Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Štědrý večer v Betlémě. Zeď, ostnaté dráty a Ježíš na prodej

  8:00aktualizováno  8:00
Mráz, vynikající kebab a bouřlivý ohňostroj, to jsou mé nejostřejší vzpomínky. Čtyřiadvacátý prosinec jsem loni projedl a propil v ulicích palestinského Betléma. Tam, kde se podle Bible narodil Ježíš. Tady jsou mé zápisky.

Betlém, chrám Narození Páně. Chrámová krypta, nejposvátnější křesťanské místo na světě. Tady se narodil Ježíš. | foto: Isifa

Štědrodenní rozbřesk v jeruzalémském hostelu na Olivové hoře. Hučím do arabského recepčního, že už druhý den na pokoji mrzne a ze sprchy ani nekápne. Tváří se, jako kdyby o vodě nikdy neslyšel, natož o teplé. Jen se uculí a pošoupne na stolku stojan s umělým vánočním stromkem – jediným, který jsem zatím v Jeruzalémě viděl. Jdu zajíst vztek bílým arabským chlebem.

Do Betléma zajíždí z arabské části Jeruzaléma městský autobus, který končí u zdi odsekávající Izrael od Palestiny. Sedmisetkilometrová, sedm metrů vysoká arogantní hradba betonu a v ní checkpoint – hraniční přechod upletený z plechu, zátarasů, kamer, zamřížovaných turniketů a vojenských samopalů. Postavili ji Židé, prý na obranu proti palestinským sebevražedným atentátníkům. Berlínská zeď, o které se v západním světě ze slušnosti nemluví.

Zeď mezi Izraelem a Palestinou. Na betlémské straně čekají taxikáři ve žlutých mladoboleslavských octaviích. Na Štědrý den chtějí vydělat nejvíc šekelů v roce.

Zeď mezi Izraelem a Palestinou. Na betlémské straně čekají taxikáři ve žlutých mladoboleslavských octaviích. Na Štědrý den chtějí vydělat nejvíc šekelů v roce.

Zapomněl jsem – nejsem tu sám. Ještě na hotelu se na mě nalepil ortodoxní katolík Adrian. Asi třicetiletý kluk s kanadským pasem, který pracuje pro švýcarskou firmu a tvrdí, že umí deset jazyků. "Nevíš, jak se dostat do Betléma?" oslovil mě česky, když mě slyšel telefonovat. Prý ho šéf kdysi poslal na stáž do Kladna. Holku nemá, peníze ano a do Betléma se vydal na pouť. V nemoderním kabátku vypadá bezbranně a je tak přeslušný a dobrosrdečný, že by dravým taxikářům v arabských šátcích číhajícím za zdí odevzdal celou výplatu a ještě by se omluvil, že víc nemá.

"Do Betléma? Padesát šekelů!" křičí taxikáři u žlutých octavií. Jindy by začínali na třiceti šekelech, ale na Štědrém dnu se dá vydělat, a tak o dost navýšili sazbu. Smlouváme. Dvakrát naoko uraženě odcházím, končíme na férových šesti šekelech, což je asi třicet korun, a nasedáme.

Do Betléma se na Štědrý den sjeli skauti z celé Palestiny

Do Betléma se na Štědrý den sjeli skauti z celé Palestiny

Jeruzalém, autobusové nádraží

Jeruzalém, autobusové nádraží

Plech, kámen a ostnatý drát

Betlém je maličký, náměstí je na dohled, první domy naléhají vlastně už na zeď. Betlém je skalnatý ostroh bez stromů zastavěný okrovými a šedivými kostkami jako z lega. Každá má na střeše klimatizační bednu a okolní pozemky ohraničují ploty z vlnitého plechu a ostnaté dráty.

"Dál nejedu! Vjezd do města zavřeli vojáci, protože přijede prezident a vláda," zapře se taxikář a vyhodí nás u zátarasů asi kilometr před centrem.

