Několik válečných zločinců údajně mezi uctívané patří již od 60. let. Zprávu o ceremonii uveřejnil japonský tisk v roce 1979.
Autority svatyně nikdy neuznaly rozhodnutí spojeneckého tribunálu za platná, protože za konec války považují uzavření separátní americko-japonské mírové smlouvy v San Francisku v roce 1951. "Váleční zločinci", kteří zemřeli před tímto datem se podle nich jen málo liší od obětí na válečném poli; stejně jako ony udělali vše pro svou zemi.
Tradiční každoroční návštěvy členů vlády a parlamentu 15. srpna ve svatyni, v den výročí konce druhé světové války, vyvolávají protesty řady asijských zemí. Oběti japonského imperialismu, pro které je tento den výročím kapitulace Japonska, se obávají možné obnovy jeho agresívního militarismu.
Bouři nevole vyvolal svou oficiální návštěvou chrámu premiér Jasuhiro Nakasone 15. srpna 1985 (40. výročí konce války), znepokojivými byli i soukromé návštěvy premiéra Kiičiho Mijazawy v roce 1992 a premiéra Rjútaró Hašimota v roce 1996 v den svých narozenin. Současný premiér Džuničió Koizumi navštívil svatyni v pondělí 13. srpna. Neobjasnil, zda jde o návštěvu oficiální a v prohlášení ujistil, že Japonsko se již nikdy nevydá na cestu války.
Chrám nechal vybudovat v roce 1869 poblíž císařského paláce v Tokiu císař Macuhito éry Meidži. Chrám věnoval uctění památky tisíců obětí hnutí, které svrhlo vládu feudálního šógunátu a zasloužilo se o pozvednutí úcty k císaři a o obnovu jeho moci. Chrám se tehdy nazýval Šókonša.
V roce 1879 byla svatyně přejmenována na Jasukuni džindža a císař vysílal své emisary na bohoslužby, které se konaly 22. dubna a 18. října. V roce 1923 svatyni poničilo velké zemětřesení, v krátké době se však dočkala obnovy. Výstavní
komplex v dnešní podobě (Jasukuni kaikan) vznikl v letech 1931 až 1934.
Před druhou světovou válkou byl státem podporovaný chrám nejdůležitější svatyní pro státní náboženství šintó a za japonských výbojů ve východní Asii a během války chrám sloužil k uctívání božského císaře. Po válce se stal hlavním monumentem
všech obětí japonských válek. Jména dvou a půl miliónu obětí bojů jsou vyryta na dřevěných deskách, připomínají je sbírky osobních věcí padlých a jejich zbraně.
