Klikněte na přílohu Cesta kolem on-line
Martin: setkání, na které se nezapomíná
Ve čtvrtek jsme za dopoledne projeli Šumavou... Ve Volarech jsem se nejprve skrze objektiv seznámil s dvojicí postarších dam, a posléze jsme s nimi procestovali kousek Šumavy. Dámy se kamarádí už neuvěřitelných 50 let a je z nich cítit ohromná distinguovanost a přirozenost celé meziválečné generace.
Paní Jaruška je potomek jakýchsi Benešů, kteří sloužili u rodu Schwanzerbergrů. Za věrné služby její tatínek dostal blízko Kaplic zámek, který byl rodině posléze zabaven komunisty. Bylo vidět, že komunistům nemůže přijít na jméno a její: "Zničili to všechno za chvilku a přitom se to vytváří celé generace," mi zní v uších ještě doteď...
Jaruška a Hana
Hana pochází z Kolína, kde se její rodina stýkala s legendárním Otakarem Štorchem Marienem, který založil snad vůbec nejslavnější prvorepublikové nakladatelství ( vydával Josefa a Karla Čapka, vydal první monografii Janu Zrzavému, Josefovi Šímovi a Toyen – vše se sem jistě nevejde ).
Každopádně nám milé dámy udělaly průvodkyně po Novém Údolí a na závěr nás pozvaly (!) na třetinku piva. Rozloučili jsme se v Černém Kříži.
No, a aby všem milým lidem nebyl konec, pustil mě do kabiny další strojvůdce, abych si mohl libovolně fotit a natáčet Šumavu. Vše děláme za poklusu, takže i teď, ve vlaku Radek měří souřadnice, fotí, když já píšu a dolévá vodku nebo krájí sýra. Díky mu!
Východ slunce, Volary
* Cestu kolem Česka můžete sledovat také v TV Prima v pořadu Extra v 19:15.
Poslední známá poloha cestovatelů kolem Česka podle GPS
Radek: Krize je pryč, čekáme další
Cestování ve dvou skýtá obrovská rizika. Přijdou krize a včera to nebyla jen krize, byl to průšvih. Unavení, smrdící a hlavně zoufalý jsme dorazili do Strakonic, kde se najednou karta obrátila.
Měli jsme čtyři hodiny na spánek a dokonce nám jedna dobrá duše nabídla teplo, sprchu a spánek. Božská mana... a dokonce jsem viděl konec fotbalu. Bezradně jsme se plácali na hřišti a my dva s Martinem jsme se plácali po zádech. Jako, že jsme opravdu úžasní...
Nádherně jsme se tři hodiny vyspali. Vyměnili si prádlo a to kompletně (dámy odpustí, ale iDNES je i pro děti a tak nebudu zabíhat do podrobností). Dokonce jsme dobili našeho milého „mekáče“)
Pak už nás čekala šokující a nádherná Šumava. Zároveň nás čekal i nejvyšší bod naší cesty. Kubova huť ve výšce 905 metrů nad mořem (to „nad mořem“ je silně matoucí, protože ani jeden z nás žádné moře v dosahu neviděl)
Pamětní deska Wenzela Draxlera, ředitele školy ve Volarech. Draxlerovi se přezdívalo "ministr šumavských železnic", prosadil Volary jako uzel šumavských drah.
Jedna z nejhezčích tras
Cesta Volary – Nové údolí je jedna z nejkrásnějších tras, které jsme dosud viděli. Opět jsme vystoupali nad 800 metrů a jednou nohou vstoupili na území Bavorska.
Úžasný pocit. Chvilku jsem byl doma a chvilku v Německu. Ano, jako správný Čech jsem citíl drobnou schozofrenii, když jsem stál levou nohou v Česku a pravou v Bavorsku. Navíc mi mezi nohama protékala Vltava. „Ha,“ říkal jsem si „Pozdravuj Pražáky...“