Musíme pěšky. Táhlá městská ulice, která je už plná turistů, prodavačů a dětí v červených kostýmech svatého Nicholase, se klikatí vzhůru a končí přímo pod Chrámem Zrození Páně. "Zrobíš mi fotku?" ptá se Adrian, nutí mi svůj kompakt a mačká se do záběru, aby byl na obrázku vidět i s kostelní věží.

Chrám není architektonicky vůbec zajímavý, ale pod oltářem je krypta, kde se měl údajně narodit Ježíš. Mimo sezonu sem zabrousí pět turistů do minuty, na Štědrý den se ale pochopitelně stojí fronta. Když vystojíme frontu, sestoupíme po masivních kamenných schodech do podzemí. Jeden, dva, tři kroky – a tohle je vše?

Krypta není větší než babiččin sklípek, pod stropem čmoudící kadidla jištěná horolezeckými pavouky a hučící klimatizace, která nasává sladký dým.

Krypta v chrámu Narození Páně. Vypadá jako sklípek, tady se prý narodil Ježíš. Na Štědrý den se tu nedá hnout.

Krypta v chrámu Narození Páně. Vypadá jako sklípek, tady se prý narodil Ježíš. Na Štědrý den se tu nedá hnout.

Stěny jsou obložené béžovými, bílými a zlatými prošívanými látkami, které vypadají hůř než lacině, a u podlahy se nachází zvláštní "loutkové divadlo" bez opony, kde chybí jen poskakující kašpárek. Tam prý malého Ježíše položili.

Poutníci se urputně tlačí do krypty, jako kdyby tu měl za dvě minuty skončit výprodej. Když se dostanou k "loutkovému divadélku", klekají si a místo líbají, fotí se s ním. Kněží tomu šílenství trpělivě přihlížejí a v desetiminutovém intervalu přicházejí sbírat shluky zapálených tenkých svíček, které sem věřící přinášejí, a jako odpad je vynášejí ven z krypty.

Ježíš na prodej

Na náměstí Jesliček před kostelem defiluje slavnostní průvod – šiky skautských oddílů. V čele vždy nesou dva skauti palestinskou a vatikánskou vlajku a ostatní hrají na dudy a bubnují. Překračují přitom kilometry kabelů, které krmí kamery televizních štábů.

Je teprve jedenáct a už je tu aspoň čtyřicítka televizáků, nejvíc z katolického Polska, Itálie a Filipín.

"Zrobíš mi fotku?" ptá se zase Adrian, a tak ho cvaknu s palmami a mešitou, která tu stojí jako protipól křesťanskému kostelu. Pro novináře, který musí běžet sem a hned zase támhle, je tenhle zbožný kluk jako koule na noze. Když zjistí, že jsem ateista, je nešťastný. "Proč nevěříš? Slunce jednou zhasne a materiální radosti zmizí," káže mi opatrně. Nevím, co mu na to říct. Chvíli na to chce "zrobit" další fotku.

Běží za mnou i do velkoobchodu s upomínkovými předměty Th ree Arches Souvenir Shop, což je chladnokrevně vybudovaný supermarket s upomínkovým smetím.

Betlém, obří obchody se suvenýry

Betlém, obří obchody se suvenýry

"Vítejte v Betlémě, kde se narodil Ježíš!" ujme se prodavač slova pokaždé, když se dovnitř nahrne zájezdový autobus. Obřadně se postaví doprostřed hloučku a nabízí poutníkům: truhličku se stříbrným křížem na víku, plastového Ježíška v imitaci borovicové kůry (v pěti různých velikostech), propisovačky s logem BETHLEHEM, svaté obrázky, hrnečky i celé servisy nádobí.

Výklad končí výhodnou nabídkou řetízku s Ježíškem. Když koupíte jeden, máte druhý zdarma. "Takto se pohodlně zapne a odepne. A nyní, prosím, vybírejte!" oznamuje tónem teleshoppingového mága. Pár turistů zdvořile zatleská.

