v lednu 1420, plane tedy 600 let. Není divu, jestliže fanatičtí táborité jako první počinek po založení města vyrazili vypálit Sezimovo Ústí.
„To je pravda, ale jen poloviční,“ upozorňuje znalec husitství Jakub Smrčka. „Táborité sousední Ústí vypálili, ale nikoli bezmyšlenkovitě. Vypálili ho – patrně na popud Jana Žižky – preventivně, aby jim nemohlo vzniknout za hradbami hnízdo odporu, navíc vzali na Tábor spoustu obyvatel. Bylo to velmi rychlé, archeologové to popsali jako jihočeské Pompeje, v pecích našli zbytky nedopečených chlebů i nevypálené keramiky.“
„Komunistické“ kádě
Před rokem 1989 to býval ve školním dějepise hojný příklad jakéhosi „zárodku komunismu“ už v 15. století: na náměstí nově založeného Tábora, nazvaného podle biblické hory u Nazaretu, stály v roce 1420 legendární kádě, do nichž příchozí dobrovolně odevzdávali veškeré cennosti.
Historik Jakub Smrčka to vidí poněkud jinak: „Ano, lidé do kádí odkládali majetek, ale spíš než ‚komunistické‘ myšlenky je k tomu vedla dobová víra v konec světa a druhý příchod spasitele. Tehdy se kázalo, že majetek bude v novém řádu přítěží, a tak se ho lidé zbavovali. V době založení Tábora příhodně posloužil k rozvoji sídla husitů.“
Zakladateli Tábora. Poděkování na Žižkově soše nesedí, vojevůdce Tábor nezaložil.
Vojsko. K Táboru patří armáda už od dob husitských válek.
Vojenský Tábor
Město se s armádou pojilo od prvopočátku, táborité mimo jiné dobyli a vypálili několik klášterů (třeba Zlatou Korunu) a lup sloužil k rozvoji Tábora. Za socialismu tu sídlilo velitelství tzv. Západního vojenského okruhu, připraveného k útoku na Západ. „Tehdy se odtud velelo až sto tisícům vojáků, posádka čítala asi dva tisíce lidí, měli to na povel generálové,“ říká místní vojenský historik Zdeněk Chuda.
Armádě patří značná část pětatřicetitisícového města i dnes. „Ve službě je tu stále asi tisíc vojáků, většina tu má rodinu. Tábor měl k armádě vždycky pozitivní vztah,“ říká plukovník Antonín Genser, který v Táboře prvně sloužil už v roce 1987 a dnes odtud šéfuje nedávno zřízenému Velitelství teritoria pro správu aktivních záloh, sídlí zde též velitelství Vojenské policie.
Podzemní chodby
Táborské historické podzemí je známé coby katakomby, to však neodpovídá definici pojmu pro tajné chrámy a pohřební prostory, jež musely být za hradbami města. Jak to, že táborské podzemí je přímo pod Žižkovým náměstím?
„Protože to nejsou katakomby,“ vysvětluje Jakub Smrčka, ředitel Husitského muzea, z jehož budovy se dolů sestupuje. „Jsou to ve skále vyhloubené sklepy historických domů. Říkalo se jim lochy, mohly mít až tři patra a zasahovat do hloubky patnácti metrů. Obyvatelé tu skladovali potraviny. My tu dnes nabízíme půlkilometrovou podzemní procházku uměle propojenými sklepy. Zdokumentovaná délka historického podzemí přesahuje čtrnáct kilometrů.“
Prohlídka. Pár set metrů pospojovaných sklepení pod náměstím lze projít.
Jiří Hrzán. Hercova socha na zdi gymnázia, kde studoval.
„Rybník“ Jordán
Jižní Čechy jsou krajem rybníků a Tábor má jeden pěkný přímo v centru, nazvaný podle biblické řeky. „Omyl, Jordán není rybník, ale nejstarší údolní vodárenská nádrž celé střední Evropy z roku 1492,“ upřesňuje Luboš Dvořák z táborské radnice.
