Svätý Jur si drží příjemný šmrnc maloměst doprovázený příchutí slunného jihu, jakým se pyšní obdobná rázovitá sídla nejjižnější výspy Moravy, slovenského Záhoří, rakouského Weinviertlu i blízkých regionů Maďarska.
Tady k celkovému dojmu rovněž výrazně dopomohly přilehlé vinorodé stráně. A víno je také klíčový produkt, kvůli kterému sem míří řada návštěvníků. Proto travnaté plácky před sklípky a vinotékami často krášlí dřevěné sudy, staré lisy a podobné nezbytné dekorace.
Reprezentativní podniky otevírají většinou až po poledni, na běžnější prodejce zase upozorní cedule za oknem. Tradičně bodují především bílá vína.
„Pro nás je nejtypičtější Ryzlink rýnský,“ vysvětluje nám ochotný pracovník jednoho vinařství. Hojně se tu také pěstuje třeba Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Sauvignon Blanc či Ryzlink vlašský. Z červených vín se tu objevuje Frankovka, André, případně Alibernet.
Zatímco prostornému náměstí vévodí monumentální budovy kláštera, okolní uličky pak vroubí přízemní domky. A původní jádro dodnes stále svírají neúplné linie kamenných hradeb.
Na samé výspě historické části, kousek za starobylými vinařskými dvorky, se majestátně tyčí gotický chrám. Ten je pochopitelně zasvěcen svatému Jiřímu.
Spolu se samostatnou polodřevěnou zvonicí dávají dohromady esteticky vyladěné zátiší. Bohužel, jeho dveře byly během naší návštěvy nedobytně uzamčeny. Škoda, svatyně totiž uvnitř skrývá mimořádně hodnotný renesanční oltář.
Rozvaliny v Karpatech
Od kostela pokračuji vzhůru do údolí, které pomalu z obou stran začínají ostře svírat příkrá úbočí Malých Karpat. Mezi novou zástavbou se občas objeví klasické venkovské chalupy, za nimi se už zvedají poetické kamenné terasy vinic.
Brzy odbočuji na pěší stezku. A okolo plotů zahrádek se drápu výš, k troskám hradu Biely Kameň. Ty jsou dokonale skryty korunami přilehlého listnatého lesa. Nejprve se z jeho přítmí vynoří vstupní partie, kde se původně nacházela brána. Od nich se pak táhne členitá spoušť zborcených zdí, hlubokých příkopů, zpola zasypaných prohlubní a rozvalin. Mezi nimi se proplétají pěšiny a na prostorné rovince, kde se původně rozprostíralo nádvoří, se našlo místo pro ohniště s posezením.
Areál zřícenin překvapí svojí rozlehlostí, příjemnou atmosférou i divokým rázem. A dodá energii všem romanticky naladěným tulákům. Dohledatelné počátky existence hradu sahají zhruba do půle třináctého století, definitivního zániku se dočkal zřejmě roku 1663, když městečko vyplenila osmanská vojska. Odtud se pak žlutá značka noří dále do nitra pohoří.
Kdo touží si střihnout pořádnou túru a překonat Malé Karpaty napříč, ten může své putování ukončit až ve Stupavě položené u západního úpatí pohoří.
Dědictví Velké Moravy
Z hradu se vracím zpět k rozcestí v místní části Neštich. Tam měním žlutou za modrou. Kromě ní se místy pohybuji po naučné stezce, která je ale již značně poničena.
Postupně se přesouvám hlouběji do minulosti, zdejšímu hradu totiž předcházelo mnohem starší osídlení. Přímo na opačné straně údolí se dříve rozkládalo ohromné hradiště. Zde se kousek za infotabulí zvedají mohutné valy oddělené příkopem. Ty místy přesahují desetimetrovou výši a pořád působí velmi impozantně. A v kombinaci se vzrostlými stromy spoluvytvářejí osobitý genius loci.
Dokonale patrný val se současně táhne po celém obvodu areálu hradiska posazeném na temeni táhlého a strategicky výhodného ostrohu. Vznik prvního osídlení se předpokládá již krátce před příchodem našeho letopočtu. Alespoň tak hovoří text infopanelu. Jiné zdroje operují až s trochu pozdějším datem.
Každopádně vrcholná sláva Svätojurského hradiska, neboli hradiště Neštich, se odehrála za éry Velké Moravy. Prvně zřejmě patřilo k obranným centrům u západní hranice Nitranského knížectví, poté se stalo důležitým střediskem celé říše.
Plocha hradiště byla jasně rozdělena podle sociální struktury obyvatel – od prosté většiny po elitu. Tomu odpovídá i široké spektrum nálezů. Zkušený laik lehce identifikuje vnitřní valy, které oddělovaly jednotlivé okrsky.
Po pádu Velké Moravy hradiště na chvíli zpustlo, později však zažilo krátký návrat. Tehdy ho ozdobila malá pevnůstka. Na ni kontinuálně navázal Biely Kameň. Z poslední etapy historie sídla pochází nález unikátního vodovodního systému s keramickým potrubím.
Hradiště Neštich ovšem doposud uchovává nepopsané listy svého příběhu. A ten se pečlivě snaží objasnit slovenští odborníci. Proto se mezi vegetací objevují rozkopané plochy obnažené archeology, které jsou důkladně přikryté ochrannou fólií. Nicméně po starožitných pokladech slídí též jiná skupina hledačů. Takřka každých deset až dvacet metrů jsou instalovány výstražné tabule upozorňující na monitoring prostoru a všem dobrodruhům s detektorem nekompromisně vzkazují, že jejich aktivita je tu může stát až deset let vězení. Areál patří do prestižní skupiny chráněných památek.
Od hradiště je vyznačena varianta přímého přechodu skrz masív Malých Karpat opětovně do Stupavy. Zároveň obě pěší trasy představují také přístupovou cestu k malokarpatské hřebenovce.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditZde začíná Panonie Jak se tam dostat |