Strasti domlouvání se v cizině

- Mám hlubokou úctu k lidem, kteří se naučili čínsky. Vždycky, když někam jedu, snažím se připravit si ustálené konverzační větičky,naučit se potřebná slovíčka a zdvořilostní fráze,abych nebyl odkázán jenom na angličtinu. Po Číně jsem cestoval několikrát, ale čínština mi moc nešla, s výjimkou jedné věty, kterou umím opravdu brilantně: "Láhev studeného piva, prosím, ale rychle!" Čínština hojně používá tónů, každé slovo se dá číst mnoha způsoby: krátce,dlouze,klesat hlasem, či s ním stoupat k výšinám...
Zkrátka zazpívat určitým způsobem. Třeba takové slovo "ma" má asi deset různých významů. Každé se píše jiným znakem a ve výslovnosti se nepatrně liší. Jak to popletete,mluvíte o něčem jiném. Nebezpečnou lahůdkou je například slovo "li". V jednom případě běžné jméno, v druhém "osel"! Takže se může stát, že vám Číňané neporozumějí ani v tak běžném případě, jakým je název velkoměsta Šanghaj, když ho nevyslovíte správným způsobem. A můžete si v pokladně na nádraží hlasivky třeba vyřvat, leč dobrá dáma v kase vám lístek do Šanghaje stejně nevydá. K zvládnutí čínského jazyka je potřeba hodně houževnatosti, trpělivosti a hlavně je k tomu nutný dobrý hudební sluch. Číňané si často nerozumějí ani mezi sebou. Člověk z jihu, z Kantonu, mluví jiným dialektem než obyvatel Pekingu. Vypomáhají si psaním. Je to zcela běžný obrázek z čínských nádraží a vlaků: dva cestující během rozmluvy vytáhnou propisku a spornou větu si napíší na papír, nebo třeba na dlaň. Podobně se Číňan domluví i s Japoncem. Řeč je sice naprosto odlišná, význam znaků totožný. Když jsem se vrátil poprvé z Číny, vyprávěl jsem o svých strastech s domlouváním příteli, který se tam právě chystal. Na jazyky nebyl zrovna talent, zato proslul pedantičností. Připravil si úhledné kartičky se stovkami vět důležitých pro cestování a pak s nimi navštívil několik sinologů, kteří mu je přeložili do čínštiny. Když přijel do Pekingu, odebral se na nádraží, zalistoval ve své kartotéce,vyndal kartičku s dotazem a strčil ji do okénka paní pokladní. Ta bez váhání vzala kus papíru, hbitě napsala odpověď a strčila ji beze slova zpátky. Přítel chvíli bezradně zíral na čínské znaky. Pak konečně pochopil, že takhle to nepůjde! Krabička s kartotékou vzápětí letěla do odpadkového koše, a příteli nezbylo než se naučit pár vět čínsky. Strávil v Číně sedm týdnů a prý to bylo moc pěkné. Umět místní jazyk je na cestách devizou, která vám pom ůže při poznávání života obyvatel cizích zemí. Ne každý uspěje s krédem mého australského kamaráda. "Můžeš úspěšně projít celým světem, když se ve všech řečech světa naučíš pouhé tři větičky: "Vy jste velmi krásná. Mám hlad. Jsem svobodný". Je to ovšem mladý a pohledný hoch.