Stopem do Pekingu 16: mé jméno je Tulák

  11:12
Zastavil jsem na dva dny v milionovém městě Jin-čchuan (Yinchuan), které leží na Žluté řece. Nechybí mi nic, krom maličkosti – horké kávy. Určitě ji někde mají, ale nejspíš ve skrytých dvorech. A nebo na střechách.

Z Yinchuanu to už do Pekingu není daleko. | foto: Profimedia.cz

Zajedu si do tichého buddhistického kláštera, který je kousek za městem. Všude doutnají vonné tyčinky a zlatě se třpytí rozesmáté sochy tlouštíků. Božský klid, který kazí jenom mniši v tílkách a žlutých pumpkách – asi jim došly kapesníky. Hlasitě smrkají přímo na dláždění. Zacpou si jednu dírku, vydechnou, pak druhou...

Autostopem do Číny

Redaktor MF DNES Tomáš Poláček se vydal stopem do Číny. Za tři týdny chce dojet do dějiště olympijských her, do Pekingu. Čeká ho deset tisíc kilometrů, jeho cestu můžete sledovat na www.idnes.cz/stop.

V jídelně, která vypadá jak třída v obecné škole, dostanu jídlo – jsem rád, že konečně něco bez masa. Miska rýže, miska tofu, miska čaje. Kafe nemají ani tady. Peníze si nevezmou, prý mám něco hodit do pokladny Buddhovi.

Krádež na hlavní třídě
Do Jin-čchuanu mě přivezl v nablýskaném audi student ekonomie Lance. Konečně někdo hovoří anglicky, budu moudřejší! Hned udělám botu: "Máš bráchu nebo ségru?" ptám se a Lance za otázka zarazí. "Neblázni, vždyť tady máme pořád ještě politiku jednoho dítěte. Pochop – je nás strašně moc."

Lance se, samozřejmě, nejmenuje Lance, to je jen anglická verze čehosi nevyslovitelného. Teď povídá: "A ty už máš nějaké čínské jméno?" Zavrtím hlavou, on se zamyslí, a už mě křtí: "Tak jestli chceš, odteď budeš Siao Jao (Xiao Yao). Je to jako Tulák. Svobodný cestovatel."

Beru. Odteď mě tedy vyslovujte siou jau.

Budoucí ekonom zavolá přátelům a pozve mě do restaurace, kde kuchař vyloví z akvária rybu a za půl hodiny ji máme na stole, vedle dalších osmi jiných s masem, zeleninou nebo jarními závitky. Všichni se štítivě šklebí, když požádám o porcelánovou lžíci a nabírám si k rýži hlavně omáčky. A tři čtvrtiny jídla nakonec, jako vždy, zůstanou netknuty – zvláštní zvyk. Lance mi vysvětluje: "Vím, že v Evropě někdy platíte každý zvlášť, ale to u nás neexistuje. Vždy zaplatí jen jeden za všechny ostatní."

Vrátíme se k černému audi, a když se usadíme, strnu. Já rozsedl nějakou vázu!

Zvednu zadek a není to váza, nýbrž okýnko. Kdosi nám za tu hodinu na rušné ulici vykradl auto a Lance má slzy v očích. Přišel o foťák, o batoh, o doklady, o klíče. Mně je trapně, protože jsem si všechny své cennosti – netuším proč – vzal s sebou do hospody. "To je tady celkem normální," vyslechnu si. "Ani nebudeme volat policajty, to nemá cenu. Počkáme si jenom na pojišťováky."

Prasátko, domeček, srdce
Na byrokracii narážím hlavně po hotelech – slečny recepční jsou někdy samy zoufalé z toho, že mě asi nemůžou ubytovat, protože se moje jméno nenachází v jakémsi počítačovém registru.

Ale já před nimi stojím jako socha – vy umíte jenom čínsky, já vám nerozumím, tak mě uložte, jinak se nehnu.

Nakonec vždy zvítězím, ale včera to trvalo půl hodiny. Slečna chtěla vyplnit dva dlouhé formuláře a nutila mě, ať se podepíšu čínským písmem. Jenže já se zatím coby Tulák podepsat neumím! Nakreslil jsem tedy do kolonky človíčka, prasátko a srdce, recepční si oddychla a konečně mi otevřela pokoj s postelí, ve které na mně pak komáři spáchali sto a jeden atentát.

Olympiáda netáhne
Po pěti dnech mám pocit, že je Čína nefotogenická země. Taková, jakou ji známe z médií, se nelíbí ani mně – každé ráno například v hotelích užasle sleduju přímý přenos z olympijské štafety. Nevkus! Křečovité úsměvy běžců, povinné fandění vlajkonošů kolem cest, vítězná gesta, všude rudá barva. Klidně bych se ještě válel v posteli, ale na tohle nemám žaludek. A vůbec – alespoň se dostanu dřív na stopa.

Zvláštní je, že tuhle odpudivou, úzkoprsou, totalitní Čínu ve skutečnosti nikde nemůžu objevit. Sochy a obrazy Mao Ce-tunga jsem zatím neviděl, policii jsem lhostejný, ačkoliv jiného turistu jsem na cestě zatím nepotkal, a když vyjedu z hor a pouští, v každém městečku jsou internetové kavárny.

Jel jsem po Číně třiceti auty a trochu už poznal domorodce. Olympiáda je nijak zvlášť nezajímá, stejně jako politika. Zastavují mi hlavně vrstevníci, mladí kluci. Od těch českých se liší jenom tím, že mají o trochu lepší auta a mobily a o dost hlasitěji zívají, kýchají a posmrkávají.

V pití jsme lepší
Trvalo tři dny, než jsem si na Čínu zvykl – musel jsem zvolit taktiku. Naučit se jména nejbližších měst v čínském písmu. Dát každé ráno tři dolary taxikářům, aby mě odvezli na výpadovku. A pak... Přísahám, na žádné auto jsem nečekal déle než čtvrt hodiny.

Dnes už vím, že olympiádu stihnu, a tak se loudám podél Velké zdi, která mi připadá pod těmi nekonečnými pouštními horami malinká, a podél Žluté řeky plné lodiček a ostrovů. Vlastně jen jedno mi tu vadí, Číňani asi nedovedou pít.

O víkendu mě jedna rodina v městečku Gulang pozvala na rodinnou oslavu s karaoke, ale po jedné lahvi vínovice už se chlapi motali s rozepnutými poklopci a k tanci nutili partnerky násilím. Diskžokej se pomátl a ukončoval písně po půlminutě, tak jsem dopil pivo a šel raději koukat na štafetu.

Pondělí, 4. srpna v 10:00

Tomáš Poláček je v čínském městě Jin-čchuan (Yinchuan).
Ujel 8 850 kilometrů, stopnul už 99 aut.

Šílený výlet

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Láska na druhé sousto. Japonská kuchyně je plná nástrah i úžasných chutí

28. března 2024

Seriál Když jede člověk do Japonska, nevezme si s sebou zásobu paštik, to se rozumí tak nějak samo sebou....

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...