Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stopem přes krvavý Kavkaz: Maďarská honička s opilou kapsářkou

  17:08aktualizováno  17:08
Poté, co mě turecká policie deportovala ihned z letiště, musel jsem plán expedice na Kavkaz změnit. Příliš šťastně však nezačala ani ta druhá trasa stopem z Prahy přes Maďarsko a Rumunsko, noc v Budapešti byla bezesná.

Praha, Tomáš Poláček odjíždí na cestu na Kavkaz (16. 7. 2009) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

"Blbneš hochu, na takový cestování už jseš starej," drbu si spánky po hodině zbytečného stopování na pražské dálnici. Je právě sedmá ranní, ale najednou blinkr doprava a poprvé se otevírá okénko: "Tak kampak, pane?"

Vidím, že se nad palubní deskou houpe plyšový klokan, aha, nějací bohemáci. Teprve pak se podívám řidiči do tváře a zařvu: "Bohouši! Ty? Týhle náhodě nikdo neuvěří!"

První řidič, který stopaře vzal - Bohouš

První řidič: V Praze si mě u krajnice všiml Bohouš, potkáváme se na fotbale. Sice mě poznal pozdě, ale po pár kilometrech auto otočil a vrátil se. "Vezmu tě do Břeclavi." (Foceno na mobil.)

A Bohouš, který sedává při mistrácích nad půlicí čárou, povídá: "Musel jsem náhodě pomoct. Jedu kolem stopaře a až po chvíli mi dojde, že ho znám. Tak jsem to za Prahou otočil a vracím se pro tebe – sedej."

Bohouš dnes vyráží na svatební cestu s Maruškou, těší mě - a jestli chci, hodí mě až do Břeclavi. Nahlas říkám: "Abych nechtěl," ale v duchu myslím na něco jiného. Bohouš je frajer. Vrátil se pro mě, ačkoli jsme se před půl rokem servali, až v hospodě popadaly stoly.

Pravil tehdy, že považuje fotbalového útočníka Ordoše za kopyto, na což jsem odvětil, ať si nechá hloupý kecy domů pro svou starou – to jsem Marušku ještě neznal. A už to jelo...

Ale dnes za sebou necháváme Vysočinu vesele, jako bychom byli rodní bratři, já si libuju, že není hic, Bohouš se podřekne, že je sedminásobným mistrem republiky ve stolním fotbálku, což netrumfne ani historka o jistém frajerovi, který se nechává opakovaně deportovat z Turecka.

Podpisy řidičů

Taky letos sbírám fotografie a podpisy svých řidičů. Petek a Bernadetta mě bohužel svezli jen pět kilometrů. (Foceno na mobil.)

V devět ráno jsem v Břeclavi, kde mi za moment staví chlapík, od pohledu ajťák. Hodný a chytrý, nicméně v pětatřiceti bydlí u rodičů, a i když svoji bratislavskou dívku miluje, občas ti dva marně hledají společné téma.
"Jestli znáš sitcom Ajťáci, tak ten nás, bohužel, celkem vystihuje," loučí se pod Děvínem a s ním se loučí všechno hezké, co mohla sobota nabídnout.

Nad Bratislavu se ženou černé mraky

Nemůžu nezmoknout. Nad Bratislavu se v poledne ženou mraky, černé jako stopařova noční můra. Pršet bude až do noci. (Foceno na mobil.)

Odpolední stop v baru

Překvapeně zjišťuji, jak černé umějí být červencové mraky, rychle se blíží ze západu. Citelně se ochladí, je 13 stupňů. Blesk, hrom, pak kroupy. Letím se schovat pod dálniční most, kde se pak dvě hodiny klepu. Aut napočítám pět set, pak se mi vypíná mozek a zapne až ve chvíli, kdy mi do svého džípu pomáhají čtyři maďarští zedníci – svezou mě aspoň k pumpě k nedalekém městysu Mosonmagyaróvár.

V lijáku se nad stopařem smiloval maďarský zedník

Po dvou hodinách stopování v lijáku se slitoval maďarský zedník v džípu. Silnice u Rajky už vypadala jako říčka. (Foceno na mobil.)

Zdejší snack bar se stává útočištěm nejen pro mne, ale taky pro dva brněnské motorkáře, kteří se bláhově vydali opalovat na Balaton. V tomhle nečasu tam zdraví nedojedou, to vědí. Až pršet přestane, vrátí se zpátky domů, do té doby si budeme objednávat "szendvice" a "fekete tea".

