Vraťme se na okamžik do roku 1977. Ocitneme se na začátku příběhu jedné generace švýcarských hoteliérů, kteří se dokázali odpíchnout k obrovskému úspěchu rodinného podniku díky vpravdě kurióznímu momentu. Jejich odrazovým můstkem se totiž stala taková drobná společenská nehoda.
Dopřejte si Švýcarskov trafikách za 49 Kč |
U večeře v Grand hotelu Bellevue se rozplakalo dítě tak naléhavě, že jej rodiče nedokázali za žádnou cenu utišit. V restauraci čtyřhvězdičkového podniku taková událost nebyla zrovna vítanou atrakcí. Do trapného ticha, jež se v salonu rázem rozhostilo namísto cinkotu příborů a skleniček, pročež dětský křik vynikl ještě víc, přispěchal ke stolu osobně mladý majitel hotelu.
Co teď? Vyprovodit snad zoufalé rodiče i s potomkem, a zajistit tak klid ostatním hostům? To nepřicházelo v úvahu. Tehdy začínající hoteliér Martin Vogel na to šel šikovně: slíbil ukřičené pětileté dívence pohádku.
Pláč ustal.
Mazaná se však ukázala být i zlobivá holčička, když zvedla uplakané oči k panu domácímu a pronesla: "A když budu hodná i zítra, bude zase pohádka? A mohou si ji přijít poslechnout i ostatní děti?"
Od té doby na Braunwaldu neminul den bez pohádky. Martin Vogel je dětským hostům ve svém hotelu vyprávěl večer co večer 35 let. Z Grand hotelu Bellevue se mezitím stal Pohádkový hotel Braunwald a z dlouholetého hoteliéra spokojený penzista.
Může se hoditTaké chcete do alpského ráje na dovolenou? Vyberte si svůj vysněný zájezd z nabídky na Dovolená.iDNES.cz. |
Před nedávnem štafetu rodinného podniku na velkolepé vyhlídce v kantonu Glarus převzal jeho syn Patric se svou ženou Nadjou, která se kvůli rodinnému byznysu vzdala prestižní korporátní pozice v Curychu. "Když vedete hotel ve Švýcarsku, je potřeba pohybovat se na place. Hosté vás musí mít neustále na očích."
Místo pravidelné pracovní doby a volných víkendů teď Nadja pracuje šest až sedm dní v týdnu deset měsíců v roce (přičemž vzácné dny volna je vzhledem k hotelovém provozu prakticky nemožné sladit s manželem). Dvouměsíční dovolenou si může dopřát jen jednou za dva roky. "Každý druhý rok po sezoně místo dovolené něco stavíme nebo opravujeme. Navíc každých zhruba patnáct let je potřeba zrenovovat pokoje úplně. Není to žádná zákonná povinnost, ale tržní nutnost," popisuje tchán Martin Vogel.
Nadja do toho šla, ačkoli dobře věděla, že na ni nečeká žádná idylka na alpské vyhlídce, ale tvrdá práce. "Bylo to: ber, nebo nech být. Buď si vezmeš toho úžasného chlapa i s celým hotelem, anebo zůstaneš bez něj. Měla jsem jasno hned po první návštěvě u Patricových rodičů v hotelu."
Mladí převzali rodinnou štafetu se vším všudy. I oni vyprávějí dětem pohádky. "Byla by přece naprostá hloupost vzdávat se vítězného koně!" směje se Nadja. "Ve Švýcarsku najdete sedm tisíc hotelů a třicet tisíc restaurací, na světě jsou miliony pohostinských podniků a všichni nabízejí prakticky totéž: postel, jídlo, pití. Ale řekněte mi: kde jinde vašim dětem večer poví pohádku?"
Jenže ono tady zdaleka nejde jen o pohádky. Když vyjedete z údolí Linth pozemní lanovkou k Vogelovým, do autům zapovězené horské vsi Braunwald ve třinácti stech metrech nad mořem, někdo z rodiny vás zaručeně osobně uvítá jako staré známé, i kdybyste tu byli poprvé a naposledy. "Je úžasné, když nám hosté píší, jak se jim stýská po pobytu u nás jako po domově. To je ta nejlepší vizitka naší práce. Zákazníci k nám přijíždějí jako hosté, ale odjíždějí jako přátelé."
Je to pochopitelně iluze. Tady – jako v kterémkoli švýcarském hotelu – samozřejmě nejste žádnými přáteli na život a na smrt, ale (dobře) platícími, tudíž maximálně rozmazlovanými zákazníky. "Plnit nejrůznější individuální přání hostů je na naší práci asi vůbec nejtěžší, ale to je právě náš cíl: dokázat vyřešit jakýkoli detail," říká mladá hoteliérka.
Funguje to, budete mít chuť se vracet. Tohle Švýcaři umějí jako málokdo jiný. Úctu k hostům mají v krvi. Děti vyrůstají s rodiči v hotelu a odmalička nasávají zdvořilé a vlídné chování ke klientům jako normu. Děje se to po celé generace, vždyť dynastie Vogelových se zabývá hotelovým byznysem už přes sto let.
Za tu dobu se takřka dokonale naučili, jak hosty hýčkat. Navíc zkušenost s plačícím děckem z oné večeře roku 1977 jejich podnik posunula na výjimečnou úroveň i na švýcarské poměry. V internetových recenzích dnes často dostávají od zákazníků pět hvězdiček z pěti. A není to jen za vřelé úsměvy hoteliérů při příjezdu, báječný relax v proskleném panoramatickém welness centru s nezapomenutelným výhledem na hory, lukulské snídaňové hodování či opulentní večeře o šesti chodech.
Jde o děti. Nejmenší klienty tenhle hotel rozmazluje snad ještě víc, než jak to leckdy dokážou milující prarodiče. Kromě každodenní pohádky tu malým hostům slouží veselá hotelová školka, vaří pro ně samostatné dětské večeře a podávají je v dětské restauraci, vozí je tu akvarijním výtahem plným barevných rybiček a další zvířátka pobíhají vně hotelu. Obří skluzavka, houpačky, prolézačky či skákací hrad jsou samozřejmostí.
Zkrátka dětský ráj. A rodičovský vlastně taky.
Lze si tady vůbec na něco stěžovat? Výjimečně se výhrady kupodivu objeví. Ale když už se to stane, bývá to obvykle jen povzdech nad vyšší cenou. Za rozmazlování hostů si švýcarští hoteliéři nechají jaksepatří zaplatit (viz rámeček dole).
Nocování ve ŠvýcarskuPohádkový hotel Braunwald… … a jaké jsou další možnosti? |