Svatí muži Indie

Jsou nepřehlédnutelní. A potkáte je všude,po celé ohromné Indii. V ulicích velkoměst, na prašných venkovských cestách i v zasněžených horských průsmycích. Sádhuové,svatí muži Indie.
 

Muži s nikdy nestříhanými spletenými vlasy a Krakonošovým plnovousem, kteří zasvětili život hledání absolutní pravdy, jsou opravdu nepřehlédnutelní. Mají bezpočtu podob, tisíce tváří, tak jako samotný hinduismus. Jeden křižuje zemi polonahý,druhý oděn pouze šedobílým popelem, jiného zcela zahaluje šafránové či okrové roucho, jež v Indii symbolizuje odříkání. Náležejí k tisícům škol a sekt. Každá má vlastní označení, ctí vlastní bohy či výtvory vlastní fantazie. Ne, vážně se nikterak nedají přehlédnout. Dá se říci, že jsou volnost sama. Ničím nespoutaní, na ničem nelpí, ničím se netrápí. Žádné zhoubné konvence, vědí své. Jedni žijí v celibátu, ale nemusí, nic a nikdo je k tomu nenutí. Druzí se naopak rádi spojí s hezkou ženou, jsou i tací, kteří se ožení. Jedni tráví své dny v ústraní a rozjímají, druzí se naopak nechávají provázet některou z vdov jako svojí družkou. Jeden je zapřisáhlý vegetarián, druhý s klidem sáhne po hovězím, ať už je kráva jakkoli posvátná. Jeden pije celý život jen vodu, druhý neváhá loknout si opojného nápoje či si klidně zapálí marihuanu. Stejné je to i s jejich "zaměstnáním." Pokud zrovna nežadoní s dřevěnou miskou o almužnu, nebo netečně nesedí na té nejfrekventovanější ulici, zahleděni kamsi mimo tento svět, vyrábějí talismany, astrologické tabulky, tajemné amulety,živí se jako vykladači snů, čarují, předpovídají budoucnost, vymýtají duchy nebo léčí bylinkami. Nebo předvádějí cvičené kobry, opičky, medvědy a také krávy. Recitují, zpívají, tancují, vyučují v ášramech.... Mnozí šikulové se ovšem dnes už dokážou chovat velice "tržně". Svůj vzhled umějí zvláště ve styku s naivními bělochy výhodně zpeněžit. Ale nenechte se mýlit. Často to jsou jen obyčejní povaleči a podvodníčci, kteří si na své "svatosti" založili živnost. Skutečných mystiků je opravdu málo. Asi jako pověstného šafránu. Ostatně už samotný význam slova sádhu naznačuje, že jím může být jen ten, kdo si osvojil siddhi, magické síly jež zdaleka nejsou nicotné. Posuďte sami: Co takhle ovládat schopnost zmenšovat se až k samotnému atomu či se naopak zvětšit až do velikosti kosmu, mít moc vládnout nezdolnou vůlí, získávat pouhým přáním? A co takhle moc tvořit a bořit jako sám bůh? K zahození jistě není ani způsobilost rozumět řeči ptáků, zvěře nebo hmyzu. A kdo by nezáviděl umění zmnohonásobit vlastní tělo a moci simultánně obcovat s tisíci žen! Ovšem takové síly se prý dostavují až jako sladká odměna za desetiletí odříkání a pěstování osvědčených praktik. Tak alespoň ujišťuje lidová moudrost. A proto rychle zpátky na zem. Je vskutku nesnadné tu přepestrou společnost nějak obecně charakterizovat a zařadit do úhledných škatulek, jak jsme zvyklí v Evropě. Když už, potom s velikou dávkou nepřesnosti. Nejčastěji bývají tito mágové členěni podle uctívaného božstva. Višnuisté s velkým V či třemi svislými čarami na čele se klaní Višnuovi, šivaisté jež si krášlí čelo třemi vodorovnými liniemi božského trojzubce, uctívají velikého Šivu. Jiní si říkají podle jména zakladatele své sekty,další se zase jmenují podle typických znaků, třeba propíchnutých ušních boltců. Kritérií je tisíce, fantazii se meze nekladou. Mimochodem, mnozí z těchto podivuhodných mužů se honosí titulem págal, duchem pomatený. Nic naplat, i v religiózní Indii poznamenala vztah k sádhuům moderní doba. I když pravověrní hinduisté jim stále vzdávají hold jako bohům, obecně k nim úcta bledne. Zdaleka však není na obzoru konec jejich tradici. Tradici tak staré a přepestré,jako je Bhárat Mátá, Matka Indie,sama.


Svatí muži mají v Indii tisíce podob a tváří a nepodléhají žádným konvencím.