Stát se Robinsonem

  23:58aktualizováno  23:58
- Stojíte na útesu pět stupňů nad rovníkem po pás v Indickém oceánu. Potápěčskými brýlemi pozorujete hru barev pod vodou. Na modrých, červených, žlutých korálech se živí desítky druhů nejnádhernějších tropických ryb. Jako by mávala křídly, propluje kolem vás široká manta. Mezi kameny se zavlní hadí tělo dvoumetrové murény. A krev vám ztuhne v žilách, když hladinu na mělčině patnáct metrů od břehu, kde se pravidelně koupete, prořízne žraločí ploutev.
Takové jsou Maledivy, kde lze prožít prázdniny skoro jako Robinson Crusoe na maličkatém kousku pevniny, v zajetí širého oceánu. "Kde máte ta piva?" začíná romantická dovolená poněkud drsně. Zamračený celník prohrabává na letišti zavazadla vyděšené německé turistce. Maledivy jsou stoprocentně islámská země, kde panuje přísná prohibice. Hned z letiště pak malá loď přepravuje návštěvníky Malediv na jednotlivé turistické ostrovy. Vzdálenosti se tu nepočítají na kilometry. Udávají se v takzvaných motorových hodinách. Nejvzdálenější obydlené ostrovy jsou od hlavního města až 30 motorohodin. Míjíte jeden za druhým, miniaturní korálová vězení. Vznikala miliony let. Kdesi na mořském dně jihozápadně od Cejlonu a Indie se množily v obrovských koláčích korály, jejichž vrstvy pomalu stoupaly k hladině, až se konečně - ale jenom na pár místech vynořily z vody. Vytvořily zemi, která není zemí, ale mořem, protože existuje víc pod než nad hladinou. Ačkoliv celé státní teritorium měří 90 tisíc kilometrů čtverečních, pouhých 298 kilometrů čtverečních představuje pevnina. Chatrná motorová loďka se zmítá na vlnách. Oceán je neklidný, stejně jako bledé tváře a rozhoupané žaludky cestujících. V dálce míjejí hlavní město Male. "Máme tam dva hotely, několik aut, zlatou mešitu, sultánův palác," líčí kapitán člunu Mustak Manik. "A v něm prezidenta Abdula Gajúma, je velmi oblíbený." Poslední maledivský vládce, který vystřídal v čele státu 93 sultánů, dovolil rozkvět turistiky, což přineslo do jedné z deseti nejchudších zemí na světě peníze. "Obyčejní lidé z nich však mnoho nemají," poznamenává turistický průvodce a vysvětluje, že vesnice na domorodých ostrovech jsou - až na výjimky cizincům prakticky nepřístupné. Stejně tak Maledivané, nepatří-li k personálu, na turistické ostrovy nesmějí. Úroveň a styl života zdejších muslimů se příliš liší od toho, co by sem zanesli "nevěřící" z Evropy, takže není ve státním zájmu, aby se tyto dva světy prolínaly. "Jsou zde nudistické pláže?" ptají se dvě mladé Francouzky a zklamaně zjišťují, že ani koupání nahoře bez není povoleno. Kapitán radí dívkám, aby mimo pláže raději chodily se zakrytými rameny. "Nechytíte nás do harému?" ptají se opět Francouzky kapitána a koketují: "Jste ženatý?" "Jen třikrát," odpoví Manik. Prý je na Maledivách mužům doporučováno, aby se více než devětkrát neženili a měli maximálně čtyři ženy najednou. "Přesto třeba můj otec je třiapadesátkrát rozvedený." Po čtyřech hodinách plavby vás konečně domorodá bárka vyklopí na prahu ráje. Ostrov Ziyaraifushi, jeden z 1300 podobných, se dá za deset minut obejít. Měří na délku tři sta a na šířku šedesát metrů. Jeho nejvyšším bodem (10 m. n. m.) je kokosová palma. Skoro se zdá, že první velká vlna okamžitě smete všechno živé do hlubin... Co tvoří tento minisvět? Malé pláže, palmy a stylové bungalovy obklopené mořem, jaké jste viděli jen v přírodopisných filmech Jacquesa Cousteaua. Vypadá jako akvárium s pestrobarevnými rybkami... jenže mnohé měří přes metr. Tajemství hlubin se nejvíc odhalí, využijete-li služeb potápěčských center, které na každém ostrově nabízejí profesionální výbavu i kurzy. Po několika lekcích vás instruktor zavádí do místní Mekky potápění mezi korály, kde se přikrm ují ryby, aby si zvykly na lidi a neplašily se, až zákazníci, lační podmořských krás, dorazí. Je to jako ve filmu - jízda na obří želvě, kterou potápěči drží za ploutve, či pohled do očí žraloka. Z pěti druhů obávaných predátorů, kteří tu žijí, je