Dokonce ještě dnes slouží nedávno nákladně vyčištěný Jordán po vynaložení 466 milionů korun jako vodárenská rezerva, ačkoli jeho primární funkce je už spíš rekreační. Na břehu fungují dvě plovárny, veřejná a vojenská, podél vody vede parádní promenáda a pod hrází hučí od roku 1693 osmnáctimetrový vodopád.
Noční Tábor. Pohled na nasvícené historické centrum
Poutní Klokoty
Barokní areál na západním okraji města stojí na návrší asi dva kilometry za hradbami historického centra na místě kostela ze 14. století a snad i starší tvrze Vítka z Klokot.
Za husitů Klokoty padly za oběť jejich vypalovacím výpadům, na Žižkův rozkaz tam upálili desítky adamitů vyhnaných z Tábora. Z města ke klášteru vede křížová cesta. „Klokoty jsou dnes oblíbeným cílem polských turistů,“ říká Luboš Dvořák.
Klokoty. Poutní areál je ještě starší než Tábor.
Turistická Toulava
Od Tábora až k nám… Nápěv lidové písně je moderním heslem turistické oblasti Táborska, marketingově zvané Toulava. Patří do ní třeba Jistebnice, odkud přišel zakladatel Tábora Petr Hromádka a byl tam nalezen kancionál s písní Ktož sú boží bojovníci, pobořený Kozí Hrádek, kde kázal Mistr Jan Hus, nebo Chýnovská jeskyně, roku 1868 jako první u nás zpřístupněná turistům.
„Ohromnou výhodou Tábora v přeturistovaném světě je rozumná návštěvnost,“ těší patriota Luboše Dvořáka, který žije – tak jako stovky sousedů – přímo v poklidném historickém centru. „Mnoho starých domů koupili bohatší lidé a citlivě bydlení opravují.“
Křižíkova Bechyňka
První elektrická železnice v Rakousku-Uhersku vedla z Tábora do Bechyně od roku 1903 zásluhou Františka Křižíka a jezdí dodnes. Stále se tu lze příležitostně svézt červeným Křižíkovým vozem, něžně zvaným Elinka. Otázkou je, jak dlouho ještě.
„Objevují se podivné snahy o přepojení trati na napětí 25 kV, ale světově unikátní historická hodnota Bechyňky je právě v tom historickém napětí vozu z roku 1903, který byl postaven přímo pro tuto trať na dvakrát 750 V a v roce 1937 přestavěn podle pokynů samotného Křižíka na 1 500 V,“ připomíná táborský železniční odborník Jan Šatava.
Bechyňka. Křižíkova elektrická železnice je turistickým hitem.
Táborská konina
Tábor je plný gastronomických trendů: „Učňové tu vaří vlastní pivo, dostanete u nás výběrové kávy i indickou kuchyni,“ říká Luboš Dvořák. Zato táborská konina, to je stoletá legenda, možná jediná svého druhu v Česku.
Za radnicí funguje nepřetržitě od roku 1920. Před rodinným koňským řeznictvím Čadilových už nestojí fronty jako za socialismu, kdy se prodávaly koňské salámy pouze ve středu v limitu 2 kg na člověka.
„Dřív jsme patřili pod Jednotu nebo Masokombinát, ale vždy jsme to tu vedli. Jsem čtvrtá generace,“ počítá táborský koňský řezník Lukáš Čadil a radí: „Z koniny, což je něco mezi hovězím a divočinou, uvaříte prakticky vše. Zkuste to.“
Tipy z oslav 600 let města14. května: Koncert na náměstí – 600 let Tábora oslaví Ústřední hudba Armády České republiky. Termíny konání akcí se kvůli pandemii koronaviru mohou měnit, pro aktuální informace kontaktujte Turistické informační centrum města Tábor. |
