Stopování po česku

Prosebné mávnutí, občas nějaká ta nadávka, když nikdo nezastaví, prázdná kapsa, ale i touha po dobrodružství provázejí stopaře na jejich cestách.

Pavla (21) volí tento způsob cestování jako nejrychlejší platí spíš pro mladé pohledné dívky - a nejzábavnější. »Popovídáte si se spoustou lidí, ke kterým byste se jinak nedostali,« říká. »A oni jsou mnohem sdílnější, když mluví s anonymní osobou, o níž předpokládají, že ji vidí naposledy v životě,« pokračuje. Svezla se třeba se soudcem nejvyššího soudu, který prý celou cestu vyprávěl o nejzajímavějších případech své kariéry. Stopařům bývají nakloněni řidiči kamionů. S nimi také bývá stop jednodušší - pokud musí svůj silniční koráb někde odstavit, domluví se vysílačkou s kolegy a stopaře nechají přesednout k tomu, kdo jede požadovaným směrem. Samozřejmě ne každý, kdo na vás zamává z krajnice, potřebuje svézt. Pan X.Y. zastavil za Ostravou mladé dívce s batůžkem. Vypadala sice jako typická studentka, ale po chvilce povídání se přiznala, že pracuje v jednom ostravském nočním podniku. Když vystupovala, povzdychla si: »Ach jo, to už jste dneska čtvrtý a žádný nechce.« Stopařská kriminalita se jen málokdy dostane až na policejní stůl - a je to velká chyba. Eva (23) stopovala s kamarádkou do Prahy. Zastavili jim dva slušně vypadající pánové. Když se rozjeli, začal se jeden z nich vyptávat: »Holky to se nebojíte takhle stopovat? Co kdybysme si to s vámi chtěli rozdat? Co kdybych teď vytáhl pistoli?« Sáhl do kapsy a už ji držel v ruce. Eva ztuhla hrůzou. Její kamarádka chvíli zírala na namířenou zbraň a potom se strašně rozesmála. Po chvilce se muž s pistolí rozesmál taky a zbraň schoval. To ovšem nebyl konec celého příběhu. Když muži později zastavili na kávu, děvčata nasedla do auta znovu a jela s nimi až do Prahy. To, že by si mohla zapamatovat značku auta a oznámit »žert« na policii, je ani nenapadlo. Ne vždy dopadne sexuální obtěžování tak dobře. Následující příběh se odehrál na Zlínsku. Žena ve středních letech jela do Zlína. Pršelo, a tak zastavila muži mávajícímu u silnice, přestože jinak stopaře nebere. Muž držel v ruce velkou cestovní tašku. Poprosil řidičku, jestli si smí sednout dozadu. Bylo jí hloupé odmítnout a už jeli. Ona vpředu, on za ní, jen se jí pořád zdálo, že se zezadu ozývají divné zvuky. Začala se cítit nepříjemně. »Víte co?« požádala stopaře, »pojďte si sednout dopředu, znervózňuje mě mít vás za zády.« Když muž vystoupil, aby si přesedl, šlápla žena na plyn a ujela. Na zadním sedadle zůstala po pasažérovi jen jeho taška. A v ní - škrtidlo. Nebezpečí však hrozí řidičům i ze strany žen. Nejsou ojedinělé případy, kdy si stopařka zapíše číslo a typ vozu a na řidiče něco svede. Před soudem potom stojí proti sobě dvě tvrzení. Co tedy doporučit stopařům? Nestopovat. Když už to ale děláte, naučte se vybírat si, ke komu přisednete. Samotná dívka by rozhodně neměla nasedat do vozu, jehož mužská osádka je v přesile. Pokud se vám na řidiči něco nezdá, nestyďte se odmítnout. Dá se to udělat i diplomaticky tak, že se nejprve zeptáte, kam řidič jede, a potom řeknete, že máte namířeno úplně jinam. A jaká jsou doporučení pro řidiče? Neberte stopaře. Řidiči si někdy neuvědomují, že za všechny spolujezdce v autě přebírají zodpovědnost. Pokud dojde k nehodě a stopař je zraněný nebo nepřežije, následky nese řidič. Pokud ale někoho chcete svézt, ať už proto, aby vám rychleji uběhla cesta nebo z dobré vůle pomoci, vybírejte si. Neberte víc osob, jste-li sám či sama, a raději udržujte osádku vozu v přesile. Nevozte cizince. Může se totiž snadno stát, že vás zastaví policejní hlídka. A nebude-li mít váš pasažér doklady v pořádku, vystavujete se nebezpečí stíhání za to, že jste umožnili osobě, která je zde nelegálně, pohyb po našem území. Jestliže vezete stopaře a vaše cesta míří přes hranice, nechte ho před celnicí vystoupit. Nasednout může zase na druhé straně, když projde v pořádku pasovou kontrolou. Poslední rada platí o všech stopařích. Posaďte pasažéra na sedadlo spolujezdce. Tak ho máte pěkně na očích a nestraší vám za zády.