Stopem přes krvavý Kavkaz: Dej padesát eur, nebo končíš

  14:35aktualizováno  14:35
Do Oděsy jsem se málem nedostal. Na hranici Podněstří s Ukrajinou jsem se totiž nemohl dohodnout s celníky.

V Oděse jsem se seznámil s kamarádkou Natálií. Měla stejný foťák jako já. | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

Na každém hraničním přechodu se stávám hercem - nasadím co nejpokornější škleb, na dálku všechny zdravím, pas mám otevřený na poslední stránce s fotkou.

V Podněstří ani tohle všechno nepomohlo: "Pojď dovnitř," zve mě celník do malinké kanceláře a hraje si s migrační kartou, kterou jsem při vstupu do země vyplnil a teď bych ji měl odevzdat. "Máš problém," začne. "Tady jsi vyplnil, že chceš Podněstřím jenom projet na Ukrajinu, ale nakonec jsi tu byl přes noc."

Snažím se to celníkovi vysvětlit; na migrační kartě je napsáno, že odjet můžu i dnes. A celník na ten kus papíru cosi připíše. 04:15. "Da, ale měl jsi odjet do čtvrt na pět ráno," ukazuje mi čerstvý nápis. "Jsem ale ochotnej přimhouřit oči."

Otráveně otevřu batoh a položím na stůl pět krabiček cigaret, ale to ho spíš rozčílí: "Co si to dovoluješ, já jsem sportovec. Dej peníze, eura, kolik jich vůbec máš?"

Zapeklitá situace. V tuhle chvíli nemám menší bankovku než padesát eur. "Dej padesát," pokyne celník a vesele říká, že jsme stejně staří - oba prosinec 1977.

"Tak neblázněte," prosím ho. "Já vám přece nemůžu dát padesát, to je spousta peněz."

Při procházce OděsouA celník přestává být veselý. "Tak jdi s krosnou na sluníčko a pořádně si to tam promysli. Buď zaplatíš mně, nebo to budeme řešit úředně, zaplatíš taky a navíc se dostaneš do policejních registrů přinejmenším u nás a na Ukrajině."

Celá situace je bizarní. Půl hodiny stojím na slunci a nikdo si mě nevšímá. Volím taktiku. Vykulím oči a sepnu ruce. Začnu si prozpěvovat Čechomor a pendluju po celnici tam a zpátky. Řidiči se tlemí, policajti taky, ale za deset minut mě ten náboženský fanatik začne vytáčet. "Zachadí!" zve si mě zpátky prosinec 1977. "Padesát nedám," odpovím mu znovu. "Zavřete mě do basy, nedám."

A je to finále: "Dobře," vyřkne ortel. "Vrať se o půl kilometru zpátky do vesnice Pervomaisk a tam zaplať v bance oficiální pokutu."

Risknu to a jdu. "Je tu nějaká banka?" ptám se v Pervomaisku. Prý jediná, a to v bufetu, kde jsem si ráno dával polévku saljanku s chlebem.

Na cestě

Čtvrtek 23.7. 13:00
Počet dnů: 6 dnů
Počet aut: 33
Místo: Ukrajina, Mykolajiv
Ujeto: 1990 km

V bufetu je okýnko, kterého jsem si při snídani nevšiml. A za ním mění slečna valuty. "U vás se asi nepodávají stížnosti, ani pokuty se tu nebudou platit, že ne," ujišťuju se.

Ovšem, že ne.

"Tak víte co?" napadá mě: "Rozměňte mi padesát eur na drobné."

Za chvíli jsme zpátky u celníka, který se ptá: "Vyřešil jsi svůj problém?"

Přikyvuju a podávám mu deset eur. "Maladěc," pochválí mě. Smekne čepici, hodí bankovku mezi desítky ostatních a zase si svou tajnou peněženku nasadí na hlavu.

Oděsa, žena si přepočítává peníze

Oděsa, žena si přepočítává peníze

S nabíječkou na mejdan

Oděsa, výhled z Potěmkinových schodů do přístavu. Do přístavu Oděsa mě veze ve škodovce Jevgenij. Povídá, že Ivan Glinka byl nejlepším trenérem všech dob, po jeho smrti že prý Moskvané nosili květiny na českou ambasádu, a ať si všimnu, že to jde od té chvíle s českým hokejem z kopce.

