Stopem přes krvavý Kavkaz: Bůh miluje tři sklenice vína

  17:35aktualizováno  17:35
V sobotu ráno jsem chtěl v jihoosetinském městě Cchinvali zahájit disciplínu zvanou rychlostop, jenomže ono se to řekne. Na sever odsud moc aut nejezdí, jedno za deset minut, a mně zastaví řidič náklaďáku Sergej. Je nadšený, protože coby voják sloužil v Lázních Bohdaneč, a hned mě zve na talíř masa.

Cchinvali dnes | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

On-line s Tomášem Poláčkem

"Nemám čas, Sergeji," říkám.

Řidič kroutí hlavou, je ze mě nešťastný. "Tak aspoň skleničku osetinského vína," prosí. Vůbec mě to nepřekvapuje, protože na Kavkaze pije za volantem každý. Pro tyhle chlapy je vodka jako voda. Vypijí flašku a udělají precizní holubičku.

"Tak jednu," nechám se přesvědčit, ačkoli je osm hodin ráno českého času a silného turka bych raději.

na cestě

Počet dnů: 21
Počet aut: 115
Místo: Kerč, Ukrajina Ujeto: 6220 km

Sergej nadšeně zastavuje u boudy s občerstvením a kromě vína objednává také to maso, na kterém jsme se před chvílí nedohodli.

Připijeme na Jižní Osetii. On do sebe hodí sklenku červeného na ex. Já také pár loků, abychom co nejrychleji nastartovali.

"Ještě jednu," říká Sergej a už mě trochu štve. "Tys připil na Osetii a já teď chci připít na Česko, to neodmítneš."

Odmítl bych, kdyby víno nebylo tak dobré. Načež si Sergej olízne rty a praví: "Slyšel jsi někdy o tom, že číslo dvě není zrovna šťastné? Že bůh miluje číslo tři?"

Musím se smát. Rychlostop jsem si představoval jinak...

Stařenka Eteri bydlí i po roce ve stanu

Stařenka Eteri bydlí i po roce ve stanu.

Rodiče nechť se obracejí v hrobě

Vzpomínkou se vrátím o několik hodin zpět. Byl pátek před půlnocí, když se na hlavním náměstí v Cchinvali sešlo pět tisíc nápadně tichých lidí v černém.

I já se tam vypravil a bylo to dobrodružství. Ve městě totiž po válce nefunguje veřejné osvětlení, a tak chodí místní už od soumraku jako světlušky ­- s baterkou v ruce.

Myslel jsem, že si vystačím s mobilem, ale každým pátým krokem zahučím do louže. Zabloudit ovšem nemůžu, tohle hlavní město je velké jako Kutná Hora.

Bacha na miny

Bacha na miny

Saakašvili je vrah - časté nápisy na zničených domech

Saakašvili je vrah.

Ve tři čtvrtě na dvanáct začíná na náměstí program. V onu minutu uplynul rok od chvíle, kdy gruzínský prezident Saakašvili využil situace. Zrovna když celý svět zajímalo zahájení olympiády v Pekingu, Saakašviliho vojsko začalo bez varování bombardovat Osetii.

Nejprve hraje půl hodiny tklivá muzika. Pianistka v černém šátku se do svého rekviem ponořila natolik, že občas do klapek bouchá i bradou. Když dopreluduje, nikdo netleská. Ženy brečí a muži posmrkávají.

Následují proslovy - všichni řečníci se klaní k zemi matkám loňských mučedníků, jak tady říkají svým mrtvým.

Na shromáždění přijeli prezidenti mnoha malých banánových republik, po měsících chůze sem přinesli svatou ikonu pravoslavní mniši z dalekého Tiraspolu, ale největší pozornost na sebe upoutává statný zástupce ruských kozáků, který si bere mikrofon a pomalým, hlubokým hlasem zahajuje řeč. "Saakašvili, Saakašvili," točí rukou, jako by nabíral vodu ze staré studny. "Pokaždé, když se vysloví tohle jméno, nechť se tví rodiče obracejí v zemi a tvé děti, Saakašvili, ty ať se navždy stydí za to, jaké musí nosit příjmení." Sobotní článek z MF DNES na toto téma čtěte ZDE.

Jihoosetská auta ze srpna 2008

Jihoosetinská auta ze srpna 2008

Spi klidně, stopaři

Následující odpoledne mi zastaví autobus, což vnímám jako symbolickou tečku za svým stopováním po Kavkaze.

Postávám u krajnice v severní Osetii, autobus brzdí o 20 metrů dál. Mávám, ať pokračuje, že o něj nestojím. Jenomže řidič čeká tak dlouho, až přehodím krosnu přes rameno a jdu ho pozdravit. "Jsem stopař, víte?" vysvětluji šedovlasému Dagestánci za volantem a on přikyvuje. "Vím. A určitě jsi unavený, takže si sedni k nám a klidně se cestou vyspi."

Je to po třech týdnech divný pocit. Vezu se a s nikým nemusím mluvit. Opravdu můžu bez ostychu usnout a já to taky udělám...
Když po 200 km vystupuji, nutím tomu laskavému Dagestánci peníze. Nic nechce. V horách žijí mimořádní lidé. Už jsem se s nimi rozloučil, tento text píšu na trajektu z Ruska na Krym. Za příštím rohem už je Praha.

Má cesta končí.
Ilustrační mapa - Stopem přes krvavý Kavkaz, odkaz vede na všechny články s mapou



Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...



Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Další z rubriky

Kolo, surf i naháči. Podzimní dobrodružství v portugalském Algarve

Surf: vypadá to tak lehce, ve skutečnosti je to ukrutná dřina.

Na jihu Portugalska opadla spalující vedra a nastává ideální čas pro aktivní dovolenou. Do plážové provincie Algarve,...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Tady se víno sklízí i helikoptérou. Švýcarské vinice Lavaux chrání UNESCO

Přeprava hroznů helikoptérou je často jediné řešení.

Švýcarsko jako vinařská země? Přiznejme si, že už jen toto spojení zní exoticky. Po Albánii je však Švýcarsko druhá...



Najdete na iDNES.cz