Tomáš Poláček

Tomáš Poláček | foto:  Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Stopem do Pekingu 17: Tibeťankám držím palce

  • 53
S nápadem na tento rozhovor jsem se přistihl v nočním klubu, který zářil do ulic města Jin-čchuan (Yinchuan). Pil jsem třetí malé a snažil se vypadat protřele, když jsem skrze diskotékový dým pozoroval dlouhonohé Číňanky, které tancovaly na pódiu před dýdžejem ve spodním prádle...

Vlastně jsem se tvářil dost namyšleně; jako hejsek, který předpokládá, že budou jeho rozumy každého zajímat.

Autostopem do Číny

Redaktor MF DNES Tomáš Poláček se vydal stopem do Číny. Za tři týdny chce dojet do dějiště olympijských her, do Pekingu. Čeká ho deset tisíc kilometrů, jeho cestu můžete sledovat na www.idnes.cz/stop.

Že nebylo slyšet vlastního slova, vyšel jsem na ulici - voněla hroznovým vínem, smaženým masem a ještě něčím neznámým. Zaběhl jsem si ke stánku a koupil falus na špejli za dva juany. Vynikající. Sedl jsem si na lavičku, měsíc hubený, noční holky hubené, pětadvacet stupňů. Mohlo se začít.

Upřímně – vyspal ses ...
... uf, vy už jste opravdu bulvár?

Tak dobře, co si myslíš o vztahu Číny k Tibetu?
Jestli jsem se vyspal s Irinou z Kazachstánu? To víš, že ne.

Jseš zoufalec!
Poslední noc mi sedla na klín a já si uvědomil, že jsem se v Praze nedávno zamiloval, a tak se podle toho musím chovat.

Nebyla Irina naštvaná?
Blázníš? Tohle holkám přece imponuje ... Cítí, že bys je chtěl, ale že zároveň nejsi zvíře a dovedeš se ovládat. Nepovídal sis s nima tak hezky celej den jen proto, abys je pak dostal.

Ty seš fakt chytrák ...
Hmm. Já to prostě viděl, jak je Irina ráda, že jsem z ní neudělal děvku. Ona ti mi od tý doby volá a starostlivě se ptá, jestli ještě žiju.

Nechce se provdat do Čech?
Nechce. Nemá pas. A asi ho mít nikdy nebude.

Čtěte 14. srpna v magazínu DNES

Ilustrační foto

Velkou reportáž o cestě Tomáše Poláčka do Pekingu i s fotogalerií všech řidičů, kteří ho vezli, najdete ve čtvrtek 14. srpna v Magazínu DNES.

Jaký jsou Číňanky?
Problém je, že už jsem vypil pár piv...

Tři malý.
Ty mi to nebudeš věřit, ale jsem nadšenej. Tohle je nepříjemnější překvapení cesty, protože mně se čínský prodavačky v našich obchodech nelíběj. Zato tady – vždyť jsi viděl ty tanečnice. Nádherný postavy, moderní účesy, minisukně, vysoký podpatky...

... chováš se jako úchyl, radši mluvme o stopování.
O čem?

O tý stovce aut, kterou jsi zatím jel.
Beze srandy – já úplně zapomněl, že stopuju. Celý pondělí se pěšky courám po městě.

Cos viděl?
Celkem slušnej program: ráno mezi mnichy v buddhistickým klášteře, v poledne na muslimský bohoslužbě v mešitě, odpoledne jsem nakupoval, večer baby. Čína je velká.

Cos nakupoval?
Třeba brašnu Diesel za osm dolarů, parádní.

Myslíš, že je to originál Diesel?
Je lepší než Diezel.

Opravdu je ten stop tak jednoduchej, nebo zase machruješ?
Byla by to otázka za deset milionů: Kde se stopuje líp, v Turecku, v Kazachstánu, nebo v Číně?

A správná odpověď?
Právě, že ji neznám, i když jsem všechny ty země projel. Zastaví ti v nich každej.

A řidičům se neplatí?
Místní platěj, bohatej cizinec nemusí. Svět je nespravedlivej.

Na kolik vlastně výlet stopem do Pekingu přijde?
Za šest tisíc koupíš víza, za šestnáct letenku z Pekingu do Prahy. Pak už záleží na tobě; jaks viděl, já piju předražený třetinky po dvaceti juanech.

A kdybych byl student, kterýmu cestu nesponzoruje redakce, jakej bych potřeboval rozpočet?
Určitě by se to dalo projet s pěti sty dolary. Každej den bych jedl v restauraci a obden spal ve slušným hotelu.

Myslíš, že jedeš do Pekingu v rekordním čase?
Vůbec ne. Jsem si jistej, že by se těch deset tisíc kilometrů dalo zvládnout za patnáct dnů. Jen nevím, co bych z toho měl.

A co si teda myslíš o vztahu Číny k Tibetu?
Tibetskejm holkám bych přál, aby byly hezčí a žádanější, než jsou ty čínský. Ale bude to moc těžkej boj.

Úterý, 5. srpna v 10:00

Tomáš Poláček je v čínském městě Wuda.
POLOHU V MAPĚ NAJDETE ZDE
Ujel 8 980 kilometrů, stopnul už 100 aut.

Šílený výlet