Zatímco Adrian nakupuje svaté obrázky, já se vytratím. Není to fér, ale nemůžu jinak, kamaráde. Cestovní kanceláře vždy vyvrhnou turisty na náměstí, nacpou je do chrámu a už je zase zahánějí do autobusu. Škoda pro ně, nad náměstím jsou úžasné, tisíc let staré uličky starého Betléma.

Trh s pomeranči, rozpáranými kůzlaty i televizory vystavenými na rozložených krabicích, taky bufety s kebabem a falafelem, dvě řeznictví s vepřovými flákotami (to proto, že třetina obyvatel betlémských Palestinců jsou křesťané) a krámky. Vánoční spotřební hity dle betlémských parametrů: velikonoční čokoládoví zajíci, chlupaté pantofle, plyšoví velbloudi a mobilní véčkové telefony.

Palestinci jsou sice hluční, ale přátelští a pohostinní lidé. Zákeřní atentátníci, jak je známe z televize? Šílenci? Nechci věřit. Jedna věc mi však dost vadí. Ve všech prospektech, pohlednicích a letácích Palestinci upozorňují na nespravedlivou židovskou zeď, která zosobňuje šikanu. Možná to tak je. Dávají to ale najevo tak urputně, že z toho páchne propaganda. A tu fakt nemám rád.

Když mluvíte s Židy, říkají: "Palestinci nás nechtějí pouštět na jejich území." Palestinci: "Ne ne, Židé lžou, cesty do Palestiny jim zakazuje jejich vláda."

Tak kdo lže? Každopádně Vánoce v Betlémě jsou pro Palestince také příležitostí, jak dát světu vědět o jejich problému. A svátek narození Ježíše je až v druhém plánu. Nebo až ve třetím, po byznysu?

Betlém. Chrám, kde bude půlnoční mše, se začíná zaplňovat poutníky s pozvánkami. Venku dohlíží na pořádek armáda.

Betlém. Chrám, kde bude půlnoční mše, se začíná zaplňovat poutníky s pozvánkami. Venku dohlíží na pořádek armáda.

Křesťanská divočina

Po setmění se mám zastavit na řízek a bramborový salát u české tlumočnice Lenky Hazbounové. Její manžel je betlémský radní a slíbil mi novinářskou akreditaci na půlnoční mši. Bydlí kousek pod náměstím.

Cestou jako ve zlém snu potkávám bloudícího Adriana – je šťastný, že mě zase našel. Zvoním u Hazbounových a očima se omlouvám zaskočené překladatelce, že jsme dva. Adrian jí odvypráví svůj životní příběh, jak se naučil deset jazyků, překladatelka se tváří rozpačitě, ale když na ni Adrian promluví japonsky i srbochorvatsky, asi uvěří.

Když mi překladatelka předává akreditaci, Adrian je smutný. Já neznaboh na mši můžu. V duchu ho proklínám, ale láme mi to srdce. "Nemáte ty akreditace dvě?" říkám překladatelce. Ta už mě určitě nikdy na večeři nepozve.

V deset večer není na betlémském náměstí k hnutí. Kolem pódia, kde vystupují sbory z celého světa, se tísní tisíce lidí. Proplétáme se mezi nimi, čajovými samovary, stánky s vařenou kukuřicí a kotlíky s masem. Mrzne, fičí vítr, ale caparti dovádějí s nafukovacími balonky a město divoce huláká a bliká červenými, žlutými a zelenými žárovičkami. Příchod Spasitele tu oslavují bouřlivě. Vypadá to sice jako matějská pouť, ale po dvou pivech a večeři se mi tu opravdu líbí.

Betlém

Pohled na Betlém z centra města

Poutník Adrian Harysim. Můj souputník během štědrovečerní reportáže. Chtěl se fotit i tady, na železy obehnané izraelskopalestinské hranici.

Můj souputník během štědrovečerní reportáže Adrian Harysim

K chrámu se táhne nekonečná fronta lidí se vstupenkami. Mše se bude konat v kostele sv. Kateřiny v těsném sousedství chrámu Narození Páně.