Oděsa, stánek se suvenýry.Sedmdesát kilometrů rychle uteče, jsme ve městě: "Oděsa má jednu velkou nevýhodu," utrousí Jevgenij, "příliš mnoho hezkých holek, nikdo se tu za volantem nedokáže soustředit... Kamarád žije v Kanadě a vysvětlil mi, proč se té zemi ekonomicky tak daří. Holky tam nejsou nic moc. A tak se všichni soustředí na svoji práci, to by tady nešlo."

Ubytuju se za 200 korun v pokojíku 2x3 metry, který nabízejí v bývalém tramvajovém depu, a pak se procházím. U Puškinovy sochy se za pár drobných můžete vyfotit se živým krokodýlem a na slavných Potěmkinových schodech se sovou, které ustřihli křídla, takže tu celý den trpělivě sedí.

Oděsa, Puškinova socha. Muž nabízí focení s králíky a krokodýlem.

A pak už je tu Černé moře.

Oděsa - kamarádka Natálie Proti mně jde mladá dívka a překvapeně vyjekne: "Vy máte stejný foťák jako já! No a mně se vybil a ztratila jsem nabíječku!"

Času mám dost, takže se seznámíme. Já půjčím Natálii akumulátor, ona mě pozve na večírek do jednoho krásného bytu v centru. Plná lednice piv, hrajeme na kytaru, zpíváme Vysockého.

Oděsa, večírek s Valerií a BorisemMůj nový kamarád Boris recituje Majakovského a nová kamarádka Valerie říká: "Víš, proč jsem si hned zapamatovala tvoje jméno? Tomáš, to je přece hlavní hrdina Nesnesitelné lehkosti bytí, mého nejmilejšího románu..."

Když o půlnoci piva dojdou, koupíme pár staropramenů ve večerce. Od moře se zdvihá vítr, z korun vysokých stromů hustě sněží bílé květy.

Ilustrační mapa - Stopem přes krvavý Kavkaz, odkaz vede na všechny články s mapou

Fotoaparát PowerShot G10 zapůjčila na cestu Tomáše Poláčka firma Canon.

Nejčtenější

Otužilci se vydali na Sněžku ve spodním prádle, dolů je snášeli záchranáři

Sněžka (ilustrační snímek)

Sedm lidí, kteří se rozhodli zdolat Sněžku jen ve spodním prádle, snesli zpět dolů polští záchranáři. Otužilci se na...

Lidé zámek nechtěli, obec ale odolala milionům z prodeje a vítá turisty

Obyvatelé Police zámek nejdříve v majetku obce nechtěli. Památka se však...

Referendum v polovině 90. let dopadlo v Polici na Třebíčsku jasně. Více než osmdesát procent obyvatel obce rozhodlo,...

Jeskyně i podzemní továrny. Výlet do zapomenutého Moravského Švýcarska

Františčina huť v Josefově

Nejenom nejhlubší, ale zřejmě i nejhezčí v celém Moravském krasu je údolí mezi Křtinami a Adamovem. Krása zdejší...

Zachraňte si zadek, posviťte si do tmy. Vánoční dárky pro cestovatele

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Některé dárky pro cestovatele, milovníky lyžování a outdooru nemusí okouzlit cenou, naopak jejich největší předností...

VIDEO: Na co zírá mašinfíra. Dráhou přes údolí a hřebeny Krušných hor

Motorový vůz M 131.1513 ve stanici Vejprty na trati 137

Dnes po železnici projedeme trať 137 z Vejprt do Chomutova. Čeká nás 58 kilometrů dlouhá jízda liduprázdnou krajinou,...

Další z rubriky

OBRAZEM: Deset nej pláží letošního roku. Vítězí Řecko, pak exotika

Ilustrační foto

Bílý písek jemný jako pudr, bujná zeleň, tyrkysová voda a z ní trčící dramatické skály. Není divu, že ty nejlepší pláže...

Půl milionu letadel za pět dní. Letecký provoz o svátcích klidný nebude

Létání o Vánocích

Jestli někdo určitě nebude mít pohodové a klidné vánoce, tak jsou to letoví dispečeři a zaměstnanci na nejvíce...

Vetřelci v křišťálové říši. Adrenalinový výlet po největším ledovci Evropy

Aletschský les je spolu s ledovcem a pohořím Jungfrau pod ochranou UNESCO.

Ledovce určily podobu dnešní Evropy. Žádná jiná síla neměla takovou energii jako ledový krunýř pokrývající před...

Najdete na iDNES.cz