Z mezinárodního rychlíku, který zastavil na Wilsonově nádraží v Praze, vynesli těžce nemocného člověka. Bylo 12. května 1927. O deset dnů později ten muž zemřel. Z jeho pozůstalosti se pak ztratil nedokončený rukopis knihy, věnované dalekým krajům, odkud se vracel. Jinou obsáhlejší výpověď o svém působení nezanechal. Možná proto se u nás skoro zapomnělo na lovce, cestovatele a vůdce výprav Richarda Štorcha. Přesto mu nepochybně patří místo v cestovatelské "dvoraně slávy".
Narodil se roku 1877 v Horažďovicích a po absolvování obchodní školy se stal úředníkem Všeobecné nemocnice v Praze. Tehdy ho nadchl fantastický plán přítele Bedřicha Machulky, o dva roky staršího studenta a náruživého čtenáře Holubových a Vrázových cestopisů. Nešlo o nic menšího, než o výpravu do tajemného srdce Sahary, legendami opředeného pohoří Tibesti, kam do té doby nepronikl žádný Evropan. Roku 1898, po dvou letech příprav, vycestovali oba mladíci do Tripolisu. S poloprázdnou kapsou, zato plni odhodlání. Náraz na tamní tvrdou realitu je sice donutil zrevidovat původní plán, ale v Africe vytrvali. Aby se uživili a získali nějaké prostředky navíc, začali obchodovat s drobným exotickým zvířectvem pro různé zoologické zahrady a teraria. Časem zkusili štěstí i jinde, někdy společně, někdy každý zvlášť. Jejich lovecké a výzkumné cesty vedly na Madagaskar, Ceylon a Seychely, do Indie i zemí Středního východu, ale hlavně po Africe. Hlavní základnou se jim stal súdánský Chartúm, později keňské Nairobi, střediska oblastí tehdy obzvlášť bohatých na zvěř. Oba se postupně vypracovali na známé a uznávané znalce africké přírody i obyvatelstva, a také vyhledávané vůdce velkých loveckých výprav - safari - v dobách, kdy byly ještě opravdu náročným dobrodružstvím. Ke Štorchovým zákazníkům patřili členové rozvětvené bankéřské rodiny Rothschildů a další boháči. Vodil je hlavně na lov velké zvěře - lvů, slonů, nosorožců, buvolů, žiraf, antilop atd. Vysloužil si lichotivě míněnou přezdívku "český Buffalo Bill". Ale popravdě řečeno, s legendárním lovcem a zvědem časů amerického Divokého západu měl společné jen udivující stopařské schopnosti a přesnou mušku. Nikdy se nepodílel na bezohledném, kořistnickém vybíjení divoké zvěře, naopak, nesmlouvavě dbal na dodržování ochranářských regulí, které od začátku 20. století zaváděla především britská koloniální správa. Místo buffalobillovských Wild West Show nezištně obohacoval pražská muzea (jmenovitě Národní a Náprstkovo) vzácnými přírodními i národopisnými exponáty. Štorch vodil po neprobádaných končinách Afriky také výpravy vědecké. Tou nejvýznamnější byla rakouská expedice napříč Ugandou k vyhaslé rovníkové sopce Elgon (4321 metrů) v letech 1911-12. Po první světové válce usnadnily přístup k africkým lovištím automobily a letouny. Patnáct let v tropech však podlomilo zdraví Richarda Štorcha natolik, že si další cesty už nemohl dovolit. V letech 1927-27 se ještě nechal zlákat k výpravám na Horní Nil, ale špatně to dopadlo. Bedřich Machulka přežil svého druha o 27 let a napsal objevnou knihu "V Africe na stezkách zvěře". Vyšla v Praze roku 1955, krátce po autorově smrti. Jejími stránkami prostupuje i životní příběh "českého Buffalo Billa".
Narodil se roku 1877 v Horažďovicích a po absolvování obchodní školy se stal úředníkem Všeobecné nemocnice v Praze. Tehdy ho nadchl fantastický plán přítele Bedřicha Machulky, o dva roky staršího studenta a náruživého čtenáře Holubových a Vrázových cestopisů. Nešlo o nic menšího, než o výpravu do tajemného srdce Sahary, legendami opředeného pohoří Tibesti, kam do té doby nepronikl žádný Evropan. Roku 1898, po dvou letech příprav, vycestovali oba mladíci do Tripolisu. S poloprázdnou kapsou, zato plni odhodlání. Náraz na tamní tvrdou realitu je sice donutil zrevidovat původní plán, ale v Africe vytrvali. Aby se uživili a získali nějaké prostředky navíc, začali obchodovat s drobným exotickým zvířectvem pro různé zoologické zahrady a teraria. Časem zkusili štěstí i jinde, někdy společně, někdy každý zvlášť. Jejich lovecké a výzkumné cesty vedly na Madagaskar, Ceylon a Seychely, do Indie i zemí Středního východu, ale hlavně po Africe. Hlavní základnou se jim stal súdánský Chartúm, později keňské Nairobi, střediska oblastí tehdy obzvlášť bohatých na zvěř. Oba se postupně vypracovali na známé a uznávané znalce africké přírody i obyvatelstva, a také vyhledávané vůdce velkých loveckých výprav - safari - v dobách, kdy byly ještě opravdu náročným dobrodružstvím. Ke Štorchovým zákazníkům patřili členové rozvětvené bankéřské rodiny Rothschildů a další boháči. Vodil je hlavně na lov velké zvěře - lvů, slonů, nosorožců, buvolů, žiraf, antilop atd. Vysloužil si lichotivě míněnou přezdívku "český Buffalo Bill". Ale popravdě řečeno, s legendárním lovcem a zvědem časů amerického Divokého západu měl společné jen udivující stopařské schopnosti a přesnou mušku. Nikdy se nepodílel na bezohledném, kořistnickém vybíjení divoké zvěře, naopak, nesmlouvavě dbal na dodržování ochranářských regulí, které od začátku 20. století zaváděla především britská koloniální správa. Místo buffalobillovských Wild West Show nezištně obohacoval pražská muzea (jmenovitě Národní a Náprstkovo) vzácnými přírodními i národopisnými exponáty. Štorch vodil po neprobádaných končinách Afriky také výpravy vědecké. Tou nejvýznamnější byla rakouská expedice napříč Ugandou k vyhaslé rovníkové sopce Elgon (4321 metrů) v letech 1911-12. Po první světové válce usnadnily přístup k africkým lovištím automobily a letouny. Patnáct let v tropech však podlomilo zdraví Richarda Štorcha natolik, že si další cesty už nemohl dovolit. V letech 1927-27 se ještě nechal zlákat k výpravám na Horní Nil, ale špatně to dopadlo. Bedřich Machulka přežil svého druha o 27 let a napsal objevnou knihu "V Africe na stezkách zvěře". Vyšla v Praze roku 1955, krátce po autorově smrti. Jejími stránkami prostupuje i životní příběh "českého Buffalo Billa".