Stopovat se nedá. Čas utloukáme ve snack baru

Odpoledne se stopovat nedá. Utloukáme čas ve snack baru u pumpy v městečku Mosonmagyaróvár. Já a dva brněnští motorkáři, kteří si bláhově vyrazili k Balatonu. Dnes tam rozhodně nedorazí. (Foceno na mobil.)

Já ale na východ musím, a proto si vpodvečer opět stoupám pod sprchu na kraji silnice. A ono to půjde – tu posun o 10 kilometrů, tu o 15, pak pěšky přes půl města Györu, už se stmívá, a konečně auto do Budapešti.

Mladý šofér Péter se mě pešťskou němčinou zeptá, kde přesně chci vysadit, tak mu němčinou pražskou odpovím, že nevím, ale po svítání hodlám pokračovat na Szolnok, a Péter je té lásky, že mě rovnou hodí k výpadovce.

Ilustrační mapa - Stopem přes krvavý Kavkaz, odkaz vede na všechny články s mapou

Hodinový hotel Ibis

Nejdřív jsem moc vděčný, pak se zděsím. Kam tady zalehnu? U téhle výpadovky totiž začíná východní Evropa, tma, v níž sem tam zazáří prostitutky, bezprizorní kočky, a pár špinavých budek, ve kterých jsou nonstopy... Aha, nonstopy! Tam bych si mohl objednat kafe a někde v koutku si nenápadně zdřímnout, plánuju. Vejdu dovnitř, vrhá se na mě opilá žena a neomylně strká ruku do kapsy u kalhot, v níž nosím pár tisíc forintů. Prudce bábu odstrčím a mrknu na bar, jestli se mě štamgasti zastanou, ale oni se smějí a povzbuzují kapsářku.

Cesta na Kavkaz

Neděle, 15:00
Dnů na cestě: 2
Počet aut: 12
Místo: Cluj Napoca, Rumunsko
Ujeto: 950 km

Vybíhám z boudy a bába za mnou. Normálně mě honí okolo tramvajové točny. Zahlédnu neony hotelu Ibis, tak do něj spěchám, ale nejlevnější pokoj stojí 1 600, tak si jenom sednu do křesla na recepci. Za chvíli usnu, ale v jednu mě budí portýři, že se mám přesunout do svého pokoje. "Jestli tedy totiž vůbec bydlíte..." A tak odkráčím na benzinku, kde se krčím u pultíku s lahví minerálky, píšu tento článek a obávám se poslední tečky, po které bude následovat trpné čekání na úsvit.

Ceny skoro jako doma

Jen lehce od boku si ceny v maďarských forintech dělím deseti, a tak mi vyjde částka v korunách. Káva na pumpě stojí 300 forintů, sendvič v baru 500, marlbora výhodných 640.

Na Petra Čecha je 40% sleva

V Maďarsku už si o jeho dokonalosti nedělají iluze. Na Petra Čecha mají čtyřicetiprocentní slevu. (Foceno na mobil.)



Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...



Slovensko bez turistů. Nejkrásnější dolina Nízkých Tater zeje prázdnotou

Dolina Štiavnica od Štefánikovy chaty

Za nejkrásnější dolinu Nízkých Tater bývá obvykle považována Demänovská dolina s turistickým střediskem Jasná a...

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Turisté si odvážejí z pláží Sardinie písek, úřady rozdávají vysoké pokuty

Ilustrační snímek

Úřady na Sardinii bojují proti turistům, kteří si z tamních pláží odnáší na památku písek, což poškozuje životní...

Další z rubriky

Domy měla špinavé od sazí, teď je Zalipie nejbarevnější vesnicí Polska

V Zalipii překvapí také malovaná kamna.

Na první pohled vypadají zdejší domy jako vystřižené z dětských omalovánek. Lidové malby se tu ovšem objevují na všech...

Za deset dnů 176 kilometrů v horách. Dolomity lákají na unikátní trek

Horské štíty v okolí městečka Sexten/Sesto

Jižní Tyrolsko si v letošní sezoně připravilo pro turisty velkou novinku. Unikátní trasa UNESCO Geotrail Dolomity nově...

Začíná Alka turnaj. Chorvaté si připomínají slavné vítězství proti Osmanům

Na město Sinj dohlíží z místa bývalé pevnosti Panna Marie.

Každý první srpnový víkend bývá v ulicích chorvatského města Sinj k vidění originální rytířský turnaj, který se pořádá...

Najdete na iDNES.cz