největší až pětimetrový žralok tygří. Vypadá strašně, ale domorodci si některé kusy ochočili tak, že je lákají na rybu, jejíž ocas drží v ústech. Tvrdí, že zdejší druhy žraloků lidi nenapadají. Prý i proto, že v korálovém moři mají dostatek jiné potravy. "Za dvanáct let, co tu jsem, jsem nezažil útok ryb na člověka," říká Němec Michael Spiess, šéf potápečské školy na ostrově Ziyaraifushi. "Když si jich člověk nevšímá, nic mu neudělají. A zásadu, aby se potápěči ničeho nedotýkali a moře jenom pozorovali, vštěpujeme od první lekce všem." Maledivané se živí po staletí rybolovem. Nic jiného jim ani nezbývá, protože v korálovém písku, který tvoří všechny ostrovy, se kromě kokosových palem ničemu jinému nedaří. "Snad už zítra bude nějaké ovoce," omlouvá se v restauraci netrpělivým turistům vrchní Madu, který pochází z největšího ostrova Mulak (10 kilometrů čtverečních). "U nás máme i ovocné stromy," hrdě líčí. "Banány, pomeranče, ananasy, dokonce i zeleninu." Jen zřídka mohou turisté poodhalit roušku tajemství života Maledivanů. Domorodý ostrov Gafaaru je jednou z výjimek, kam cizinci smějí. K přístavišti vede přes mělčiny jediný přístupový koridor, prokopaný pradědy v délce půl kilometru mezi korály. Čím blíž k pobřeží, tím více voda páchne. Na dně se povalují tlející rybí hlavy a hnědé chuchvalce fekálií. Na poslední metry přesedáte do domorodých gondol. U břehu, kde je moře nejkalnější a nejsmradlavější, musí turista toužící po návštěvě domorodců sundat boty, vstoupit do neprůhledné, šedé břečky a přebrodit se na pláž. Prašné ulice před nízkými chatrčemi pokrývají noviny, na nichž se suší maso tuňáků. Ženy nechodí zahalené. Na ostrově je škola s pěti třídami, fotbalové hřiště, mešita, obchod se suvenýry, státní úřad bez telefonu a generátor, který vyrábí elektrický proud na hodinu denně. V domácnostech teče užitková, slaná voda. Pitnou si každá rodina zajišťuje sama chytáním deště do nádrží na dvorcích. Studny kvůli prosakování z moře neexistují. "Máme tu třicet šest záchodů," říká hrdě starosta ostrova Mohamed Ismaíl, neboť na většině ostrovů lidé vykonávají svou potřebu stylem "muži vlevo, ženy vpravo" na plážích. Ve stovce domů žije 750 lidí, z toho 400 dětí. Na první pohled to vypadá, jako by snad ostrov ani dospělou populaci neměl. V houfu kučeravých kluků a okatých děvčátek, který provází návštěvníky vesnice na každém kroku, je vidět stopy degenerace. Mnohé děti trpí nejrůznějšími křivicemi a očními záněty souvisejícími s nedostatkem vitaminů v jednotvárné stravě, tvořené jen rybami a kokosy. Je-li někdo opravdu vážně nemocný, musí se vydat na šestihodinovou plavbu do hlavního města. Lékaři sice jednou za půl roku všechny ostrovy preventivně objíždějí a na mnohých zůstává alespoň zdravotník, přesto o celkovém zdravotním stavu obyvatelstva svědčí fakt, že v průměru se Maledivané dožívají kolem padesáti let. Starostova žena Kala je čtyřicetiletá babička, která od sedmnácti let rodí každý rok jedno dítě. "Čím víc synů, tím víc rukou na lodi a větší naděje na pořádný úlovek," pochvaluje si její muž Mohamed Ismaíl. Jako většina žen Kala ostrov, který měří 900 krát 300 metrů, nikdy neopustila. "Korálové vězení?" směje se. "To ne... Nevidím důvod, proč bych se někam harcovala." Kdo si chce zarybařit jako Maledivané, může se přihlásit na organizované denní či noční výpravy mířící na širé moře. Na turistických ostrovech je rybolov, stejně jako sbírání škeblí či lámání korálů, zakázán. V ruce držíte obrovský hák na neuvěřitelně tlustém vlasci. Návnada klesá do hlubin. Pak ucítíte silné trhnutí. Půlmetrová makrela je vaše. Završením rybářského výletu je vylodění na neobydleném, pustém ostrově. "Miláčku, tady loví barakudy," volá na vás Pátek - vaše partnerka, která se šnorchlem a ploutvemi krouží v proudech mezi korály. O kus dál na širém moři vidíte skákat delfíny. Houštím se šíří vůně pečených ryb. Sedíte pod palmou a z čerstvého ořechu popíjíte osvěžující kokosové mléko. Necítíte se jako Robinsoni?

