Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stopem do Pekingu 12: české pivo a kazašský jazzrock

  11:56aktualizováno  11:56
Řidič se jmenoval Serik a vezl mě do Almaty. Na zadním sedadle měl tři malé děti, které vřískaly, a když náhodou usnuly, zajel Serik na parkoviště a zdřímnul si s nimi.

V Almaty vyjel Tomáš Poláček lanovkou do okolních hor. | foto: Profimedia.cz

Vysadil mě až ráno. Na kraji města, přímo před hotelem s půvabným názvem "Pole zázraků". A vskutku, zázraky! Mám tu vanu a v první chvíli teče teplá! Za oknem zasněžené hory, mé první kopce od Českomoravské vrchoviny!

Autostopem do Číny

Redaktor MF DNES Tomáš Poláček se vydal stopem do Číny. Za tři týdny chce dojet do dějiště olympijských her, do Pekingu. Čeká ho deset tisíc kilometrů, jeho cestu můžete sledovat na www.idnes.cz/stop.

Večeře pro Šeherezádu
Zavolal mi Azat Tokpanov, napůl Kazach, napůl Uzbek, a že se sice neznáme, ale on prodává české pivo, a tak by mě rád pohostil.

V Almaty je vedro, že se vám v trolejbuse nechce mluvit. Vzduch se nepohne a já mířím do centra na schůzku. Historické památky nečekám a žádné tu nejsou - všechno staré pohřbilo zemětřesení.

A už přijíždí Azat. Až dosud jsem si na stopu s každým tykal a říkal mu, "ty vole," ale tohle je manažer, který se chová zdvořile jak ke Klausovi - trochu mě to znervózňuje: "Vítejte v Almaty. Pokud máte zájem, rád bych vás vyvezl do hor a potom pozval na večeři."

Za půl hodiny už mi je zima a na lanovce kývu nohama směrem k ledovcům. Úplné Alpy, říkám si. Azat vypráví o zlých vlcích a lavině, která roku 1966 zasypala město. Podívám se dolů. Město hluboko pod námi zamlžil smog.

Moje nejistota se ještě zvýší, když Azat zaparkuje u restaurace "Alaša", která vypadá jako sultánský palác pro Šeherezádu. Předvádí se tu provazochodec, kokrhají křepelky a zženštilí číšníci v krojích se nám klaní.

Vůbec netuším, co si mám dát. Namátkou vyberu "manty" a přinesou takové větší pelmeně. V taštičkách těsta je nakrájené jehněčí maso, k tomu bílý jogurt, čili, salát. Všichni tu kouří vodní dýmky, ale Azat působí tak slušně, že se mu bojím říct. Tak aspoň nasávám tu krásnou jablečnou vůni...

Mimochodem, jabloňových sadů kolem Almaty výrazně ubývá. Místo stromů tu teď rostou nóbl hotely.

Na famózním koncertě
Při loučení mi dá Azat konečně i dárek: basu vlažných plzní, vyráběných v Rusku. Dojme mě to, ale připadám si jako kdysi Neruda: "Kam s tím?"

Naštěstí potkám Petra, Pražáka, který v Almaty třetím rokem prodává vany a sprchové kouty. "Vezmu tě do Soha na koncert," nabízí.

Aby mi udělal radost, pozve i největší zdejší roštěnku, židovku Lejlu. "Nikdy nepochopím, proč tu ženský stráví před obyčejnou večerní hospodou tři hodiny u zrcadla," stěžuje si Petr. Ale v případě Lejly za to děkuju všem bohům, o kterých jsem už cestou slyšel.

Osmicentimetrové oranžové nehty. Obočí přes celé čelo. Když ji pohladím po ruce, připadám si jako na Hedvábné stezce - však na ní taky jsem.

Kapela hraje famózní jazzrock, nadšeně ji chválím Petrovi. Směje se: "Sis myslel, že bych tě vzal na nějakou kravinu? Hele, já kdysi zakládal kapelu Lucie, to bylo ještě za Michala Penka..."

A tak se konečně dozvím, proč vlastně Lucie: "No, my s Robertem Kodymem jsme tehdy byli zabouchlí do Lucie Zedníčkový," vzpomíná Petr. A po pátém pivu si spolu přezpíváme celou první desku Lucie: "Už se nechcem nikdy vracet/tam, kde nám bylo mizerně..."

Zase nic
Když se vrátím po půlnoci do zázračného hotelu, piští tu na padesát polonahých děvčat. Použitá jsou za padesát, luxusní za sto dolarů, ale holky, já jsem po svém odpočinkovém dni v Almaty úplně hin.

Anebo?

Projdu středem a ony jenom nechápavě koukaj. Žádná se mi nenabídne.

Úterý, 29. července ráno

Tomáš Poláček je v kazašském městě Saryözek severně od Almaty a míří k čínským hranicím.
POLOHU NA MAPĚ NAJDETE ZDE
Ujel 6 210 kilometrů, stopnul už 73 aut.

Šílený výlet



Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...



Slovensko bez turistů. Nejkrásnější dolina Nízkých Tater zeje prázdnotou

Dolina Štiavnica od Štefánikovy chaty

Za nejkrásnější dolinu Nízkých Tater bývá obvykle považována Demänovská dolina s turistickým střediskem Jasná a...

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Turisté si odvážejí z pláží Sardinie písek, úřady rozdávají vysoké pokuty

Ilustrační snímek

Úřady na Sardinii bojují proti turistům, kteří si z tamních pláží odnáší na památku písek, což poškozuje životní...

Další z rubriky

Do Pákistánu prý jezdí jen hlupáci, ale Žlutý cirkus si to stejně užil

Babu, trabant, který se nikdy nezastavil, se nám začal rozpadat. Čím dál jsme,...

Skoro čtvrt roku jsme cestovali Indií. Bylo to krásné, bylo to intenzivní, ale bylo toho dost. Před námi je Pákistán,...

Domy měla špinavé od sazí, teď je Zalipie nejbarevnější vesnicí Polska

V Zalipii překvapí také malovaná kamna.

Na první pohled vypadají zdejší domy jako vystřižené z dětských omalovánek. Lidové malby se tu ovšem objevují na všech...

Chcete vidět Černobyl na vlastní oči? Máme návod k použití

Před opuštěním zóny absolvují návštěvníci dozimetrickou kontrolu.

Pozůstatek černobylské tragédie dnes ukazuje následky společenského selhání i panenskou přírodu. Proč stojí za to...

Najdete na iDNES.cz