Tolik lidí se přece dovnitř vejít nemůže! uvažuju a tahám z tašky propisovačku. Musím na akreditace napsat jména.

Adrian je v rozpacích: "Ale já nejsem novinář a nepracuju v MF DNES," váhá.

"Tak seš odteď náš kanadskej korespondent!" říkám.

Betlém, náměstí. Pod stříbrnou betlémskou hvězdou zpívají na pódiu sbory. Půl náměstí zaplnily televizní štáby

Betlém, náměstí. Pod stříbrnou betlémskou hvězdou zpívají na pódiu sbory. Půl náměstí zaplnily televizní štáby

Udusit se na mši

Za půl hodiny procházíme bezpečnostním rámem jako na letišti, vcházíme do kostela. Je tu tak těsno, že se nemůžeme pohnout, ale dovnitř se bezohledně cpou stovky dalších poutníků.

Mladí kluci zrovna jako Adrian, ale i osmdesátileté vrásčité ženy. Do toho začnou strážci z ochranky běsnit, vyhánějí lidi do stran, aby vytvořili koridor pro příchod palestinského prezidenta Abbáse. Někteří poutníci omdlévají, klekají si, po dvou usedají do zpovědnic.

Jsou tu vlaječky USA i Německa. Výprava z Tanzanie vypadá kvůli legračním čepičkám jako mateřská škola. Kostel už je beznadějně přecpaný, přesto odoláváme další nárazové vlně těl. A do toho se jako kyvadlo zhoupne kolem našich nosů rameno se zavěšenou televizní kamerou.

Betlém. Půlnoční bohoslužba v Kostele sv. Kateřiny. Poutníci vítají jezulátko. V chrámu je přes tisíc lidí včetně palestinského prezidenta.

Betlém. Půlnoční bohoslužba v Kostele sv. Kateřiny. Poutníci vítají jezulátko. V chrámu je přes tisíc lidí včetně palestinského prezidenta.

Palestinská hlava Abbás usedá s několika evropskými velvyslanci na vyhrazená místa, mše začíná. Přichází mi esemeska od mámy, pak od táty. Najednou si uvědomím, jak divné je být na Štědrý večer sám, bez rodiny. Hledám očima Adriana – dav ho natlačil až za sloupy pravé lodě chrámu, má přivřené oči a modlí se. "Tohle ber jako dárek, příteli, a ať už se nikdy nevidíme," říkám si v duchu smířlivě.

Zvenku až do kostela doléhá rachot slavnostního ohňostroje.

P. S. Když v půl čtvrté ráno přijíždím taxíkem zpátky do jeruzalémského hotelu, topení je vlažné. A ze sprchy proudí voda, sáhnu si – je vařicí.

Autor:


Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...



Izrael postavil své první mezinárodní letiště. Teroristé zde nemají šanci

Nové letiště postavili v Negevské poušti a pojmenovali po astronautu Ramonovi a...

První letadla s turisty tady sice mají začít přistávat v zimě, ale už je hotovo. Izrael nedávno slavnostně otevřel...

Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Další z rubriky

Soudruzi nás poslali rovnou pod rentgen. Trabanty dojely přes Čínu do Ruska

Expedice Dana Přibáně musela na čínské hranici projít důslednou kontrolou....

Dostat se do Číny letadlem je celkem snadné. Vjet tam autem je ale noční můrou. Pokud tedy není vaším snem...

Do Pákistánu prý jezdí jen hlupáci, ale Žlutý cirkus si to stejně užil

Babu, trabant, který se nikdy nezastavil, se nám začal rozpadat. Čím dál jsme,...

Skoro čtvrt roku jsme cestovali Indií. Bylo to krásné, bylo to intenzivní, ale bylo toho dost. Před námi je Pákistán,...

Domy měla špinavé od sazí, teď je Zalipie nejbarevnější vesnicí Polska

V Zalipii překvapí také malovaná kamna.

Na první pohled vypadají zdejší domy jako vystřižené z dětských omalovánek. Lidové malby se tu ovšem objevují na všech...

Najdete na iDNES.cz