Středoevropanky v Toskánsku

aktualizováno 
Léto v Toskánsku.
Léto v Toskánsku. Divoké, úchvatné. Léto třpytivých barev, prosycené mořem. Žlutý sluneční kotouč žhaví zemi. Náměstí malého městečka zbarvuje do zlatova. Je neděle. Typická, líná, nudná. Propukla siesta. Kamenné zdi domů jsou lhostejné. Obyvatelé působí ospale. Úzkými, hadovitými uličkami se ploužíme s matkou. Středoevropanky, které nevědí, jak žít v přímořských krajích. A tak, jak je vidět, počínáme si zcela nemožně. Podotýkám, že je rok 1969. Naše cestovatelské zkušenosti jsou zcela minimální. Mně je šestnáct a stále se divím, jací jsou ti Italové nudní. Jsem zklamaná. O italském temperamentu mám jiné představy. Dokonce podotýkám, že to u nás, ve středních Čechách, by v takovém vedru jinak tepal život... Onoho léta jsme přijaly pozvání manželského páru středních let. Typických Italů. Seznámili jsme se při jejich léčebném pobytu v poděbradských lázních. Naši známí jsou skvělí hostitelé. Ale především ženská polovina páru je ztělesněním důstojnosti. Osudný večer, jehož průběh vám chci vylíčit, nesliboval žádné velké povyražení. Chystá se oslava. Honorace městečka ve stylu paní lékárníková, paní vrchní radová, paní starostová připravuje trachtaci na počest zasloužilého rodáka, senátora. Ctihodní pánové s ještě ctihodnějšími dámami, které se honosí dokonalými účesy, večeří na terase místního hotelu. Akce se utápí v eleganci a nudě. Otravuji se tam také. Jako host našich známých. Nedaleko od místa, kde sedím, skomírá pramínek vytékající z úst malého barokního andělíčka, zdobícího kašnu. Zaujalo mě to. Je to, jako když andělíček občas vyprskne slinu. Pomyslím si, že by bylo estetičtější, kdyby pramínek vody nebyl přerušován. A tento postřeh se stane osudným nejen mně. Kohoutek k ovládání je ode mne vzdálen pouhých čtyřicet centimetrů. Pootočím kohoutkem o jeden milimetr. Nikým nepozorována a nevarována. V tom okamžiku se něžná andělská ústa stanou vyústěním kropícího vozu. Do výše pěti metrů vytryskl mohutný gejzír. Strnula jsem hrůzou. Zoufale jsem kohoutkem otáčela zpět. Marně. Proud ještě zmohutněl. Společnost zkoprněla. Život se na chvíli zastavil. A potom s jekotem, kvičením a řevem účastníci slavnosti vyskakují od stolů zaplavovaných vodou a utíkají na náměstí. Teprve asi za pět minut se přiřítí povykující majitel restaurace s velikým šroubovákem a francouzským klíčem a něco kutí na přívodu vody. Příval se konečně zastavuje. Stojím zkroušeně poblíž a očekávám ortel. Ale stane se něco naprosto nepředvídatelného. Restauratér nebohého číšníka chytil za límec a zuřivě s ním cloumal. Slova, která na něj chrlil, nelze ani vyslovit... Zjistila jsem, že náměstí mezit ím pozoruhodně ožívá. Ctihodní občané, z kterých crčí voda, budí svým neobvyklým vzezřením zaslouženou pozornost. Avšak nikdo z postižených se na mě nevrhá, aby mě ukamenoval. Naopak, událost je přímo rozjařuje. Pod terasou se kupí zvědavci v očekávání věcí příštích. Nečekají marně. Z útrob restaurace se vynořuje jakási místní kutálka. Začínají válet valčíky, moderní hudbu, ale i italské lidové tance. Vodníci i přihlížející dav se pozvolna rozhýbávají, za chvíli přímo křepčí. Tančících neustále přibývalo, až je jimi zaplněna polovina náměstí. Toho večera tekla proudem voda, ale i víno. Naši známí nám ještě po letech psali, jak starousedlíci v městečku vzpomínají na gejzír vody a na úžasnou tancovačku, kterou vyprovokoval. Končila až za ranního rozbřesku. Údajně se za devět měsíců mezi místními podstatně zvýšila porodnost. Pověsti o italském temperamentu nelhaly...


Autor:


Témata: lázně, účes

Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...



Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Další z rubriky

Ohně, středověk a úžasné masky. Slavnost trubačů v Alsasku vás uhrane

Nádherný svátek trubačů v Alsasku - Pfifferdaj

Mezi Porýnskou nížinou a pohořím Vogézy leží jeden z nejmenších, ale zato nejhezčích regionů Francie. Podzim je v...

Jak dostat mrtvého blíž k nebi. V Sagadě dávají rakve na skálu

Tradice zavěšování rakví na skály je v Sagadě stará až dva tisíce let.

Filipínská Sagada je jedním z míst, kde stále můžete zahlédnout rituální pohřbívání z dob dávno minulých. Odlehlé...

Tady se víno sklízí i helikoptérou. Švýcarské vinice Lavaux chrání UNESCO

Přeprava hroznů helikoptérou je často jediné řešení.

Švýcarsko jako vinařská země? Přiznejme si, že už jen toto spojení zní exoticky. Po Albánii je však Švýcarsko druhá...



Najdete na iDNES.cz