Může se hodit

KDY JET?

Kdykoli. Maledivy jsou slunné ostrovy u rovníku, kde teplota po celý rok neklesne pod 25 stupňů Celsia, stejně tak moře není nikdy studené. Maledivy stojí za to, ale můžete tam cestovat až 24 hodin. Přímé lety z Prahy nejsou, poletíte 12 hodin pravděpodobně z Vídně nebo Frankfurtu s mezipřistáním.

CO NEZAPOMENOUT A CO NECHAT DOMA

Určitě zabalte ploutve a šnorchl. Máte-li možnost, vypůjčte si "podvodní" fotoaparát (lze tak učinit i na místě). Doma naopak nechte rybářské náčiní. Na ostrovech se nesmí rybařit.

NA CO BÝT PŘIPRAVEN

Jedete do stoprocentně islámské země. Nesmí se dovážet alkohol a ženy musí mít na veřejnosti zahalená ramena (netýká se pláží). Mořské poklady jako lastury a korály, byť zakoupené v obchodě, se nesmějí vyvážet. Tropických nemocí se bát nemusíte.

Turistická miniosada

Malý Robinson...

Pohled na jeden z ostrůvků: pár palem, pláže, moře

Autor:


Nejčtenější

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...



Proč Mars? Lidé by jednou mohli osídlit Špicberky, říká český polárník

Biolog Josef Elster je šéfem špicberského Centra polární ekologie...

Na Špicberky se biolog Josef Elster vrací už třicet let. „Studuji tu nástup života po odlednění. Má to dost společného...

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...

Jak fotit podzim. Mlha a nízké slunce umí čarovat, naučte se to taky

Foťte proti slunci a najděte si takovou pozici, kdy je slunce ideálně zakryto...

Podzim patří k fotograficky nejvděčnějším ročním obdobím. Zejména krajináře láká k výpadům do terénu vybarvené listí,...

Další z rubriky

Kolo, surf i naháči. Podzimní dobrodružství v portugalském Algarve

Surf: vypadá to tak lehce, ve skutečnosti je to ukrutná dřina.

Na jihu Portugalska opadla spalující vedra a nastává ideální čas pro aktivní dovolenou. Do plážové provincie Algarve,...

VIDEO: Nádherná polární záře osvítila nebe nad Finskem

Polární záře rozzářila nebe nad Finskem

Finské Rovaniemi patří mezi jedno z vůbec nejlepších míst na světě, kde se dá pozorovat polární záře. Nádherné barevné...

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...



Najdete na iDNES.cz