Stopem přes krvavý Kavkaz: Po Rumunsku luxusní limuzínou

  16:50aktualizováno  16:50
Dva dny to trvalo, ale stopování mě zase začíná bavit. Pomohla tomu i maličkost - část cesty v Rumunsku jsem se vezl jako Lunetici v dobách slávy.

Stopem na krvavý Kavkaz. Nejluxusnější stop v Rumunsku (foceno mobilem) | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

Může-li být štípání dříví sportovní disciplínou, považujme za sport taky autostop. Stačí se nad tím zamyslet - řidič mě obvykle vyloží na kraji města, v lepším případě v centru. A já pak spěchám podle cedulí co nejdál na výpadovku. Někdy kilometr, občas i pět.

Tak jako v rumunském městě Cluj Napoca. Směrovka ukazovala do strmého kopce, tak jsem věřil a po půl hodině se s batohem dopotil k benzince. "Jdu správně na Bistritu?" ujišťuju se a pumpař povídá, že jako vůbec, že musím zpátky do centra a potom šest kilometrů na východ, tam že něco stopnu, ale nejdřív ať si snad radši dám fantu za tři lei.

Má pravdu, sednu si na batoh. A pumpař náhle začíná poskakovat:"Mrkni, co k nám jede tankovat!" Tak mrkám.

Bílá limuzína. A co jako. Mě tohle nebere.

Ovšem elegantní řidič Nihaj vidí můj ztrápený výraz a ptá se, kam jedu. Když odpovím, ušklíbne se jako na blázna a řekne: "Kavkaz, to je na Ukrajině? Já tě vezmu jenom na tvou výpadovku, chceš sedět vepředu, nebo vzadu?"

Špinavou krosnu tedy hodím na kožené křeslo v obýváku nad výfukem a sebe vedle řidiče. Musím se smát. Stopnul jsem motorku i koňský povoz, ale na lincolna jsem si nepomyslel. Ačkoli, popravdě řečeno, nic výjimečného. Jen si na naše auto všichni ukazují a kdoví proč se smějí.

Stopem na krvavý Kavkaz. Veze mě Rom v kloboučku a chce mi věnovat svou GPS! Pod zrcátkem se houpou ikony, taky ma puštěnou televizi s hudebními klipy (foceno z mobilu).

Veze mě Rom v kloboučku a chce mi věnovat svou GPS! Pod zrcátkem se houpou ikony, taky ma puštěnou televizi s hudebními klipy (foceno z mobilu).

Dva velké stopařské hříchy

Předchozí noc v Budapešti jsem nezvládl. Chtěl jsem ji prosedět na pumpě, ale pořád jsem měl iracionální pocit, že mě chce někdo přepadnout a okrást; uprostřed noci bývá duše citlivá. Ve tři hodiny přišli na pivo dva opilí ranaři, jeden bouchl pěstí do mého plastového stolku a začal cosi křičet zlou maďarštinou, ve které se zaboha nenaučím ani poděkovat.

na cestě

Pondělí 27.7., 11:00
Dnů na cestě: 3
Počet aut: 16
Místo: Rumunsko, Bistrita 
Ujeto: 1080 km

Zvedl jsem se a běžel na jinou pumpu, celou dobu mě pronásledovali. Aspoň si to myslím, cítil jsem stíny.

Vůbec nic se nestalo, ale ráno jsem byl vyřízený. Za Budapeští skutečně začíná východ. Uprostřed silnice žvýkají toulaví psi mršiny, aby se ještě dnes stali mršinami. Po několika kratičkých stopech zastaví tlusťoch Alexandru, a že prý taky jede do Rumunska, ale bohužel jižněji, do Sibiu, a tak mě sveze jenom kousek.

Za chvíli se dopustím velikého stopařského podvodu. V mapách se vyznám líp než Alexandru, takže mi dojde, že svoji odbočku na Arad přehlédl. Ale mlčím. Vím, že když si toho chvíli nevšimne, vyplatí se mu už dlouhá cesta se mnou, 300 kilometrů do města Cluj Napoca. Po půl hodině to pochopí i on, ale mávne rukou, že se nic neděje. A já spáchám po minutě druhý stopařský hřích, tvrdě mu v autě usnu.

Stopem na krvavý Kavkaz. Z Drakulova hradu nad Bistritou je hotel (foceno z mobilu).

Z Drakulova hradu nad Bistritou je hotel (foceno z mobilu).

Krvavý biftek v požehnaném městě

Stopem na krvavý Kavkaz. Paganini v podloubí. Romantika noci v rumunském městě Bistrita (foceno mobilem)Probouzím se v jiném, hezčím Rumunsku, než jak jsem ho před patnácti lety poznal. Silnice sice pořád lemují homole z melounů, stožáry elektrického vedení navyšují o metr čapí hnízda, po cestě občas klapou koňská kopyta, jenže ty silnice jsou už rovnější, domy upravenější a polorozpadlé dacie jsou v menšině - Rumuni zmodernizovali vozový park.

Ve městě Bistrita najdu slušný penzion, kde bez námahy usmlouvám pokoj na dvacet euro, což je má horní hranice. "Mate štěstí, v centru je festival," vítá mě recepční.

Stopem na krvavý Kavkaz. Volba Miss Bistrita v Rumunsku (foceno mobilem)A tak kráčím na náměstí, kde si definitivně uvědomuju, že tahle země přestala být synonymem pro bídu a vši. Pro pět tisíc lidí tady hrají a anglicky zpívají jacísi výborní Divocí Billové, Rumuni pogují a hrozí pěstmi jako Ozzák Dejdar na Stouny, na zahrádkách v okolních restauracích si chlapíci v nažehlených límečcích objednávají mojita a krvavé bifteky.

Jo, biftek. Ten si dám taky. Nádherná servírka se mi bezděky zadívá do poklopce - aha, mám ho rozepnutý. Nová doba. Jsem vandrákem i v Rumunsku.

Na závěr večera volí Bistrita svou miss, dvanáct krásek na pódiu, stovky pod ním. Až dosud jsem za město s největším potenciálem považoval ukrajinskou Poltavu, ale Bistrita ji dotahuje. Kouknu se do mapy a pochopím - ta dvě města vlastně nejsou daleko od sebe.

Ilustrační mapa - Stopem přes krvavý Kavkaz, odkaz vede na všechny články s mapou



Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...



Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Další z rubriky

Ohně, středověk a úžasné masky. Slavnost trubačů v Alsasku vás uhrane

Nádherný svátek trubačů v Alsasku - Pfifferdaj

Mezi Porýnskou nížinou a pohořím Vogézy leží jeden z nejmenších, ale zato nejhezčích regionů Francie. Podzim je v...

Jak dostat mrtvého blíž k nebi. V Sagadě dávají rakve na skálu

Tradice zavěšování rakví na skály je v Sagadě stará až dva tisíce let.

Filipínská Sagada je jedním z míst, kde stále můžete zahlédnout rituální pohřbívání z dob dávno minulých. Odlehlé...

Tady se víno sklízí i helikoptérou. Švýcarské vinice Lavaux chrání UNESCO

Přeprava hroznů helikoptérou je často jediné řešení.

Švýcarsko jako vinařská země? Přiznejme si, že už jen toto spojení zní exoticky. Po Albánii je však Švýcarsko druhá...



Najdete na iDNES.cz